Březen 2010

1.3.2010 – Jak si vybrat kytku

Tohle teda patří částečně i do deníčků, ale to naše obýváková džungle obecně 🙂

Jak už jsem párkrát psala, manžel vyžaduje u svých rostlin určitou dávku zákeřnosti – začalo to masožravkou, pokračovalo to jedovatinou, pak přišel kaktus, další masožravka, no a dle logiky mého milovaného je na řadě další jedovatost.

Seděl takhle předevčírem u internetu a vybíral si ze seznamu jedovatých kytek.

Nejdřív chtěl cykas, to aby si rýpnul do našeho kamaráda, který ho chce taky. Pak zjistil, že cykasy jsou vhodné spíš do skleníků, protože rostou klidně padesát i sto let, a vzrostlé jsou navíc tak jedovaté, že škrábnutí o list do krve celkem běžně vyústí i v cestu do nemocnice (Acherone, furt ještě chceš zrovna tohle?)…

Stála jsem u okna a domývala ho (než začnou soptit zastánkyně rovnoprávnosti – manžel byl zas v sobotu ráno v práci, takže klídek) a tahala z paměti jedovaté rostliny, které bych chtěla mít doma já (hehehe, jen žádný nátlak).

Alokázie byla zvážena a odložena – viděli jsme ji v pátek u Chládka, ale stála dost a navíc to jsem zrovna chtěla víc ten neon.

Pak přišel s překvapivou zprávou, že v případě vanilky je jedovatá celá rostlina. Po vyžádání latinského názvu ale bylo jasné, že se nejedná o vanilku jako takovou, ale otočník peruánský, který po vanilce voní a tak se mu logicky u nás říká vanilka… Tak to zase ne.

Euphorbia milii, neboli trnová koruna, taky prošla posouzením s tím, že by byla spíš moje kytka.

Cissus neboli žumen mu byl málo jedovatý.

Nakonec to našel. Monstera deliciosa.

Roste pomalu, je dost jedovatá, ale zase ne tak moc jako cykas, vyžaduje polostín, něco, po čem by se mohla plazit a péči v manželově oblíbeném stylu, tedy „ignoruj“.

1.3.2010 – Taktická chyba

(při hraní Morrowindu a mlácení jakési potvory)

 

„Udělal jsem taktickou chybu – koupil jsem si luk, ale zapoměl jsem k tomu ty šípy…“

2.3.2010 – Řekni mi, odkud jsi…

…a já ti řeknu, co s tebou.

Když se člověk trochu zamyslí nad tím, odkud zrovna ta jeho pokojovka pochází, obvykle mu dojde, jak se o ni má starat.

Tropické rostliny asi nebudou dobře snášet nízké teploty, příkladem budiž například vanilla planifolis, ta „opravdová“ vanilka, která potřebuje stálou teplotu alespoň 22°C.

Popínavé věci, které se vyskytují v nějakých pralesech, asi budou potřebovat vlhko, ale ne moc, a asi tak nějak polostín až rozptýlene slunce, protože za tím se přece plazí nahoru, ne?

Věci, co rostou v pralesech na zemi, zase naopak moc slunce nesnesou, protože co k nim ta horní patra asi tak pustí, že? A budou nejspíš potřebovat o trochu méně vody, než plazivci.

V podstatě cokoli, co roste na otevřených prostranstvích, bude potřebovat hodně slunce, ať jsou to masožravky z bažin, které si prakticky potřebují koupat kořeny ve vodě, nebo naopak kaktusy a sukulenty z pouští a polopouští, které se nemají kam schovat a s vodou šetří líp, než stádo velbloudů.

Když je rostlina přizpůsobená k přežití v chudých podmínkách, nehnojíme ji. Zabilo by ji to a tak tu opravdu platí, že méně je někdy více.

Například o cykasu si lidi myslí, že je to palma. No, není – je to jeden z nejstarších stále rostoucích druhů rostlin na světě a má svůj vlastní rod, ale je hodně příbuzný s kapradinami. A teď, kde roste kapradí?

No dobře, v lese. Ale kde – v lese? Pod stromy nebo na palouku?

Aha, palouk! Takže bude potřebovat asi dost světla, že? A takhle můžete logicky postupovat dál a dál, takže když znáte původ své rostliny, víte jak na ni.

