Jak se hraje jenga trochu jinak

Počítám, že všichni jste už někdy viděli hru jenga. Možná ji poznáte na pohled, ale ne podle názvu:

Normálně se jenga hraje tak, že postavíte věž a hráči pak po řadě tahají kostičky zespoda a kladou je nahoru. Komu věž spadne, prohrál.

Sestra od svých kumpánů přitáhla updatovanou verzi téhle hry. To se vezme jenga a postaví se věž. Pak se vezme panáček, prostě nějaká miniaturní figurka, a postaví se nahoru. Nakonec se ještě vezmou kartičky s nápovědou z nějaké hry řešící záhady a hráči po řadě řeší. Kdo odpoví špatně, musí odstranit jednu kostičku ze spodku věže. Komu spadne panáček (často i s celou věží) dolů, prohrál.

Té hře se říká Sherlock…

 

Svíčková na smetaně s karlovarským knedlíkem

…aneb naše štědrovečerní menu. Svíčková se považuje za poměrně obtížnou záležitost, ale spíš je na dlouhé lokte, než co jiného. Stačí jen postupovat krok za krokem a nechat si dost času na přípravu, abyste pak zbytečně nefofrovali a nestresovali sebe i své okolí. Ke konci to chce trochu synchronizace, podle mě to ale stojí za to, když je v jednu chvíli hotové maso, omáčka i knedlíky, a můžu všechno podávat čerstvé a horké Pokračování textu Svíčková na smetaně s karlovarským knedlíkem

Na svátky v novém

Nejdřív jsem začala zveřejňovat básničky a povídky na internetu, pak jsem začala blogovat a nakonec jsem si začala psát klasický papírový deník. Jeden krok mi ovšem chyběl – a to založit si vlastní stránky, kde bych nebyla vázaná poskytovatelem, co je zaměřený na jednu konkrétní cílovou skupinu, do které já ovšem nepatřím, nejrůznějšími dohady v komunitě a podobně. Nastal čas jít dál, tak jsem tady, na vlastním blogu a píšu na něj svůj první článek. Zbytek svátků strávím stěhováním článků, které chci zachovat, ze starého blogu, nastavováním šablon, pluginů a dalších záležitostí a podobně.

Nezbývá než říct „Tak mě tu tedy máte,“ a pustit se do toho…