Případ neodbytného tvrdohlavce

Asi jste si všimli, že tady moc příspěvků nepřibývá, přitom zážitků mám více než dost. Má to dva důvody:

Mám velmi málo času – dojíždím téměř denně do jiného města za prací, studuju vysokou školu, dvakrát do týdne mám tréninky lukostřelby a ještě navíc chodím jednou týdně na kurz výroby šperků. Mám extrémně málo času a večer padám na nos do postele a jsem ráda, když si můžu přečíst něco velmi nenáročného na odreagování se nebo i jen tak usnout.

Ten druhý důvod je o něco nepříjemnější: kvůli tomu, že jeden dřívější kamarád neustál rozpad svého vztahu a nedořešené ekonomické situace se svou bývalou, propadl dojmu, že může obtěžovat její okolí, když se mu nedaří podrobit přímému tlaku ji.

Ano, mám svého stalkera, ke kterému jsem přišla tak, že si nehodlám nikým diktovat, s kým se smím a nesmím stýkat, a odmítla jsem navíc dělat neplacenou sekretářku, tedy shánět panáčkovi bejvalku, když se mu nepovedlo se jí dovolat.

Poté, co jsem dotyčného zablokovala na Ksichtknize i ve svém telefonu, takže se mi nedovolá, ani kdyby se na uši postavil, prokázal svou vynalézavost tím, že mi zavolal ze skrytého čísla, aby mi sdělil, že ví, že jsem s dotyčnou v kontaktu. Ano, už zase v kontaktu jsme, nadáváme na jeho zatvrzelost.

Naštěstí se ke stalkingu mé osoby staví tak nějak polovičatě – pravděpodobně proto, že dobře ví, že ve chvíli, kdy by se objevil u nás přede dveřma, ví celá rodina, že má volat na tísňovou linku Policie České republiky.

Proto opět veřejně opakuju: nech mě na pokoji. Neobtěžuj mě. Nemám s vašima záležitostma nic společného. Nenechám si od tebe diktovat, s kým se budu stýkat a komu o tom budu dávat vědět. Pokud budeš v tomto chování pokračovat, učiním krok, který mi na místní služebně dnes doporučili. Zapomeň na to, že existuju.

Všem ostatním se musím omluvit a sdělit jim, že zálohuju všechny SMS, které mi přijdou a které odesílám. Zároveň bohužel nemohu uveřejňovat detaily z toho, kde jsem byla a co jsem dělala, protože nehodlám této stalkující osobě poskytnout další informace k tomu, aby mě mohla pohodlně stopovat cybersvětem.

Jak mi (ne)jde hubnutí

odevzdaní generálovéŽivot není peříčko a Citrátová už tím tuplem ne. Zatímco ještě relativně nedávno jsem jásala, že jsem shodila téměř deset kilo, po půl roce rozkolísaného denního rytmu jen smutně klopím hlavu. Vše, co jsem zhubla, jsem zase spolehlivě nabrala. Zombie-foto vlevo je záznamem toho, jak jsem vypadala po skončení dvou velkých projektů, které se postaraly o spolehlivou likvidaci mých snah v tomto ohledu. Pokračování textu Jak mi (ne)jde hubnutí

Falešná skromnost nebo oprávněná hrdost?

(Tento článek byl zveřejněn 12.9.2011 na starém blogu)

V poslední době se pár mých ostře sledovaných blogerů pozastavilo ať už přímo nebo nepřímo nad otázkou skromnosti či ochoty překročit vlastní stín. Sikar, Temnářka, Daleth, ti všichni k tomu mají co říci.

Pokud vám připadá, že se zaměřuju na píšící blogery, není to náhoda. Jak jsem psala v minulém článku, je vlastností lidskou sdružovat se podle společných zájmů. Vrána k vráně sedá, birds of a feather flock together, poraďte mi ještě ekvivalent v němčině a buď španělštině nebo latině…

A když všichni, tak já taky!

Pokračování textu Falešná skromnost nebo oprávněná hrdost?

HP VII Vol. 2 – aneb čím mě Yates dostal

(Tento článek byl zveřejněn 31.8.2011 na starém blogu)

Pokud jste někdo posledního Plotra ještě neviděli, berte na vědomí, že v tomhle článku ho hodlám dobře rozpitvat. Aneb Spoiler alert.

Pokračování textu HP VII Vol. 2 – aneb čím mě Yates dostal

Psané broskvoviny

(Tento článek byl zveřejněn 13.4.2011 na starém blogu)

Zase mám jednou potřebu se vynadávat na fanfikce. Berte na vědomí, že v tomhle článku se nedozvíte nic jiného, než co mě momentálně krká…

Pokračování textu Psané broskvoviny

Co je moc, to je moc

(Tento článek byl zveřejněn 22.2.2011 na starém blogu)

Zase článek, který by mohl spadat pod více kategorií, ale protože mým jediným zájmem je chvíli prskat na svět jak vykoupaná kočka, zůstane to mezi hemzama.

