Edith Holá: Cesta k mým matkám

Edith znám jako blogerku ze stejného portálu, kde jsem měla svůj předchozí blog. Známe se i osobně, párkrát jsme se setkaly, ale nemůžu říci, že bychom byly nějak blízké přítelkyně. Věděla jsem, že píše knihu, dokonce jsem jí jednou mohla vysvětlit, proč nakladatelství zamítlo návrh obálky, která se jí velmi líbila, ale rozhodně jsem po Cestě k mým matkám neskočila, jakmile vyšla (22.8.2012, nakladatelství Jota).

Pořídila jsem si ji jako e-knihu prakticky náhodou až tento měsíc a přečetla ji během několika málo dní. A tak si říkám, že není od věci taky sepsat, co si o tom vlastně myslím.

Pokračování textu Edith Holá: Cesta k mým matkám

Barvičkami k sebevědomí

(Tento článek byl zveřejněn 11.2.2011 na starém blogu)

Colour Me Confident

Pravděpodobně se až tak často nestává, aby někdo dělal v takovémhle projektu recenzi na příručku. Nevím, nemám přehled o všech spoluúčastnících. Ale tohle je kniha toho typu „musí být v každé rodině“. Pánové mě omluví, ale samozřejmě, že mohou číst dál také.

Obsahuje totiž jednak jednoduchý návod jak zjistit, které barvy vám sedí nejlépe, rady jak co nejvíc podtrhnout přednosti toho kterého tvaru těla nebo obličeje, poradí i s takovými věcmi jako je pas příliš vysoko nebo příliš nízko a ještě navíc se zcela jednoduše ohlédne za tím, jaký styl je vám zřejmě nejbližší a jako třešinku na dortu poradí, jak všechny tyhle kroky nakombinovat tak, aby nad tím člověk nemusel přemýšlet.

Motto: „Je-li žena špatně oblečená, lidé si zapamatují oblečení. Je-li žena dobře oblečená, lidé si zapamatují ženu.“ Coco Chanel Zdroj obrázku zde (na těchto stránkách mají i e-shop s dalšími knihami a produkty).

Ale je čas na přehledník:

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Původně jsem si ji pořídila, protože mě zaujala obálka a v té době jsem měla sebevědomí zoufalý nedostatek. Je to další kniha v angličtině z mého německého období a nepovedlo se mi zjistit, jestli byla přeložena do češtiny. Pokud ano, neváhejte a šáhněte po ní.

Do tohoto projektu jsem ji vybrala, protože mně osobně její přečtení velmi pomohlo. A už dlouho šokuju lidi, když jim řeknu, kolik vážím – nikdy mi to nevěří. Protože se umím obléct.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Nezbytná nutnost

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Používám

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.

Nejsou zde postavy jako takové – ale můžete se ztotožnit s některým z typů.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.

Převedu „příběh“ na „kniha“ – je to jednoduchý rádce, díky kterému nemusíte vypláznout spoustu peněz za vizážistu na celkovou proměnu.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Zase převedu „příběh“ na „kniha“. Tím, že kniha obsahuje jak barevné poradenství, tak poradenství ohledně typu postavy, tvaru obličeje, make-upu, stylu a tak dále, je to poměrně dost informací na vstřebání a člověku z toho může jít docela hlava kolem. Doporučuju čtení rozložit do menších kousků a počkat, až se informace z předchozího úseku plně vstřebají, jinak čekejte přetížený vstup a system error.

Pokud se ofrňujete nad tím, že sem něco takového vůbec tahám, můžete si udělat jednoduchý test sebevědomí. Postavte se oblečení před zrcadlo a:

  1. Podívejte se na sebe
  2. Usmějte se
  3. Složte si poklonu.

Pokud vám to jde snadno, gratuluju. Pokud se ale pořádně nedostanete k úsměvu, natož k pokloně, a začnete na sobě vidět samé chyby (vlasy bez života, příliš krátké nohy, malý vzrůst…), pak je načase změnit svůj pohled na sebe, ne? A tahle kniha vám opravdu pomůže odhalit vaše přednosti. Testováno na Citrátech.

Ale k věci.

Pokračování textu Barvičkami k sebevědomí

Vraž do toho deset lotů másla

(Tento článek byl zveřejněn 23.1.2011 na starém blogu)

„Opřu se o kuchyňskou linku, na chvíli zavřu oči, a pak začnu svůj hojivý rituál stejně, jako jsem to vídala u mámy. Uvařila si kávu, pustila gramofon, mrkla na mě a pošeptala mi svou nejoblíbenější větu z kuchařské knihy Magdaleny Dobromily Rettigové:

‚Vraž do toho deset lotů másla.‘

Takhle se vyvolává duch dobrých dní.“

(H. Michopulu, Kuchařka Zpátky domů, vydalo nakladatelství Smart Press v roce 2007 – na trhu je k dostání druhé vydání. Tahle slova jsou koncem úvodu kapitoly „Na bolavou duši“)

Pokračování textu Vraž do toho deset lotů másla

Seznamte se, Takeshi Kovacs

(Tento článek byl zveřejněn 20.1.2011 na starém blogu)

Woken_Furies

Broken_Angels

Altered_Carbon

Takeshi Kovacs (vyslovuj jako Kováč) je hlavním antihrdinou tří románů Richarda K. Morgana. První dva už u nás vyšly v roce 2005 pod názvem Půjčovna masa a Zlomení andělé. Třetí díl vyšel pod názvem Probuzené běsy. Zdroje obrázků – články na Wikipedii.

