New Weird 2013 – začínáme hodnotit

New Weird 2013
New Weird 2013

Nedělní půlnocí skončilo přijímání povídek do soutěže New Weird, včera jsme je měli na mejlu a dnes jsem se dostala k tomu, si je vytisknout a srovnat do šanonu. Letos používám katalogový čtyřkroužkový oproti loňskému pákovému. Taky je tmavě modrý a ne ostře růžový…

Pokračování textu New Weird 2013 – začínáme hodnotit

Modrým inkoustem

15.1.2000

modrým inkoustem píšu na bílou stránku
a u tabule stojí další z nás
zas vydán někomu je napospas
a hodně z vás má teď už na kahánku

Mé myšlenky létají někde venku, pryč
mé tělo sedí, duch se vznáší
a jako kůň se pořád plaší
jen ztrácím opět od okovů těžký klíč

jsem duchem jinde, na onačích místech
a sbírám psaní po dubových listech
a miluju se s Tebou, víš…

pak navracím se s nechutí a znova
a lovím vzduchem shora padlá slova
než k životu mám stejně k snění blíž

Snad…

16.1.2000

Rezavé listí na chodník padá
A ve slané vodě se skrývá můj pláč
Do černé noci, co je ještě mladá
Křičím svůj dotaz, co jsi vlastně zač?
Uvažuj, prosím, vždyť já mám Tě ráda
Za ránou rána se tají v mém srdci
A soumrak se halí v průsvitný šál
Po noci den a po dnech zas noci
O černé duchy kdo z nás by se bál
Miluju silně a miluju Tebe
Eros mě mučí a pomoc máš Ty
Někdy přicházíš a sebe mi půjčíš
Už nikdy nechci vidět Tvé rty
Jak líbají jinou – to nesnesla bych
Ámen tak říkám a nevím, jak dál
Pomoz mi, prosím, ale Ty nevíš
Říkám Ti, pomoz, kdo by se ptal
Íkaros letěl a od Slunce klesl
Sklonil si vlny, když skončil svůj pád
A já se tak bojím, co všechno bys snesl
Hodně, snad kdyby jen přestal ses ptát
Ábel se ptal a zabil ho Kain
Má duše se nechce vrahem Tvým stát
SNAD…

Povídání se svíčkou

1.5.2000

plamínku voňavý, plamínku zlatavý
soumrakem halíš naše těla
navěky jsem s ním zůstat chtěla
já chtěla jsem zůstat v okamžiku
jak motýl bodnutý na špendlíku
odešel. Kdy vrátí se? Kdo to ví?

plamínku skořice, jiskřičko z měsíce
dopřej mi v dlaních svírat svět
co stát se má, ať stane se teď
můj stále nedočkavý dech
vedle něj spočinouti nech
tohle chci nejvíce

jiskřičko hedvábí, tebe nic nevábí
tvůj klid mě čím dál více láká
když svítá a pak když se smráká
když slyším kroky na zápraží
když obejmout vzduch se marně snažím
však přání samotné nic nepřivábí

uhlíku zčernalý, plamínku pomalý
kdo mi dá odpověď na moje otázky?
Je život opravdu jenom hrou na sázky?
Hýčkej mě hedvábím, laskej mě sametem,
co jiskry propálí, to ráno zametem.
Má cenu zůstat sám? Kdopak ví?

Je Fantasy opakem Sci-Fi?

(Tento článek byl zveřejněn 12.10.2011 na starém blogu)

Už nějakou dobu se dohadujeme nejen se Sikarem, který je z Blog.cz mým oblíbeným debatním partnerem (protože máme stejnou pracovní dobu a otravujeme se navzájem v zájmu zachování zdravé dávky šílenství a aby nám prostě nehráblo příliš), jestli jsou některé knihy Fantasy, Sci-fi nebo co vlastně (zajímavé je, že o Hororu jako žánru debatuje málokdo – všichni jsou srozumění s tím, že Horor má lidi děsit a basta). U lidí, kteří nemají zrovna načteno obojí ale jen jeden z uvedených žánrů, se setkávám s názorem, že Fantasy a Sci-fi jsou si navzájem opačné, stejně jako horko a zima, oheň a voda nebo světlo a tma.

Ale hov… houby!

Pokračování textu Je Fantasy opakem Sci-Fi?

Cirkus

28.1.2000

Hraje hudba
A do manéže vběhl starý kůň
Šéf práskl bičem
A chudák kulhavá musí skákat
A ono to bolí

Dostane ránu
Za to, že nezvládl, co měl
Pak ještě jednu
Že směl postavit se na zadní
Zítra ho skolí

Co my jsme jiného
Než starý kulhavý valach
Cválající světlem reflektorů
A čekající na svou ránu?

Jsme snad principál
Co stojí a zalyká se prachem
Nebo divák
Ten, co se přišel pobavit?

Nebo snad smutný klaun
Co nahlíží škvírou v oponě
Lituje chudáka koně
A zítra mu přinese jablko…

Zapomenout jako na potvoru

12.01.2000

Zapomenout jako na potvoru
Íkarův křik, plný žalu, bolu
Vítat snění vprostřed denní doby
Ámen říkat, jako rosa ranní
Milovat se během bdění, spaní
Asketismus žere srdce moje
Maskovat se jako kámen bludný
Ypsilon Iks funkcí trestat vzpurný
Samozřejmě, život není škola
Lakovat svět, ať je narůžovo
Ignorovat, co je autorovo
Mít, kéž navždy všichni zemřou
Nevím, co se děje kolem domu
Ať, když srdce přinesli mi z lomu
Takový kámen, plný žilek zlatých
Evangelium, co padá do nebe
Bída, strach a zlost jsou dárky obranné
Eliáš byl prorok, jeho srdce bylo nestranné
Lavice v mé třídě už se lesknou potem
Aristoteles je novým bohem času
Sokratés je vpálen do úžasu
Kvalita na úkor kvantity dnes padá
Odpovídej, mlčení je vada…

Music It Ain’t

(Tento článek byl zveřejněn 24.9.2011 na starém blogu)

Dlouho jsme neskřékali, děcka. Je zas na čase, abych se s vámi podělila o nějaké to moudro, tentokrát co jsem vyčetla z další knihy, co jsem si onehdá nechala poslat z Ameriky: Characters & Viewpoints od Orsona Scotta Carda. Mám rozečtenou ještě jednu, Scene & Structure od Jacka M. Bickhama, ale i když má Bickham v lecčems pravdu, musela jsem ho odložit: na můj vkus totiž píše až příliš absolutně a až příliš čtenáře podrobuje vlastnímu stylu; i když vydal 75 románů, hlavně prý knih pro děti, začínám být na rady ohledně stylu docela alergická, zvláště pak na ty autoritářské – i když už mám o Bickhamově radách rozepsaný článek.

Pokračování textu Music It Ain’t

Falešná skromnost nebo oprávněná hrdost?

(Tento článek byl zveřejněn 12.9.2011 na starém blogu)

V poslední době se pár mých ostře sledovaných blogerů pozastavilo ať už přímo nebo nepřímo nad otázkou skromnosti či ochoty překročit vlastní stín. Sikar, Temnářka, Daleth, ti všichni k tomu mají co říci.

Pokud vám připadá, že se zaměřuju na píšící blogery, není to náhoda. Jak jsem psala v minulém článku, je vlastností lidskou sdružovat se podle společných zájmů. Vrána k vráně sedá, birds of a feather flock together, poraďte mi ještě ekvivalent v němčině a buď španělštině nebo latině…

A když všichni, tak já taky!

Pokračování textu Falešná skromnost nebo oprávněná hrdost?