Čaj o páté

Low-TeaNevím, co si kdo pod pojmem „čaj o páté“ představí, ale všichni snad víme, že pochází z Anglie (i když jsem tuhle četla, že ho vymysleli Francouzi a Angličané ho převzali, přece jen, do světového povědomí jej rozšířilo britské impérium). A čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi připadá jako zatraceně dobrý nápad.

Pokračování textu Čaj o páté

Stará Blažková vs. fialinka v koutě

Všichni se setkáváme na veřejnosti se situacemi, které nám jsou proti srsti a jsou nám nepříjemné. Některé z těch situací jsou zapřičiněné takovým chováním ostatních, o kterém nám bylo od malička vštěpováno, že se to nehodí a tohle se nedělá. A teď dilema – ozvat se nebo se neozvat? Kde je hranice mezi asertivitou a nasertivitou?

Pokračování textu Stará Blažková vs. fialinka v koutě

Politické přesvědčení by mělo být stejně soukromé, jako sexuální orientace

Na druhou stranu, v dnešní velmi otevřené době, kdy si někteří vysloveně zakládají na tom, že jsou „jiní než normální“, to bych si moc nepomohla.

O co jde?

O natolik urputnou snahu pohanět druhou stranu, ať už jste v táboře kohokoli, až se z toho tak poserete, že smrdí stan váš i další dva přilehlé.

Pokračování textu Politické přesvědčení by mělo být stejně soukromé, jako sexuální orientace

Cipollovy základní zákony lidské stupidity

Často se odvolávám na Cipollovy zákony lidské stupidity. Dávala jsem k dispozici odkaz na jejich kratší znění v češtině i na celou esej v angličtině, ale mám pocit, že až doteď nebylo celé přeložené znění na českém netu dostupné (pokud je, prosím hoďte mi odkaz do komentářů).

Pokračování textu Cipollovy základní zákony lidské stupidity

Jsme živí

Jsme živí. Většina z nás si v běžném životě neuvědomuje, co to přesně znamená. Pojem „jsme živí“ zaměňujeme s jeho velmi úzkou podobou – vědomím, přesněji řečeno sebeuvědomováním. Přitom v každém jádře každé z trilionů buněk, které tvoří naše těla, neseme podstatnou část dějin celého života. Té větve života, která byla dosud úspěšná, pokud chceme přežití a rozmnožení za úspěch považovat. Proto tu jsme. Kdyby naše vývojová větev úspěšná nebyla, jako tomu bylo u 99 % všech dosavadních podob života na Zemi, nebyli bychom tu.

Neříkáme to rádi: bude-li se naše kultura nadále rozvíjet ve směrech, jimiž se rozvíjí, poroste riziko, že se v krátké době můžeme připojit k 99 % svých neúspěšných předchůdců.

František Koukolík, Jana Drtilová
Zlo na každý den – Život s deprivanty I
Nakladatelství Galén  © 2001, edice Makropulos

Tři věci uzavřít, jednu novou začít

(Tento příspěvek byl zveřejněn 31.12.2011 na starém blogu)

Dnes máme Silvestra a můžu říct, že si docela užívám, jak se válím v posteli na břiše a nic neřeším. Žádný party, příprava jídla (dobře, k večeru půjdu dělat jarní závitky s masem, díky Agrrr za recepis* – sehnala jsem i ty hliníkový nudle!), vyhýbání se opilcům. Ani nemám jasno, jestli vlastně bude pražskej novorční ohňostroj a kdy. Tím, jak ho loni zatrhli v rámci úspor, porušili z mého pohledu „tradici“ a už to tak nějak není vono…

Nicméně, je načase zavřít (nebo aspoň dovysvětlit) některé hlody, které tu padly:

Pokračování textu Tři věci uzavřít, jednu novou začít

Nemám ráda lidi

(Tento článek byl zveřejněn 9.12.2011 na starém blogu)

… už zase. Asi jste si všimli, že v poslední době nejsem extra akční. Mám zase svoje probliky, pravděpodobně se opět prokousávám malfunkcí své psychiky (can’t be arsed to find out) a den po výborný večeři s manželem, Dáří a Sikarem jsem musela utéct z jídelny (no tak, až po zaplacení), protože každý zvuk bolel. A tak podobně. Ale v poslední době taky zažívám tak parádní srážky s blbcem, že se mi zakoktává procesor a RAMky krutě nestíhají. Je pak jednodušší jít si číst fanfikci o tom, jak blíže neurčení mimozemšťané unesli Mycrofta Holmese, který je ožral, donutil vstoupit do vesmírné obdoby cizinecké legie a ještě podepsat smlouvu, ve které mu přenechávají svou loď a veškerou technickou dokumentaci…

Pokračování textu Nemám ráda lidi

Krizové Vánoce

(Tento článek byl zveřejněn 20.12.2011 na starém blogu)

Tak se na mě z mnoha stran valilo nejdřív, že letošní Vánoce budou chudé a nebude se moc utrácet. A pak se na mě začalo valit, že lidi neplánují utrácet méně, než doposud, a to ani přes krizi. Chtěla bych se nad tím trochu pozastavit, protože podle knihy Milana Vodičky Den, kdy došly prachy (odkazy zde, zde a zde) byla jedním z průvodních jevů dlouhého šetření touha utratit každý halíř, který člověku prošel rukama – a po nás potopa. Jinými slovy, neustálé uvědomování si, že je potřeba se omezovat prakticky na všem, je pěkně psychicky náročné a člověku z toho často hrábne.

Pokračování textu Krizové Vánoce

Ztráta důstojnosti – ale jeho nebo naší?

(Tento článek byl zveřejněn 25.10.2011 na starém blogu)

Od té chvíle, kdy se na Novinkách objevilo video se zakrvavenou mrtvolou Muammara Kaddáfího, je mi neustále lehce špatně od žaludku. Dobře to vystihnul pan Jiří Pokorný na svém blogu – a já se konečně dostala k tomu, sepsat, co mi na tomhle sakra vadí.

Pokračování textu Ztráta důstojnosti – ale jeho nebo naší?

Od čerta k ďáblu, řekl Lucifer

(Tento článek byl zveřejněn 20.9.2011 na starém blogu)

(Když píšu pod vlivem, píšu extra dlouhé články. Tento článek je psán pod vlivem anestetik.)

Včera jsem v tomto měsíci byla poprvé v práci. A stačilo mi k tomu málo – jen jakési divné stavy, teplota, bolest v krku, bolavé a oteklé podpaží, a tak vůbec. Když už jsem byla doma tři dny a stav se nejen, že nelepšil, ale ještě prudce zhoršoval, nebylo zbytí, šlo se k doktorce.

Pokračování textu Od čerta k ďáblu, řekl Lucifer