Holt, u těch kytek je to jednoduché – když víte odkud pocházejí a z jakého prostředí, víte, kam je směřovat dál…

2.3.2010 – Už vím, proč nemyju nádobí

Po několikadenní blbnutí s Jarem, Ironem a amwayáckým čističem na sklo mám už druhý den ruce až po lokty obsypané alergickou reakcí. Pálí to, svědí to, bolí to, psát se s tím skoro nedá, a tak sayonara. Čekala jsem, že to přes noc povolí, ale žádná sláva…

(Jo, vím, že existujou rukavice – ale po zjištění, že si do nich stejně dycky naberu vrchem, jsem je odsoudila k zapomenutí…)

19.3.2010 – Medailonky

Letem-světem, co se u nás doma děje.

Je pravda, že jsem zas delší dobu nepsala. Ono se toho děje trochu moc, včetně nepříjemných zdravotních stavů, které si dneska ráno vyžádaly v podstatě triviální leč bolestivý zákrok. Proto ta odmlka.

Ale abyste neříkali, že na vás nepamatuju, tak tady máte přehled rychlých zpráv z domova i ze světa…

Manželovi rodiče si přejí holčičku, táta a jeho žena si přejí kluka, my si přejeme byt, ve kterém bychom mohli cokoli z toho přivést na svět a moje máti si přeje klid a zabezpečený důchod.

Sedím dneska ráno v čekárně a přišla mi SMSka, že máti vletěla na manžela stylem vojenského seržanta, že ve dvě přijde P. udělat odpady. Drahý to vzal na vědomí a čekal, jestli se nedozví, co on s tím. Máti tuto informaci několikrát zopakovala a přidávala na intenzitě hlasu (ani jeden z nich není zrovna bystroouško – máti je přes 60 a manžel je rocker), aby z ní nakonec po několikátém opakování vypadlo, že by moh umejt nádobí.

Manžel mi napsal, že na ni asi divně koukal skrzeva ten silný hlas, protože se ho nakonec zeptala, jestli mu není zle.

Napsala jsem mu zpátky, jestli jí vysvětlil, proč na ni tak koukal.

Odepsal mi, že jo, ale že mu to stejně bylo šumák, protože zrovna vykoumal, jak se správně zavazuje pásek na taekwondistickém toboku (ten jejich předepsaný hábit – nehodlám předstírat, že tomu rozumím), a že byl myšlenkama úplně jinde a nevšímal si toho.

Manžel chodí po pokoji a v pravidelně nepravidelných intervalech zavazuje pásek od toboku a nadává, že mu to ještě nejde samo a musí na to myslet. Je to rozhodně zajímavý pohled.

Já mám co říkat, já na něj zase chrlím detaily (asi poměrně nechutné) dnešního zákroku a jeho následků.

Špatně se mi sedí.

Potřebovala jsem zalít orchidej (mimochodem, taky vás baví, když se někdo snaží psát strašně spisovně a píše „zalét“?) a tak jsem si natočila přefiltrovanou vodu do hrnce jedenáctilitráku. V tom jsem orchidej včera jaksepatří vymáčela, a protože mi bylo líto tu vodu vylít, stojí nám tu hrnec s vodou na zalívání zbytku kytek.

Kočky našly hrnec. Odpoledne jsem ležela a v polospánku slyším šplouchání, jako když něco čeří vodu – to kocour seděl u hrnce a ráchal si v tom tlapu. Ještě, že jsem tentokrát nepřidávala hnojivo…

Obě kočky samozřejmě po vběhnutí do pokoje kontrolují hrnec, strašně hlasitě chlemtají vodu, šplouchají a nechávají na parketách mokré stopičky.

A kvete nám rosnatka. Tak!

drosera

23.3.2010 – Metro

Pro ty, kdo rádi jezdí metrem, pro ty, kdo jim jezdí neradi, pro ty, kdo mají rádi revizory i pro ty, kdo jim nemůžou přijít na jméno:

Kapela Bobr Chutná 2x a jejich Metro:

Díky! Je to výborný!

(PS: víte vy vůbec, že nebýt Johnyho, tak se s manželem nepotkáme? On za to může! XD)