Říjen 2010

6.10.2010 – Prodám tělo

Zn.: Na náhradní díly.

(Ne, vážně, doufám, že než někdo bude reportovat tenhle článek kvůli titulku, přečte si nejdřív zbytek textu)

Citrátová se zase jednou rozpadá. Kdo mě sleduje na Facebooku ví, že mě ošklivě chytla záda. Nejdřív v sobotu a střílely mi do pravý kyčle, v neděli to bylo v pohodě – než jsem se sehla ke garážovým vratům a vytáhla je nahoru. Sekl se mi zase kříž a vesele mi střílí převážně do levý kyčle. Tedy pokud se, jako včera, nerozhodne náhodou, že by to chtělo dráhu bolesti trochu prodloužit a podívat se po obou stranách až pod kolena.

Chodím po bytě (i po venku a po kanceláři) v podřepu jako Babička Turnerová (jen to vlnění mi tolik nejde) a v noci se mi sem tam nedaří se otočit a brečím bolestí jak malej had…

Ne, nebojte se, potřebuju si jenom zakňučet. Probrali jsme to dneska na FB důkladně (díky, Dito) a myslím, že jen tak nezhebnu. Mám spoustu dobrých rad co nosit, jak cvičit, jak se hejbat… Není to tak zlý, jenom to prostě bolí.

A s těma náhradníma dílama? To asi budu muset stáhnout – loupe se mi kůže jak vysušený ještěrce, mám skoro všechny zuby přeplombovaný, oči pálený, plíce prokouřený, játra zlikvidovaný, ledviny na hranici minimální velikosti, páteř překroucenou jak večírkovou girlandu z krepáku, klouby povolený… Radši dost.

Vždyť kdo by to koupil? Ještě bych musela platit za ekologické odstranění šrotu!

(ale jo, konec kňučení)

10.10.2010 – Z práce

Z manželova zaměstnání:

V pátek se manžel vrátil domů a povídal, že jeden kolega seděl s ostatníma ve skladu, zavolal mu šéf, on mu něco odsouhlasil, a po zavěšení prohlásil, že doufá, že to nebylo nic důležitého, protože šéfa skrzevá špatný signál vůbec neslyšel. Po chvíli mu to nedalo, šel se nahoru zeptat, odlovil ho polo-šéf a pravil:

„No to jsem rád, šéf mi právě říkal, že jsi mu potvrdil, že všichni přijdete o víkendu do práce!“

Dodatek: Dnes bylo zjištěno, že dotyčný odsouhlasivší měl stejně být na prodejně. Takže uvrtal nějakých sedm nebo osm lidí do pracovního víkendu. Zajímalo by mě, jestli bude zlynčován…

Dnes se manžel vrátil domů z prodejny v jednom velkém obchodním centru a pravil:

„Dneska tam postupně přišli tři cizinci a všichni se ptali, kde je v tom obchoďáku záchod. Pak přišel čtvrtej a začal ‚Kde je v tomhle centru…‘, tak jsem ho automaticky odkázal tím samým směrem a on chtěl ale sluchátka s mikrofonem!“

Ještě, že je ta prodejna elektroniky stejným směrem…

12.10.2010 – Státní maturita

Tak jsem šťourala do netu a po Lilithenině článku o generálce jsem našla dnešní zprávu na Novinkách.

Samozřejmě, že jsem si hned otevřela zkoušku z češtiny – tu na „vyšší úrovni“ (uniklo mi něco? Já myslela, že bude jedna úroveň pro všechny, a proto taky byly všechny ty protesty). Ze začátku jsem se ošklíbala, že to je teda jednoduchý až běda, ale pak mě smích přešel.

**Dodatečné info: Tabitha v komentářích uvedla, že všichni defaultně dělají tu nižší úroveň a na tu vyšší jde jen ten, kdo si troufne. Tak se neděste všichni – ovšem zauvažujte nad tím.**

Pokud jsem Lilithen pochopila správně, v jejich testech se ten den literatura neobjevila – zato v tom dnešním ano (mimochodem, těším se na další zprávy z praxe, Lilithen!) a musím se přiznat, že i tak literaturou posedlý člověk jako já by tápal. Zřejmě na tom bude mít svůj podíl i to, že až na pár výjimek (hele, Maruško, už to umim) drtivou většinu českých autorů neuznávám. Jsou mi těžce proti srsti a nemám je ráda.

matura1

Tak jo, tohle je jednoduchý – každý, kdo trochu vnímal při výkladu o těch třech nebo o tom, co je to fejeton ví, o co go. Minimálně ta jména by měla být velkou nápovědou. Ale i to už ukazuje, že se člověk v literatuře musí plus mínus vyznat.

