Proč nejím houby a ryby aneb PF 2015

Za zdí noví sousedé pouští bujarý ruský popík, který manžela vyhnal do kuchyně, kde může aspoň jakž takž v klidu pracovat. Já jsem obsadila jeho počítač, na kterém se přece jen pracuje pohodlněji, než na tom mém notebooku, tabletu i mobilu (hm, že bychom měli doma menší výpočetní centrum?) a čelím záplavě estrádních melodií albem Lindy Hop! (40 Swing Jazz Dance Classics) – docela to funguje, rozhodně se cítím lépe. Pokračování textu Proč nejím houby a ryby aneb PF 2015

Případ neodbytného tvrdohlavce

Asi jste si všimli, že tady moc příspěvků nepřibývá, přitom zážitků mám více než dost. Má to dva důvody:

Mám velmi málo času – dojíždím téměř denně do jiného města za prací, studuju vysokou školu, dvakrát do týdne mám tréninky lukostřelby a ještě navíc chodím jednou týdně na kurz výroby šperků. Mám extrémně málo času a večer padám na nos do postele a jsem ráda, když si můžu přečíst něco velmi nenáročného na odreagování se nebo i jen tak usnout.

Ten druhý důvod je o něco nepříjemnější: kvůli tomu, že jeden dřívější kamarád neustál rozpad svého vztahu a nedořešené ekonomické situace se svou bývalou, propadl dojmu, že může obtěžovat její okolí, když se mu nedaří podrobit přímému tlaku ji.

Ano, mám svého stalkera, ke kterému jsem přišla tak, že si nehodlám nikým diktovat, s kým se smím a nesmím stýkat, a odmítla jsem navíc dělat neplacenou sekretářku, tedy shánět panáčkovi bejvalku, když se mu nepovedlo se jí dovolat.

Poté, co jsem dotyčného zablokovala na Ksichtknize i ve svém telefonu, takže se mi nedovolá, ani kdyby se na uši postavil, prokázal svou vynalézavost tím, že mi zavolal ze skrytého čísla, aby mi sdělil, že ví, že jsem s dotyčnou v kontaktu. Ano, už zase v kontaktu jsme, nadáváme na jeho zatvrzelost.

Naštěstí se ke stalkingu mé osoby staví tak nějak polovičatě – pravděpodobně proto, že dobře ví, že ve chvíli, kdy by se objevil u nás přede dveřma, ví celá rodina, že má volat na tísňovou linku Policie České republiky.

Proto opět veřejně opakuju: nech mě na pokoji. Neobtěžuj mě. Nemám s vašima záležitostma nic společného. Nenechám si od tebe diktovat, s kým se budu stýkat a komu o tom budu dávat vědět. Pokud budeš v tomto chování pokračovat, učiním krok, který mi na místní služebně dnes doporučili. Zapomeň na to, že existuju.

Všem ostatním se musím omluvit a sdělit jim, že zálohuju všechny SMS, které mi přijdou a které odesílám. Zároveň bohužel nemohu uveřejňovat detaily z toho, kde jsem byla a co jsem dělala, protože nehodlám této stalkující osobě poskytnout další informace k tomu, aby mě mohla pohodlně stopovat cybersvětem.

Herakleitos: nevzdělanci

Proč mě osočujete, nevzdělanci? Nepsal jsem pro vás, ale pro ty, kdož mě pochopí. Jeden z nich vydá za sto tisíc jiných, a dav neznamená vůbec nic.

Herakleitos, citace z úvodu U. Eca do knihy Skeptikové a těšitelé

Pozn. Cirrat: Je zajímavé, jak se podobným přístupem ohánějí autoři, kteří se snaží například psát dobrodružný příběh v surrealistickém stylu…

Umberto Eco: Skeptikové a těšitelé

Poněvadž název má uvést čtenáře do toho, co následuje po něm, budeme si muset napřed ozřejmit několik obecných metodologických postupů. A začneme tím, čeho bychom se nechtěli dopustit. Ze všeho nejhorší by bylo postupovat tím nejpohodlnějším způsobem a typizovat kulturní postoje, které bychom jinak měli konkrétně a v klidu analyzovat.

U. Eco: Skeptikové a těšitelé (Apocaliptici e integrati), 1964, česky 2006, argo, překlad Z. Frýbort

Citrátová a aplikace

playEvidentně mám pořád příliš málo času na pravidelné příspěvky. Ale já se snažím! Fakt! Abych to trochu zamaskovala, podělím se s vámi o pár svých oblíbených aplikací ze svého telefonu i tabletu. Protože já a Androidi jsme si souzeni, bude řeč o aplikacích, co běhají na malých zelených panáčcích, co se jmenují po různých dobrotách.

Pokračování textu Citrátová a aplikace

Není nad upřímnost

Jedeme dnes takhle s manželem metrem na trénink (o tom potom), když do vagónu dopotácí vyšší maník s dlouhejma vlasama, PETkou čehosi alkoholického v ruce, rozepnutým batohem a s opicí zvící orangutana. Kouknul na nás a začal:

„Teda, já mít takovou ženu jako vy, to bych se furt musel bát, že mi dá strašnou ránu!“

Manžel s příjemným úsměvem odvětil:

„Jo, ve vašem případě je to docela pravděpodobný.“

„Ve vašem případě bych to i naprosto chápal.“ (opraveno ze zdroje)

Maník odvlál raděj někam jinam…

Jak mi (ne)jde hubnutí

odevzdaní generálovéŽivot není peříčko a Citrátová už tím tuplem ne. Zatímco ještě relativně nedávno jsem jásala, že jsem shodila téměř deset kilo, po půl roce rozkolísaného denního rytmu jen smutně klopím hlavu. Vše, co jsem zhubla, jsem zase spolehlivě nabrala. Zombie-foto vlevo je záznamem toho, jak jsem vypadala po skončení dvou velkých projektů, které se postaraly o spolehlivou likvidaci mých snah v tomto ohledu. Pokračování textu Jak mi (ne)jde hubnutí

Ups…

Pět měsíců sem, pět měsíců tam, nějaký drobný, kdo by to počítal.

Mám za sebou Velkou Tlumočnickou Zkušenost a taky Velkou Překladatelskou Zkušenost.

Opět začínám mít trochu čas a vracím se k blogování. Opět nepravidelně, ale nějaké ty moje pojmy a dojmy se tu opět budou objevovat. Máte radost? Mějte radost. Mám pár historek do zásoby. Prozatím se pokochejte zjednodušeným vzhledem.