Smíšené pocity

V sobotu jsme se po delší době setkaly. Říkám tomu Stará smečka, potkali jsme se všichni v admin teamu jedné webové klikačky, než jsme se po asi roce rozprchli do všech koutů Prahy, potažmo země. Pořád jsme více-méně v kontaktu (někdo více, někdo méně) a nevyměnila bych je za nic.

Pokračování textu Smíšené pocity

Falešná skromnost nebo oprávněná hrdost?

(Tento článek byl zveřejněn 12.9.2011 na starém blogu)

V poslední době se pár mých ostře sledovaných blogerů pozastavilo ať už přímo nebo nepřímo nad otázkou skromnosti či ochoty překročit vlastní stín. Sikar, Temnářka, Daleth, ti všichni k tomu mají co říci.

Pokud vám připadá, že se zaměřuju na píšící blogery, není to náhoda. Jak jsem psala v minulém článku, je vlastností lidskou sdružovat se podle společných zájmů. Vrána k vráně sedá, birds of a feather flock together, poraďte mi ještě ekvivalent v němčině a buď španělštině nebo latině…

A když všichni, tak já taky!

Pokračování textu Falešná skromnost nebo oprávněná hrdost?

Není divnej, je nemocnej

(Tento článek byl zveřejněn 27.6.2011 na starém blogu)

Tabitha sepsala článek, který mě k tomuhle inspiroval. Tedy impulzem je ona a ne já, takže jsem z obliga 🙂

Přesně jak jsem psala v komentáři pod odkazovaným článkem, dnes je na všechno cizí slovo a to, nad čím se dřív často prostě krčilo rameny, že je člověk „divnej“, se bere jako nemoc. A já opravdu pořád ještě nevím, jestli je to dobře nebo špatně – ale ono to nakonec bude stejně asi všema barvama pruhovaný a puntíkovaný, namísto spořádané černé nebo bílé…

Pokračování textu Není divnej, je nemocnej

Psané broskvoviny

(Tento článek byl zveřejněn 13.4.2011 na starém blogu)

Zase mám jednou potřebu se vynadávat na fanfikce. Berte na vědomí, že v tomhle článku se nedozvíte nic jiného, než co mě momentálně krká…

Pokračování textu Psané broskvoviny

Proč mutujeme

Kittanya mi nechala bomba komentář u vegetariánského článku na Téma týdne, na který jsem se začala rozepisovat. Pak mi došlo, že mi prostor v komentu nebude asi moc stačit, tak jsem to smázla, sepsala výcuc a založila na tuten článek…

Pokračování textu Proč mutujeme

Jak jsme mohli být mrtví

(Tento článek byl zveřejněn 4.2.2011 na starém blogu)

Jelikož mám pocit, že jsem vás všechny asi totálně přehltila různými návody a radami, je na čase se zase rozkecat. A o čem bych tak asi, jako správný egoista, měla mluvit?

Ano, správně, o sobě. Tentokrát o tom, jak jsme mohli být mrtví o Velikonocích 2008. Já teda mám postoj k víře katolické i ortodoxní docela laxní, tenkrát se nás docela dost znovu narodilo…

Pokračování textu Jak jsme mohli být mrtví

Co je moc, to je moc

(Tento článek byl zveřejněn 22.2.2011 na starém blogu)

Zase článek, který by mohl spadat pod více kategorií, ale protože mým jediným zájmem je chvíli prskat na svět jak vykoupaná kočka, zůstane to mezi hemzama.

Na co že se bude nadávat? Na fanfikce.

Pokračování textu Co je moc, to je moc

Příběh služebnice – Margaret Atwood

(Tento článek byl zveřejněn 12.1.2011 na starém blogu)

Příběh služebnice

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Četla jsem recenzi na Neviditelném psovi (odkud je taky stáhnut obrázek), která mě hodně zaujala. Díky tomu jsem si vyhledala film z roku 1990 na YouTube (odkaz na 1. část v angličtině) a nemohla jsem si knihu nepřečíst. Tady je trailer v pochybné kvalitě, zato s českými titulky.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Mrazení v zádech

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Možné

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.

Nechtěla bych se dostat do situace, ve které se nachází hlavní hrdinka této knihy. Nechtěla bych se dostat do situace, jaká panuje v Republice Gileád obecně.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.

Je to příběh pouze pro silné povahy. Rozhodně nedoporučuji jako lehké čtení. Pokud se ale chcete pořádně zamyslet a nechat si zamrazit v zádech, jestli se něco takového opravdu může stát, šáhněte po ní.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Kniha je klasifikována jako Sci-Fi žánr. Hm, možná částečně. Jako největší negativum totiž beru, že se něco takového může stát klidně i dnes až příliš snadno.

A pro zvědavce následuje moje rozkecání na toto téma. Pokračování textu Příběh služebnice – Margaret Atwood

Osmimůra, víra a HIV

(Tento článek byl zveřejněn 11.11.2010 na starém blogu)

Kdo mě nějakou dobu zná ví, že se mi už nějakou dobu pravidelně zdá o tom, že máme s manželem osmerčata. Původně se mi to zdálo jako noční můra, pak se to stalo manželovým oblíbeným fórem a teď je to moje obvyklé protahování mozkových buněk, když nemám moc co na práci. Přemýšlím totiž o tom, jak by takový život vypadal (nebojte, i na ta další témata v článku dojde).

Pokračování textu Osmimůra, víra a HIV

štekle a jak na ně

Jo, už i Citrátová píše o módě. Ale ono je to nutný. Například začneme tím, že štekle se správně píšou poDpaTky. Protože jsou POD PATOU. Pokud má některá ženská pady místo pat, leccos se tím vysvětluje…

Pokračování textu štekle a jak na ně