Pokrok nezastavíš

(Článek byl uveřejněn 31.8.2012 na starém blogu)

(Photo by Skubemasi)

Ha, další téma týdne. Nezvykejte si, píšu sporadicky i normální články, natož TTčka…

Nicméně dneska na mě ve funkci „O čem se mluví na Google Plus“ vypadl zajímavý status, se kterým tak úplně nesouhlasím, tak jsem si říkala, že ho vrazím do článku. Navíc se k tomu přidala ještě zajímavá situace v Praze, protože zítra dojde zase k velké oficiální překopávce MHD, která je prý strašně nepopulární a bude jen komplikovat dopravu, obtěžovat cestující, atp.

A pak vlezu na Blog.cz a zjistím, že Téma týdne je „Jdeme dál…“ No tak to se mi hodí, to sedne. Jdeme na to:

Pokračování textu Pokrok nezastavíš

(Nad)kritické stavy

(Článek byl uveřejněn 14.8.2012 na starém blogu)

Citrátová měla minulý týden dovolenou. Kupodivu byla dovolená akčnější než pracovní týden, asi proto, že přes týden prostě přijdu domů, padnu hubou na držku, jak říká Smíglová, a už se k ničemu nemám.

Nicméně je načase zase něco malého napsat. Tentokrát o krásném fenoménu „kdo to říká, ten to je, tomu se to štymuje“.

Pokračování textu (Nad)kritické stavy

Black Phoenix Alchemy Lab

BPAL je americká firma, která vyrábí parfémy ne zrovna obvyklé.

Říkám parfémy – hezky pěkně na kvalitním olejovém základě. Já si před čtyřmi lety objednala několik vzorků a úspěšně jsem je nakonec uložila do skříně (tma a stálá teplota, vážení) a zapomněla na ně. Dnes jsem je vytáhla s tím, že zkontroluju, jak jsou na tom. Žádná žluklost se nekoná, vážení, a voní… Jak ty voní…

Tenhle článeček je jednak takovej můj malej přehledníček, co že to mám za vzorky, a taky je to o něco větší přehledníček, co mě u nich na stránkách fascinuje. Tak tedy:

Pokračování textu Black Phoenix Alchemy Lab

Nevracejte se k přírodě ve městě!

(Článek byl uveřejněn 6.7.2012 na starém blogu)

V poslední době je prostě in bejt bio, eko, vege- a já nevím, co všechno. Pro jistotu taky alternativní a přírodní. Fajn, je to váš život, užijte si to. Ale bylo by fajn, kdybyste všichni věděli, co děláte a jestli je to vhodné.

Pokračování textu Nevracejte se k přírodě ve městě!

Jak se hraje jenga trochu jinak

Počítám, že všichni jste už někdy viděli hru jenga. Možná ji poznáte na pohled, ale ne podle názvu:

Normálně se jenga hraje tak, že postavíte věž a hráči pak po řadě tahají kostičky zespoda a kladou je nahoru. Komu věž spadne, prohrál.

Sestra od svých kumpánů přitáhla updatovanou verzi téhle hry. To se vezme jenga a postaví se věž. Pak se vezme panáček, prostě nějaká miniaturní figurka, a postaví se nahoru. Nakonec se ještě vezmou kartičky s nápovědou z nějaké hry řešící záhady a hráči po řadě řeší. Kdo odpoví špatně, musí odstranit jednu kostičku ze spodku věže. Komu spadne panáček (často i s celou věží) dolů, prohrál.

Té hře se říká Sherlock…

 

Na svátky v novém

Nejdřív jsem začala zveřejňovat básničky a povídky na internetu, pak jsem začala blogovat a nakonec jsem si začala psát klasický papírový deník. Jeden krok mi ovšem chyběl – a to založit si vlastní stránky, kde bych nebyla vázaná poskytovatelem, co je zaměřený na jednu konkrétní cílovou skupinu, do které já ovšem nepatřím, nejrůznějšími dohady v komunitě a podobně. Nastal čas jít dál, tak jsem tady, na vlastním blogu a píšu na něj svůj první článek. Zbytek svátků strávím stěhováním článků, které chci zachovat, ze starého blogu, nastavováním šablon, pluginů a dalších záležitostí a podobně.

Nezbývá než říct „Tak mě tu tedy máte,“ a pustit se do toho…