O tři úlohy dál je řazení textů od pravděpodobně nejstaršího po nejnovější – a to je chyták. Některé jsou vcelku jasné – ten o mniších asi vznikl dříve než ten o tramvajích, ale co ty další? A tady už je ta psina, že člověk nemůže mít jenom našprtaný definice jednotlivých literárních stylů, ale musí je mít aspoň trochu i načtený, protože to mu může pomoci při identifikování ukázek. A taky musí vědět, kdy se který styl vyskytoval, protože pak je může seřadit chronologicky. Mhmm! Ti co nečtou, nebo co čtou jen moderní autory (nebo jen něco, jako já), budou dobře v dupě, protože jim bude chybět zkušenost s různými slohy. Na povinnou četbu se nedá spoléhat, doporučuju vlastní činnost a hlavně, všechno psát do čtenářáků!

Dál. Leitmotiv, metafora, apostrofa – je potřeba oprášit všechny tyhle termíny a ještě víc. To jsem jen tak náhodně zascrollovala myší dolů.

matura2

Zrada, co? Pokud nemáte načtenou antiku, jste zase v háji! A nejen seznam děl – musíte alespoň běžně znát i jejich obsah.

matura3

Hmmm, ve kterém že to období ten zatracenec žil? Z hlavy to nevím, a to jsem maturovala loni (dobře, po dlooouhé pauze, ale i tak). Musela jsem si znovu najít, že to bylo období raného baroka. Ale protože chtějí jednoslovné označení, správná odpověď je baroko.

Další chyták. Celý testovací sešit předpokládá schopnost maturanta vnímat pokyny a přesně se jimi řídit („Když chci jedno slovo, chci JEDNO slovo. NE DVĚ!“) – což ne vždycky zvládají lidé o mnoho starší nebo s o mnoho většími životními zkušenostmi. Tahle stránka věci bude docela masakr.

matura4

Vyznačila jsem tři body, o kterých si myslím, že s nimi budou mít lidi nejvíc potíže. Ten o křížkování jsem vynechala úplně – kolik lidí si myslíte, že bude fajfkovat? Vzhledem k tomu, že se odpovědi uvádějí do záznamových archů, dovoluju si tipnout, že se bude hodnotit mechanicky, podobně jako scio testy. Konec kantorů a komisí udolaných prosebným pohledem zvlhlých očí žáka. Dámy a pánové, počítač neukecáte!

matura5

Jo, už jsem si vzpomněla, proč jsem při Trenér Scio testech měla loni tak malou úspěšnost v češtině. Tady bych byla pohřbená šest stop pod zemí, ale narozdíl od Nevěsty z Kill Billa bych se jen tak nevyhrabala.

Další úloha: popis Březinova stylu, pak 4 ukázky a rozhodněte, ke které ukázce se daný popis hodí nejlíp. A hned pod tím čtyři díla i s autory a „Ze kterého díla byl nejspíše převzat výchozí text?“ První část bych zvládla, na druhou bych tupě civěla. Mimochodem, Březina je jeden z mnou zavrhovaných autorů – a tady přesně vidíte, jak by se mi to krutě vymstilo.

matura6

Nejen českou literaturou živ jest člověk – i v těch zahraničních sviních se musí vyznat a mít je přečtený! Mimochodem, úloha 39 bylo zabruslení někam trochu jinam; zadání po nás chce vybrat jeden ze čtyř pojmů, který by v textu nahradil slovo „jazykovědec“, aniž by došlo k pozměnění smyslu textu. Takže kromě zahraniční literatury ještě kontroluje svým způsobem rozsah slovní zásoby.

