Já nejsem vlastenec

Po delší době došlo na vzkříšení i tohoto blogu – dlouho mi ve psaní překážely nejrůznější faktory, jako napadení domény triumvirat.cz malwarem, pak chvíli trvalo, než se vše dalo do pořádku, no a pak přišlo totální vysílení a nedostatek času. Ale protože bych jinak psala sáhodlouhý status na Facebook, rozhodla jsem se, že je ta pravá chvíle napsat sem. Pokračování textu Já nejsem vlastenec

Uprchlické filozofování

vojáček v okapuHeh, uprchlická kontroverze. Na jednu stranu má Roy Beck se svýma žvýkačkama pravdu v tom, že prostě přijímat další a další emigranty nic neřeší v místech, ze kterých emigrují.

Ale dalším faktorem je, že kolikrát tito lidé nepotřebují emigrovat natrvalo, nýbrž se potřebují vyhnout faktorům, které by je a jejich rodinu mohly vyhladit – Židé za druhé světové, různé etnické a náboženské menšiny z míst, kde demokratický režim znají akorát z novinových článků o zahraničí, včetně mnoha obyvatel zemí Sovětského svazu. Tyto lidi tento kousek přednášky na videu (nevím, jestli to byla celá) naprosto ignoruje. Pokračování textu Uprchlické filozofování

Volila jsem, ale šťastná z toho nejsem

Nechtěla jsem jít k volbám, nechtěla. Ve facebookové debatě mě ale přesvědčil Fionorův argument:

„Jedním z nejtěžších prvků demokracie je pro lidi to, že musí volit mezi variantami, které často nejsou nijak lákavé – proto většina občanů nevědomky preferuje totalitu, která je do volby nenutí. Proto lidé hledají absolutní pravdy – jako smysl života – které jim zajistí, že se nebudou muset zabývat nejistotou, která je ale základem svobody.“

Pokračování textu Volila jsem, ale šťastná z toho nejsem

Práce ve službách

Vertical+na+wwwJak někteří z vás už vědí, úderem prvního tohoto měsíce jsem se stala nezaměstnanou. A pak jsem zaplula do dravých zelenožlutých vod realitní kanceláře Chirš a teď už jen čekám na příležitost, kdy si udělat živnostenský list. Kdybyste někdo náhodou v Praze prodával, pronajímal nebo hledal byt, neváhejte a ozvěte se mi – nebo se stavte na kafe na pobočce Makovského 5, Praha 17 – Řepy… 🙂

Pokračování textu Práce ve službách

Pozor, změna!

Pokud si někdo dáváte tu práci a pročítáte Projekt Padesát dva (vždy sepisuji za týden, co se stalo pozitivního a co se mi líbilo), zjistili jste, že jsem dala výpověď. Pokud mě sledujete i na Facebooku, víte, že jsem momentálně ve stavu nezaměstnaných. Tři a půl roku jsem vydržela v jedné práci, proč tedy nakonec k tomuto kroku došlo?

Pokračování textu Pozor, změna!

Nekrmte cybertrolly

Kliknutím přejdi na blog autora (aj).

Čas od času se v novinách objeví příběh o sebevraždě kvůli kybernetickému šikanování, nejčastěji puberťáků, kteří mají i tak s vlastníma emocema plný ruce práce, natož když jim někdo naloží ještě nášup navrch. Ale ono to není jen o jednoduché rovnici „mladý hloupý + jeho vlastní chyba = internetový posměch a/nebo vydírání“.

Pokračování textu Nekrmte cybertrolly

Černá labuť: Učíme se učení

Odkaz na knihu v kosmas.cz

Mám právě rozečtenou knihu Nassima Nicholase Taleba Černá labuť – Následky vysoce nepravděpodobných událostí (kliknutím na obrázek přejdete na jedno z mých oblíbených internetových knihkupectví). Tuto knihu je potřeba číst pomalu a pečlivě, je zato plná věcí, které člověka doslova zfackují.

Cituji z prologu, část Učíme se učení:

Pokračování textu Černá labuť: Učíme se učení

Vločky Dr. Kelloga

Pozor – následující text je poněkud drastický (a krátký). Nicméně je to historická perlička, která se váže ke skladbě jídelníčku a myslím, že zrovna o tomhle by měli vědět všichni, co tvrdí, že ke zdravé snídani nic jiného než corn flakes nepotřebujete…

Pokračování textu Vločky Dr. Kelloga

Lakovaná filozofská

Kintsukuroi, též Kintsugi. Japonské umění spravování rozbitých věcí zlatým nebo stříbrným lakem. Základní premisou je úvaha, že rozbité a spravené věci jsou o to krásnější.

Není to lepení a pak natírání zlatou nebo stříbrnou barvou. Tento proces vznikl zhruba na konci 15. století , kdy jeden z šógunů poslal do Číny na opravu vzácnou misku. Vrátila se mu zpátky „vyspravená“ několika nevzhlednými kovovými sponami a to vyvolalo velkou snahu najít způsob, jak tuhle opravu esteticky vylepšit. Vzhledem k tomu, že to byl císařský dvůr, a k rozsáhlému používání laku urushi v té době, se čirý lak smíchal s 24 karátovým zlatým prachem. Byla to tedy metoda poměrně nákladná a není divu, že brzo začala být obdivována jako umění.

Kintsugi se dá použít i na předměty nejaponské…

Občas si říkám, proč neoceňujeme tohle i u lidí – spousta z nás je nebo byla nějak rozbitá, přesto jsme se dokázali přes to přenést a fungujeme dál, často taky o hodně líp než předtím. Jen na rozdíl od zlatého laku ty naše opravy nejsou navenek tak vidět…

 

Více o Kintsukuroi od blogera, který se zabývá japonskou keramikou (Aj)

Článek o Kintsugi z The Washington Post (Aj)