Jsme živí

Jsme živí. Většina z nás si v běžném životě neuvědomuje, co to přesně znamená. Pojem „jsme živí“ zaměňujeme s jeho velmi úzkou podobou – vědomím, přesněji řečeno sebeuvědomováním. Přitom v každém jádře každé z trilionů buněk, které tvoří naše těla, neseme podstatnou část dějin celého života. Té větve života, která byla dosud úspěšná, pokud chceme přežití a rozmnožení za úspěch považovat. Proto tu jsme. Kdyby naše vývojová větev úspěšná nebyla, jako tomu bylo u 99 % všech dosavadních podob života na Zemi, nebyli bychom tu.

Neříkáme to rádi: bude-li se naše kultura nadále rozvíjet ve směrech, jimiž se rozvíjí, poroste riziko, že se v krátké době můžeme připojit k 99 % svých neúspěšných předchůdců.

František Koukolík, Jana Drtilová
Zlo na každý den – Život s deprivanty I
Nakladatelství Galén  © 2001, edice Makropulos

Prosíme občany, aby si nestříleli z prezidenta

(Tento článek byl zveřejněn 4.10.2012 na starém blogu)

O tom, jak maník s pistolí na airsoft dokázal dojít až k prezidentovi a napálit do něj několik ran, než kdokoli zareagoval, víme asi všichni. Výše uvedený vtip je podle mě jeden z těch lepších, které se jako reakce na tuto událost vyrojily. Ve mně se hlavně vyrojily smíšené pocity, protože nakolik je tahle situace zábavná, je to další věc, která mě utvrzuje v tom, že naše kultura pomalu končí.

Pokračování textu Prosíme občany, aby si nestříleli z prezidenta

Hlídací psi demokracie

„Jestliže média o sobě stereotypně opakují, že jsou strážní psi demokracie, pak bychom neměli zapomínat na otázku, který demokrat je právě krmí.“

 

František Koukolík, Jana Drtilová – Vzpoura deprivantů: Nestvůry, nástroje, obrana – 2006 – nakladatelství Galén