Two Steps From Hell: Skyworld

Tenhle měsíc jsem si mimo jiné ještě udělala radost tím, že jsem si konečně pořídila momentálně nejnovější album produkční společnosti Two Steps From HellSkyworld. V té době jsem ho už měla hodně naposlouchané z YouTube, ale říkala jsem si, že by nebylo od věci mít ho přímo na uších, kdykoli se mi zachce.

Jak řekla, tak udělala – a 9. ledna jsem zamířila na CD Baby, kde je příslušné album za mrzký obolus k mání. Jen mě mrzí, že nemám tu trpělivost čekat, než ke mně dorazí CD, a tak jsem hrdým vlastníkem 22 mp3, ze kterých se Skyworld skládá. Já i můj manžel jsme totiž opravdu z té téměř vymřelé kasty, která chodí do kina, kupuje si DVDčka a CDčka a věci nestahuje. Prostě nám to nestojí za to.

Pokračování textu Two Steps From Hell: Skyworld

Alphaville: Afternoons in Utopia

Tak tohle trio funguje stejně dlouho jako já – od roku 1982. Obrázek je právě z přebalu

Alphaville_AIU

zmiňovaného alba, Afternoons in Utopia, které nahráli roku 1986. Do roku 2010 prodali přes 6 miliónů alb. Zdroj obrázku zde.

Pokračování textu Alphaville: Afternoons in Utopia

Sedmá symfonie

Apocalyptica_7th_Symphony

Za všechno může Papája! Ukažme si na ni! Kdyby totiž nepřišla včera s článkem o Apocalyptice, nenapadlo by mě, že bych si taky mohla koupit jejich nové album (no, nové – vyšlo loni v srpnu) 7th Symphony…

No jasně, že už je doma a právě ho protahuju přehrávačem. Je to síla a zatím se mi na první poslech líbí ještě víc než Worlds Collide.

Celé album, i když Apocalyptica opět spolupracuje se spoustou umělců (například na skladbě „2010“ si za bubny opět sedl Dave Lombardo ze Slayer nebo „Not Strong Enough napsala Diane Warren, která mimo jiné píše pro Toni Braxton nebo Aerosmith), na mě působí zatím snad nejucelenějším dojmem od vydání Cultu, což byl, vážení, rok 2000.

Tak se lehce ohlédneme, než vám sdělím svoje dojmy a pojmy ohledně jednotlivých písniček…

Pokračování textu Sedmá symfonie