Já nejsem vlastenec

Po delší době došlo na vzkříšení i tohoto blogu – dlouho mi ve psaní překážely nejrůznější faktory, jako napadení domény triumvirat.cz malwarem, pak chvíli trvalo, než se vše dalo do pořádku, no a pak přišlo totální vysílení a nedostatek času. Ale protože bych jinak psala sáhodlouhý status na Facebook, rozhodla jsem se, že je ta pravá chvíle napsat sem. Pokračování textu Já nejsem vlastenec

Uprchlické filozofování

vojáček v okapuHeh, uprchlická kontroverze. Na jednu stranu má Roy Beck se svýma žvýkačkama pravdu v tom, že prostě přijímat další a další emigranty nic neřeší v místech, ze kterých emigrují.

Ale dalším faktorem je, že kolikrát tito lidé nepotřebují emigrovat natrvalo, nýbrž se potřebují vyhnout faktorům, které by je a jejich rodinu mohly vyhladit – Židé za druhé světové, různé etnické a náboženské menšiny z míst, kde demokratický režim znají akorát z novinových článků o zahraničí, včetně mnoha obyvatel zemí Sovětského svazu. Tyto lidi tento kousek přednášky na videu (nevím, jestli to byla celá) naprosto ignoruje. Pokračování textu Uprchlické filozofování

Případ neodbytného tvrdohlavce

Asi jste si všimli, že tady moc příspěvků nepřibývá, přitom zážitků mám více než dost. Má to dva důvody:

Mám velmi málo času – dojíždím téměř denně do jiného města za prací, studuju vysokou školu, dvakrát do týdne mám tréninky lukostřelby a ještě navíc chodím jednou týdně na kurz výroby šperků. Mám extrémně málo času a večer padám na nos do postele a jsem ráda, když si můžu přečíst něco velmi nenáročného na odreagování se nebo i jen tak usnout.

Ten druhý důvod je o něco nepříjemnější: kvůli tomu, že jeden dřívější kamarád neustál rozpad svého vztahu a nedořešené ekonomické situace se svou bývalou, propadl dojmu, že může obtěžovat její okolí, když se mu nedaří podrobit přímému tlaku ji.

Ano, mám svého stalkera, ke kterému jsem přišla tak, že si nehodlám nikým diktovat, s kým se smím a nesmím stýkat, a odmítla jsem navíc dělat neplacenou sekretářku, tedy shánět panáčkovi bejvalku, když se mu nepovedlo se jí dovolat.

Poté, co jsem dotyčného zablokovala na Ksichtknize i ve svém telefonu, takže se mi nedovolá, ani kdyby se na uši postavil, prokázal svou vynalézavost tím, že mi zavolal ze skrytého čísla, aby mi sdělil, že ví, že jsem s dotyčnou v kontaktu. Ano, už zase v kontaktu jsme, nadáváme na jeho zatvrzelost.

Naštěstí se ke stalkingu mé osoby staví tak nějak polovičatě – pravděpodobně proto, že dobře ví, že ve chvíli, kdy by se objevil u nás přede dveřma, ví celá rodina, že má volat na tísňovou linku Policie České republiky.

Proto opět veřejně opakuju: nech mě na pokoji. Neobtěžuj mě. Nemám s vašima záležitostma nic společného. Nenechám si od tebe diktovat, s kým se budu stýkat a komu o tom budu dávat vědět. Pokud budeš v tomto chování pokračovat, učiním krok, který mi na místní služebně dnes doporučili. Zapomeň na to, že existuju.

Všem ostatním se musím omluvit a sdělit jim, že zálohuju všechny SMS, které mi přijdou a které odesílám. Zároveň bohužel nemohu uveřejňovat detaily z toho, kde jsem byla a co jsem dělala, protože nehodlám této stalkující osobě poskytnout další informace k tomu, aby mě mohla pohodlně stopovat cybersvětem.

Vřelé nedoporučení – butik Venusi

Táááákže! Jak jsem začátkem minulého měsíce jásala, že budu mít opravenýho a zašitýho křiváka, tak poslyšte mou baladu tesknou (a hlavně strašlivě rozčilenou) o tom, co mi vyvedli v butiku Venusi v Praze na Dejvické 19. A fakt velmi nedoporučuju!

Pokračování textu Vřelé nedoporučení – butik Venusi

Pozor, změna!

Pokud si někdo dáváte tu práci a pročítáte Projekt Padesát dva (vždy sepisuji za týden, co se stalo pozitivního a co se mi líbilo), zjistili jste, že jsem dala výpověď. Pokud mě sledujete i na Facebooku, víte, že jsem momentálně ve stavu nezaměstnaných. Tři a půl roku jsem vydržela v jedné práci, proč tedy nakonec k tomuto kroku došlo?

Pokračování textu Pozor, změna!

Bažina jménem chandra

Z článku „Frodo and the Marshes of the Great War“ – kliknutím přejdi

 

Tenhle článek mi tu visí rozepsaný už dvě hodiny. Za tu dobu jsem stihla vložit obrázek s odkazem a asi padesátkrát přepnout na stránku editoru a na cokoli jiného. Zvládám tak ještě posílat lodě do vesmírné bitvy, pomalu dopíjet vystydlé kafe a nechat šéfa, aby mi stůl ze všech stran obkládal papíry k vyřízení. Pomalu se prokousávám dokumentovým salátem, asi jako zpomalená želva.

Pokračování textu Bažina jménem chandra