Další úloha – Morgensternova Košilela bez uvedení autora i názvu (to kdyby si někdo našprtal „odříkejte mi zástupce XY a jejich díla“) a k tomu na výběr, jestli je to poezie futuristická, konkrétní, nonsensová nebo surrealistická. Zas bych byla v dupě – ani jeden z těch pojmů jsem ani za jednoho průběhu svých studií neslyšela. Člověk buď musí mít štěstí a pamatovat si ten výrazný název, Košilela, nebo holt musí mít načteno i tyhle žvásty (i když je s nima sranda – připomíná mi to, jak jsme na hodině tvůrčího psaní se spolužákem dali dohromady dadaisticko báseň, která končila slovy „hovězí pláče“). Nestačí vědět, že „občas dadaisti tvořili básničky tak, že rozstříhali text a pak slova náhodně tahali z klobouku“ – musíte být evidentně schopni poznat styl, když ho před vás někdo plácne na stůl, a když u toho poznáte i autora, jen vám to pomůže (ale nikdo se to nedozví, protože na to místo v záznamovém archu co? Nemáte!).

„Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
vzteklitě číhá na tě Pentlochňap.“

(L. Carroll, překlad A.+H. Skoumalovi)

Tak, a po komické vložce pokračujeme dál. Mimochodem, miluju tenhle citát – často vystihuje, jak se cítím…

Evidentně se taky vyplatí znát Erbena – nejdřív se pitvá Dceřina kletba a pak ze čtyř ukázek máte vybrat tu, která pochází ze stejné sbírky (byl tam kus Svatební košile). Nikdo vám neřekne, že pitváte Erbena a co to je – na to si musíte přijít sami. Hm? Že to většina z vás dokáže při náhodném vzbuzení ve dvě ráno když jste v jednu přišli z hospody? Pokud nejste na tenhle test připravený, vysmaží vám předchozí otázky mozek z hlavy tak pěkně, že pak budete rádi, když si vzpomenete na Němcovou, Sultána a Tyrla!

Mno, co k tomu říct víc, třeba ještě moje shrnutí. Tak dobře. A bude ve čtyřech bodech:

  • Jsem ráda, že mám maturu už za sebou, protože dávat tohle bez plynulé návaznosti na předchozí vzdělání je skoro nemožný.
  • Budoucí maturanti by měli štandopede investovat kromě Pravidel českého pravopisu a Melichara se Styblíkem taky do Slovníku cizích slov, Etymologického slovníku, do nějaké pořádné literární encyklopedie, kde jsou k dispozici rozbory děl, filozofické pozadí autorova uvažování (mimochodem, neštve vás, že většina autorů je nám předkládána pomalu jako světci, kteří se snažili o povznesení ducha lidstva, když s největší pravděpodobností drtivá většina z nich byla minimálně stejně zlomyslná jak Francois Villon – můj školní vzor – a průměrná autorka fanfikcí Harryho Pottera?), co obvykle snídal a jakou měl barvu ponožek a hlavně, zapište se do nejbližší knihovny, požádejte jejího ředitele o povolení kempovat v regálech a rodiče o stan, spacák a lihový vařič.
  • I když mě za to možná někteří budou nenávidět, konkrétně tahle varianta, i když je z větší části zaškrtávací, se mi mrtě líbí. Donutí lidi makat a skutečně materiálu rozumět – i když to pro většinu bude hodně krutý boj. Ale pokud budou takhle sestavené všechny (tzn. jde o skutečné porozumění předmětu, ne jen o nabiflování informací), měla by se úroveň českého národa hodně rychle zvednout. Je fakt, že pokud se zároveň s tím nereformují vejšky, je nám to plat prtný (bejvalej měl před třemi lety v indexu strojárny ČVUT stejné podpisy jako jeho matka před skoro třiceti lety), ale teoreticky by tohle fungovat mohlo. Teď ještě aby to kantoři pochopili a pomohli lidem předmětu skutečně porozumět a ne jen sbírat známky.
  • Na přípravu na takovýhle test je skutečně potřeba několik let. Běžná praxe je, že se člověk o maturu začne zajímat tak nějak ve třeťáku – ale tady se musí minimálně z povinných předmětů začít připravovat už od prváku (kvinty), jinak nemá šanci tohle do hlavy natlačit. Vůbec a ani trochu nezávidím těm, kdo to schytají jako první. Jak jsem psala, bude to těžký masakr. Potřebují delší přípravu a kantory, kteří by byli na takovou přípravu vyškolení. Ano, je pravda, že je odpovědnostní každého studenta se připravovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale pokud mají kantorku, která si ještě nezvykla na to, že jí neříkají „souško“, pak budou mít studentíci smůlu. Protože takovéhle hloubkové porozumění předmětu závisí na vedení kantora. A bohužel jsem viděla spoustu takových učitelů, tkeří dávali přednost tomu, aby se studenti našprtali nazpaměť jejich oblíbené definice před tím, aby skutečně věděli, o čem je řeč. Naposledy loni.

