Duben 2010

26.4.2010 – Letem světem

Hodně se toho mění a tak zase ve zkratce 🙂

Dneska je den Kozotřesení – já jsem chtěla vytáhnout svou oblíbenou tuniku, která má výstřih vpravdě odvážný, ale co je mi to platné, když je venku zatraceně pod mrakem…

Rosnatka kapská už celá odkvetla a je v karanténě mezi okny. To abychom měli i jiné masožravky.

Pan Vanilka mi poslal vanilku. Zatím si sedí v květináči (ta rostlina, ne ten pán) a tváří se, že se jí daří, ale ne, nějakou přehnanou aktivitu od ní čekat nemáme, děkuji pěkně.

vanilla

Zmínka na babinci o tom, že mám na vanilce černé tečky, které dle slov Pana Vanilky (taky bych mu mohla říkat jménem, že?) pochází možná i z žabí moči, vzbudila u kamarádek značné veselí. Debaty na téma „přijdu s lupenem do zverexu a budu chtít pučit žábu“ vypadají vědecky opravdu jen po třech pivech. Ale zábavné jsou furt…

S vanilkou přišly i bonusy – semínka a gemmy (pro zjednodušení: gemmy jsou obecně vzato pupeny, u masožravek spešl zárodky, kterými se rozmnožují). Manžel si je vysel a od té doby, pokaždé když mu padne zrak na ty tři květníky, prohlašuje „už by to mohlo růst“. Zatím se činí gemmy rosnatky štírkovité, které se rozmotávají a mají se čile k světu, ve zbylých dvou květnících zatím žádná známka života. Kupodivu.

maso

Zase máme doplatit 11 tisíc na pojistkách. Opravdu jsem bez sebe nadšením, jak jsme mohli tak bláhově věřit tomu, že budou platit i na NZ. Jak podotkla tátova manželka: „Tys věřila pojišťovákovi?“

Co je zajímavější je, že jsme nedostali výplatu za březen a s tou dubnovou jsem se už v duchu rozloučila. Mám připravenou výpověď, jen ještě chytnout šéfa, protože mám nastoupit na zkušebku do jiné firmy. Manžel se chystá na pracák. Bylo to pěkné, dokud to trvalo, ale evidentně nám není souzeno býti pouličními kameramany…

Akce Nový Zéland je oficiálně odpískaná. Díky naší finanční situaci je to asi takhle: ve chvíli, kdy dáme dohromady tolik peněz, abychom si mohli dovolit odjet, budeme mít na docela slušný byt poblíž Prahy a více-méně vypracovanou kariéru. Odjet tam by znamenalo začít zase od píky. Tudíž byl milý plán uložen k ledu. Třeba se tam podíváme později, nikdy neříkám nikdy, ale s hořkou pachutí byl odsunut ze seznamu priorit.

Saracénie si vytvořila už dva kalichy a tváří se relativně spokojeně. Orchidej odkvetla. Šlumbergera si vytváří nové lístečky a tváří se spokojeně. Řízky ibišků zašly, zato avokádo se vytáhlo z pecky dobrých 30cm do výšky (podcenila jsem ho – budu ho muset přesadit do většího květníku, takhle vypadá jako ta zpívající kytka z Pyšné princezny). Zamiokulkas vyhnal tři nové výhonky.

zamiokulkas

Manžel si pořídil monsteru. Tedy, doufáme, že je to monstera, protože jeden druh filodendronu vypadá mrtě stejně. Dohodli jsme se, že když to poroste pomalu, bude to monstera, když to poroste rychle, bude to filodendron. Zatím neroste. Když jsme ji nesli z obchodu, šli jsme kolem sbírky místních bezďáků a jeden z nich halekal: „Mladej, co je to za kytku? Já už blbě vidím!“

monstera

Taky jsme rozšířili naši pokojovou džungli o chmelíček (beloperone guttata neboli mrštilka skvrnitá). V angličtině se jí říká shrimp plant, protože okrasné listeny kolem květů (což jsou ty bílé trubičky) připomínají tělo garnáta. V Mexiku a na jihu USA si z ní dělají živé ploty – a chápu proč. Je opravdu roztomilá.

chmelicek

A v neposlední řadě jsem konečně sehnala vhodné pařezy pro umístění tilandsií a kryptantu. Hurá.

til1

til2