V angličtině se knihy jmenují Altered Carbon, Broken Angels a Woken Furies. Budu se dnes věnovat všem třem. Ale nejdřív přehledník (protože „dotazník“ fakt nesedí):

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Tyto knihy. Jako první jsem četla Woken Furies – byla jsem ve Švýcarsku a zoufale mi docházela fikce ke čtení. A tahle kniha měla velmi zajímavou obálku. Časem jsem sehnala i Altered Carbon. A druhý díl mi až po letech koupil manžel v češtině…

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Krev a postradatelnost

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Provokující

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.

Nechtěla bych být Kovacsem. Ale některé vychytávky by se mi v tom světě líbily.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.

Takeshi je bastard, dělá svou práci, myslí hlavně na sebe a kromě toho je mu všechno jedno. Úplně všechno. Teda, skoro.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Bavila jsem se u toho, jak Takeshi ojede prakticky každou jen trochu ucházející ženskou postavu – je to tak předvídatelné. Na druhou stranu, takový ten jejich svět prostě je. Manžel mu vytýká ohroublost jazyka, která mu přijde nucená, já jsem nic takového nezaznamenala. A je nápadná podobnost mezi metodami „přežívání“ a názvů některých míst a rodin v Morganově trilogii a v Hamiltonově Pandora’s Star a Judas Unchained.

Miroslav Žamboch o autorovi série Takeshi Kovacs:
„Nemilosrdná budoucnost, kdy smrtí všechno nekončí, lidé dokážou posílat informace nadsvětelnou rychlostí a s nimi i své duše. Takeshi Kovacs bývalý voják protektorátu, nyní soukromá osoba snažící se vydělat si na živobytí. Kontrast supertechnického odlidštěného světa se syrovou živočišnou realitou existence. Raymond Chandler a William Gibson posunutí o kus dál, hard science fiction zkřížená s detektivkou drsné školy. Rychlé, brutální, děsící – a nutící k zamyšlení.“ (zdroj: Ediční plán nakladatelství Triton na rok 2010)

Líp bych to neshrnula – a tak to rozpitvám.

Pokračování textu Seznamte se, Takeshi Kovacs

Příběh služebnice – Margaret Atwood

(Tento článek byl zveřejněn 12.1.2011 na starém blogu)

Příběh služebnice

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Četla jsem recenzi na Neviditelném psovi (odkud je taky stáhnut obrázek), která mě hodně zaujala. Díky tomu jsem si vyhledala film z roku 1990 na YouTube (odkaz na 1. část v angličtině) a nemohla jsem si knihu nepřečíst. Tady je trailer v pochybné kvalitě, zato s českými titulky.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

Mrazení v zádech

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Možné

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.

Nechtěla bych se dostat do situace, ve které se nachází hlavní hrdinka této knihy. Nechtěla bych se dostat do situace, jaká panuje v Republice Gileád obecně.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.

Je to příběh pouze pro silné povahy. Rozhodně nedoporučuji jako lehké čtení. Pokud se ale chcete pořádně zamyslet a nechat si zamrazit v zádech, jestli se něco takového opravdu může stát, šáhněte po ní.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Kniha je klasifikována jako Sci-Fi žánr. Hm, možná částečně. Jako největší negativum totiž beru, že se něco takového může stát klidně i dnes až příliš snadno.

A pro zvědavce následuje moje rozkecání na toto téma. Pokračování textu Příběh služebnice – Margaret Atwood

Petr Hošťálek – Hedvábnou stezkou na motorce YUKI

(Tento článek byl zveřejněn 5.1.2011 na starém blogu)

Pan Hošťálek je machr, kterého zažraným motopříznivcům snad netřeba představovat (ostatní zahrabou na netu). Je to jeden z lidí před kterýma smekám i z dálky, i když jsem ho osobně nikdy nepoznala. A jeho cestopisy stojí za to.

Pokračování textu Petr Hošťálek – Hedvábnou stezkou na motorce YUKI

Bestiář 21. století

(Tento článek byl uveřejněn 10.11.2010 na starém blogu)

Dnes jsem očekávala (a očekávám) poletování po různých úřadech, a tak jsem se otočila ve vysočanské Galerii Fénix pro něco ke čtení. Oko mi v Kanzelsbergeru padlo na Knihu všeobecné nevědomosti o zvířatech ve zlevněné ceně za 79 korun. Šáhla jsem po ní a rozhodně nelituju – ba naopak. Některé poznámky mě dokázaly v metru málem rozbrečet smíchy.

(Všechny dále uvedené citáty [není-li uvedeno jinak] pocházejí z Knihy všeobecné nevědomosti o zvířatech, v originále The Book of Animal Ignorance, autorů Johna Lloyda a Johna Mitchinsona, vydané v roce 2007 nakladatelstvím QI Ltd. Přeložila Tamara Vosecká, u nás vydalo nakladatelství BB Art ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal.)

Pokračování textu Bestiář 21. století