Jasný, Braune?

(Všechny screenshoty byly převzaty z testového sešitu didaktického testu z českého jazyka a literatury vyšší úrovně, který je ke stažení ve výše odkazovaném článku na Novinky.cz)

25.10.2010 – Verdikt

Že bych letos nepekla? Anebo jo?

Konečně hlásím posun v akci Tlapa. Pro neznalé – loni na začátku září jsem si zlomila pravou ruku v lokti (jistěže pravou, když jsem pravák) a problémy s bolestivostí a omezenou hybností se od té doby táhnou jako klíh.

V létě jsem chodila na tejpování, které pomáhalo. Pak se mi ale nějak povedlo nedomluvit se s doktorkou, kdy mám přijít příště, a tak jsem se dala na experimentování. Pokus byl, jak jinak, jak dlouho vydržím s tou rukou beze změny, než mi z toho hrábne. Odpověď: do půlky září.

Ve chvíli, kdy mi z problémů s loktem začalo hrabat víc jak obvykle, objednala jsem se k doktorce opět. První volný termín byl dnes – a z ordinace jsem odcházela s termínem operace, vysvětlením jak dlouho asi s rukou nebudu moct hnout a příslibem, že už ji asi nikdy nenatáhnu docela docela. Jistě pochopíte, že zvlášť z toho posledního řičím radostí a brečim štěstím.

(Jasně, spousta lidí má větší problémy než já, ale to není na překážku faktu, že mě to prostě sere. a jak!)

Doktorka mi prohmátla ruku, prohlídla si ještě jednou rentgeny, MRI i CTI záběry (miluju sesíťování v úvéence – žádný hledání v kartě nebo půjčování snímků) a sdělila mi, že vzhledem k mé obezitě mi doporučuje nakonec tu artroskopii (jedna ďoura do kloubu na kameru, druhá ďoura do kloubu na výkon), že mi zahladí ten kousek kosti, o který mi škrundá šlacha, a povolí trochu vazy, ale že je víc než možný, že už tu ruku nikdy úplně nenatáhnu. Budu s ní moci lépe otáčet, přestane se mi snad přehnaně unavovat při psaní na klávesnici a vůbec, ale nenatáhnu ji. Proč?

Protože díky poúrazové artróze mám na zadní straně kloubu výrůstky, které natažení brání. Dnes jsem se o nich dozvěděla poprvé. Na můj dotaz o jejich odstranění mi bylo řečeno, že operace v těchto místech by byla příliš komplikovaná, pro mě nebezpečná a bez záruky. Další stupeň by pak byla v budoucnu resekce hlavičky rádia a její nahrazení něčím kovovým.

Má obzvláště zářivá nálada pramení z toho, že jsem doufala, že celý problém s pohyblivostí je způsoben tím vychlípnutým kouskem, který se zahladí a já budu moci rukou volně hýbat. Počítala jsem se zdlouhavou a bolestivou rehabilitací – přece jen, po roce nečinnosti se ty šlachy musely zkrátit – počítala jsem i s tím, že po operaci nedojde k velkému zlepšení proto, že už si ruka zvykla, nebo že se nepovede, ale nepočítala jsem s tím, že se proti mně postaví mé vlastní tělo a vypěstuje si další problém! Výsledek je stejný, důvod jiný a moje mrzoutství dosahuje olympijské úrovně.

Každopádně, 2. 12. nastupuju do špitálu, další den operace, tak 3-4 dny v nemocnici, původně měla být neschopenka do konce roku, ale když jsem vysvětlila paní doktorce svou pracovní náplň, říkala, že to bych zvládnout měla i tak (psát na počítači a vařit kafe? Jsem váš člověk).

Původně mi paní doktor nabídla termín nástupu na moje narozeniny. Chytla jsem hurónský výtlem, načež se zadívala na moje rodné číslo a nástup mi šoupla. Škoda. Bylo by to příznačné a nemusela bych nic řešit ohledně oslavy.

Každopádně, většinou peču tak po Mikuláši, ale pokud chci mít letos domácí cukroví, musím napéct ještě před nástupem do špitálu. A tak mě klidně zásobujte recepty, kdy se cukroví musí několik týdnů rozležet – letos má volné pole působnosti, bo po vykuchání lokte mám garantováno, že do konce roku neudělám ani osmaženou topinku, natož vyválené a vykrajované cukroví…