Na co že se bude nadávat? Na fanfikce.

Pokračování textu Co je moc, to je moc

Seznamte se, Takeshi Kovacs

(Tento článek byl zveřejněn 20.1.2011 na starém blogu)

Woken_Furies

Broken_Angels

Altered_Carbon

Takeshi Kovacs (vyslovuj jako Kováč) je hlavním antihrdinou tří románů Richarda K. Morgana. První dva už u nás vyšly v roce 2005 pod názvem Půjčovna masa a Zlomení andělé. Třetí díl vyšel pod názvem Probuzené běsy. Zdroje obrázků – články na Wikipedii.

V angličtině se knihy jmenují Altered Carbon, Broken Angels a Woken Furies. Budu se dnes věnovat všem třem. Ale nejdřív přehledník (protože „dotazník“ fakt nesedí):

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Tyto knihy. Jako první jsem četla Woken Furies – byla jsem ve Švýcarsku a zoufale mi docházela fikce ke čtení. A tahle kniha měla velmi zajímavou obálku. Časem jsem sehnala i Altered Carbon. A druhý díl mi až po letech koupil manžel v češtině…

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Krev a postradatelnost

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Provokující

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.

Nechtěla bych být Kovacsem. Ale některé vychytávky by se mi v tom světě líbily.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.

Takeshi je bastard, dělá svou práci, myslí hlavně na sebe a kromě toho je mu všechno jedno. Úplně všechno. Teda, skoro.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Bavila jsem se u toho, jak Takeshi ojede prakticky každou jen trochu ucházející ženskou postavu – je to tak předvídatelné. Na druhou stranu, takový ten jejich svět prostě je. Manžel mu vytýká ohroublost jazyka, která mu přijde nucená, já jsem nic takového nezaznamenala. A je nápadná podobnost mezi metodami „přežívání“ a názvů některých míst a rodin v Morganově trilogii a v Hamiltonově Pandora’s Star a Judas Unchained.

Miroslav Žamboch o autorovi série Takeshi Kovacs:
„Nemilosrdná budoucnost, kdy smrtí všechno nekončí, lidé dokážou posílat informace nadsvětelnou rychlostí a s nimi i své duše. Takeshi Kovacs bývalý voják protektorátu, nyní soukromá osoba snažící se vydělat si na živobytí. Kontrast supertechnického odlidštěného světa se syrovou živočišnou realitou existence. Raymond Chandler a William Gibson posunutí o kus dál, hard science fiction zkřížená s detektivkou drsné školy. Rychlé, brutální, děsící – a nutící k zamyšlení.“ (zdroj: Ediční plán nakladatelství Triton na rok 2010)

Líp bych to neshrnula – a tak to rozpitvám.

Pokračování textu Seznamte se, Takeshi Kovacs

Příběh služebnice – Margaret Atwood

(Tento článek byl zveřejněn 12.1.2011 na starém blogu)

Příběh služebnice

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Četla jsem recenzi na Neviditelném psovi (odkud je taky stáhnut obrázek), která mě hodně zaujala. Díky tomu jsem si vyhledala film z roku 1990 na YouTube (odkaz na 1. část v angličtině) a nemohla jsem si knihu nepřečíst. Tady je trailer v pochybné kvalitě, zato s českými titulky.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Mrazení v zádech

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Možné

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.

Nechtěla bych se dostat do situace, ve které se nachází hlavní hrdinka této knihy. Nechtěla bych se dostat do situace, jaká panuje v Republice Gileád obecně.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.

Je to příběh pouze pro silné povahy. Rozhodně nedoporučuji jako lehké čtení. Pokud se ale chcete pořádně zamyslet a nechat si zamrazit v zádech, jestli se něco takového opravdu může stát, šáhněte po ní.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Kniha je klasifikována jako Sci-Fi žánr. Hm, možná částečně. Jako největší negativum totiž beru, že se něco takového může stát klidně i dnes až příliš snadno.

A pro zvědavce následuje moje rozkecání na toto téma. Pokračování textu Příběh služebnice – Margaret Atwood

Nesmrtelná teta

HollyLisle

Zase jednou mám pro vás bonbonek z Hollyiny cukrárny. Myslím, že tuhle dámu už vám nemusím opakovaně představovat – ti z vás, kdo nevědí, o koho kráčí, se prohrabou v dřívějších článcích z této rubriky.

Pokračování textu Nesmrtelná teta

Všeho s mírou

(Tento článek byl uveřejněn 27.10.2010 na starém blogu)

Jak je všeobecně známo, čtu fanfikce ve velkém. Už pár let. Takže se docela orientuju v tom, co se může vyskytnout. A já pořád říkám, že překvapit mě nemůže nic – zato zaskočí mě ještě pořád ledacos. No, zaskočí – spíš vytočí do obrátek, že by mi je nanomixér od Horsta Fuchse záviděl.

Pokračování textu Všeho s mírou