Prosinec 2011

18.12.2011 – Vysvětlete mi někdo Havla

Zemřel Havel. První prezident ČSFR a pak ČR. Jenže jak tak sleduju komenty, spousta lidí ho snad vyloženě uctívá. Díky němu se narodili do demokratické republiky, vděčíme mu pomalu za svobodu národa a podobně.

Nepopírám, že byl osobnost, a pokud byl něčí oblíbenou osobností, pak je logické, že ho chtějí uctít. Ale pravděpodobně nás na základce ani na gymplu pořádně neučili dějepis či co, protože doteď nevím, jaká byla Havlova úloha při Plyšáku a podobně. Podle toho, jak jsem pochopila výklad, za revoluci mohli studenti a Palach, pak se cinkalo klíčema na Václaváku, Komančové odevzdali skalpy, zbalili týpka a odtáhli, a najednou se prakticky odnikud vylíhl pan VéHá a narychlo sebraní politici ho zvolili prezidentem.

Bo v české ústavě není ošetřená možnost přímé volby prezidenta, proto jsou ohledně toho takové prsky teď. Takže ho nevolil lid, ale politici, kteří technicky lid sice zastupují, ale jak je to prakticky, to je vidět docela názorně. Tak mi to někdo vysvětlete, proč byl tak klíčovej pro Plyšák, bo já mám fakt pocit, že jsem mimo mísu. Nechci se nikoho dotknout, ale ráda bych konečně věděla, proč zrovna on.

21.12.2011 – Fenomén Havel

Čím dýl vybírám z témat týdne, tím menší chuť mám na ně psát. To, co se ale děje tento týden, mě donutilo přidat svých pár řádků.

Předně, zemřel člověk. To už tady bylo skloňováno mnohokrát.

Psal. Psal hry. Mně se jeho hry nelíbí a neoslovují mě. To není ani dobře ani špatně, prostě mám takový vkus. Nebudu se nutit do čtení/shlížení něčeho, co jde naprosto mimo mně, nebudu to tím spíš ani programově chválit ani hanit.

Byl politik. Jak se dostal do politiky, to je debata na dlouho. Můj článek, ve kterém volám po vysvětlení, co se tenkrát vlastně stalo, stejně jako post na FB se stejnou otázkou, vyvolaly poměrně zajímavé debaty. Jen bych prosila, aby se debatující na mém blogu neosočovali a neuráželi. Je to k ničemu, dělá to akorát zlou krev a já na to ještě navíc musím koukat. Ale to taky může zůstat na jindy.

Revoluci jako takovou vynecháme celou – zažil ji každej, kdo se narodil do roku 1989, ať už z toho měl rozum nebo ne. Já byla ve druhé třídě, naprosto jsem nechápala, co se děje, dodnes v tom mám zmatek (QED), bylo to něco, co prošlo mimo mně, ať už to pak můj život přímo či nepřímo ovlivnilo jakkoli (výuka angličtiny, zesílená protiruská nálada, díky které máti nemohla dlouho sehnat práci, šikana ve škole, výjezdy za hranice kdykoli a kamkoli na co byly prachy…) To, že si myslím, že jeden z faktorů, proč nedošlo k výrazné změně, byl ten, že byla nenásilná, nenaznačuje, že bych si přála, aby země tenkrát vzplanula ohněm a byla zbrocená krví. Jen to beru jako jeden z mnoha faktů nebo střípků tuto událost doprovázející.

Jestli „vládl“ dobře nebo špatně (a uvědomte si, prosím, že prezidenstký úřad je u nás prakticky politický důchod – zbavení se člověka jeho posunutím směrem nahoru), to je taky debata na jindy.

Havel byl naprosto neoddiskutovatelně prezidentem ČSSR, pak ČSFR a nakonec ČR. Posledním prezidentem té první, jediným prezidentem té druhé a prvním prezidentem té třetí. Ukažte mi, prosím, někoho jiného, o kom tohle můžeme říci.

Aby bylo jasno: neměla jsem ho ráda, a to z mnoha důvodů – a do toho nikomu nic není. Klidně mě rozneste na kopytech. Stejně tak je mi nemilá ať už snaha ukazovat ho v pouze pozitivním světle, stejně jako snaha ho kompletně negativizovat.

Zažili jsme ho, co jsme tady na blozích, v té či oné podobně snad všichni, chybí nám odstup, jsme tak či onak zasáhnuti jeho obdobím vlády a nemůžeme tedy kompletně objektivně říci, že to bylo tak a tak a tak a protože tohle a následky byly takovéhle. Z lidského hlediska je dvacet let dlouho, z dítěte jsem se dostala do chvíle, kdy chci mít vlastní děti – ale z hlediska historického je to prd, velebnosti.

Ale čistě z hlediska toho, že Havel protáhl republiku, ať už dobře nebo špatně, třemi státy, myslím, že státní smutek je na místě. Je to respekt vůči člověku, který stál v čele téhle země, ať už z hlediska jednotlivých lidí úspěšně či neúspěšně. Státní smutek se vyhlašuje buď pro uctění obětí velké tragédie nebo při úmrtí osobnosti významné pro stát. Prezident jeho tří inkarnací pro stát pravděpodobně významný byl, řeklo by se.

V dubnu 2010 se v Čechách držel den smutku za oběti letecké katastrofy polského vládního speciálu – divadla měnila programy, dlouho se rozhodovalo o tom, zda neposunout data zápasů finále hokejové extraligy a první fotbalové ligy, nakonec se s ničím nešoupalo a pořadatelé byli vyzváni ke vhodnému uctění památky obětí. V roce 2005 se v lednu vyhlašoval za oběti tsunami, pak v dubnu při úmrtí papeže Jana Pavla II. Předtím se vyhlašoval státní smutek v září 2001 za oběti teroristického útoku v USA.

Tenkrát jsem si nevšimla takových ohlasů, jako jsou teď, a to „jděte do háje se státním smutkem, kazíte nám Vánoce“. Nezlobte se na mně, ale trhněte si nohou. Žijete v tomhle státě, jste jeho občany a podléháte jeho zákonům. Ty tři dny nějak přežijete. Navíc, rozhodnutí rušit jednotlivé akce nepřišlo od vlády, ale od jejich jednotlivých pořadatelů. Tak prosím mějte trochu sebeúcty a nehaňte mrtvolu, které je do vaší vánoční besídky prd. Zeptejte se ředitele vaší školy, proč ji zrušil a proč to dětem nevysvětlil.

Havel byl fenomén. Úspěšný nebo neúspěšný, milovaný, lhostejný nebo nenáviděný – to už je na interpretaci každého. Jemu už je to opravdu jedno.