Ranní autobus

image
Typický pohled z okna autobusu

Ranní autobus. Vepředu se baví tři řidiči. 80 % lidí snídá, včetně borce s krabičkou a lžící. Jinak rozvrstvených 70 % lidí si něco čte: knihy, mobily, tablety, noviny… Půlka nás má na uších sluchátka. Jsme rovnoměrně rozvrstvený po celém buse, hezky jeden na dvojsedadle, obložení taškama. Ani jeden z nás se neobtěžuje vylézt z bundy nebo kabátu, řidič moc netopí, tak je to tak akorát. I když teploměr na hodinách hlásí 26 stupňů Celsia. To jako za dva měsíce touhle dobou? Holt, ranní autobus…

Posted from WordPress for Android

Něco nového

Trávím teď spoustu času na cestách. Přece jen, téměř denní dojíždění mi žere tři až čtyři hodiny, nějaký čas věnuju práci, pak se doplížím domů, padnu hubou na držku a ani nezapnu počítač. Ale protože jsem si nedávno (ok, relativně nedávno) pořídila telefon, který mi supluje kancelář v kapse, stáhla jsem si aplikaci na ovládání wordpressích blogů a právě tvořím první pokusný článek. Pokračování textu Něco nového

Vstáváme z mrtvých

Tomu jedlému na obrázku se říká "kulič" a kliknutím se dostanete na stránku plnou velikonočních receptů. V ruštině.
Tomu jedlému na obrázku se říká „kulič“ a kliknutím se dostanete na stránku plnou velikonočních receptů. V ruštině.

Před týdnem byly Velikonoce křesťanské, dnes jsou Velikonoce ortodoxní, jaro je tady a příroda se budí ze zimního spánku. Se vším tím kříšením okolo je načase vzkřísit i bložínek. Dostane hezky do nového roku nový kabátek (ještě o něco jednodušší, než ten předchozí) – a taky novou odvahu.

V článku Případ neodbytného tvrdohlavce jste se dočetli o kamarádovi, který přestal být kamarádem, a začal být nebezpečným prudičem. Tento člověk již svou bývalou dohnal a my ostatní jsme pro něj tímto bezpředmětní, tak už je vcelku jedno, co a kam napíšu. I nadále platí, že jakmile se objeví kdekoli v blízkosti mé nebo mé rodiny, budeme vytáčet číslo na PČR. Nicméně kromě této nepříjemnosti to znamená, že se tu opět začnou objevovat články. Těšte se.

Ups…

Pět měsíců sem, pět měsíců tam, nějaký drobný, kdo by to počítal.

Mám za sebou Velkou Tlumočnickou Zkušenost a taky Velkou Překladatelskou Zkušenost.

Opět začínám mít trochu čas a vracím se k blogování. Opět nepravidelně, ale nějaké ty moje pojmy a dojmy se tu opět budou objevovat. Máte radost? Mějte radost. Mám pár historek do zásoby. Prozatím se pokochejte zjednodušeným vzhledem.

Koťata do dobrých rukou

Kamarádovic kočka na konci března povila čtyři chlupaté potvůrky a nastal čas jim najít nový domov. Jsou vznešené rasy „pouliční směska“ a jejich máma s velkou radostí prozkoumává všechny uzavřené nádoby. Koťata budou navyklá na lidi, neb kamarádi nejsou samotáři, i na malé lidi. 😉 Tři černobílé slečny a jeden zrzavý mourek Dvě černobílé slečny čekají v Praze a jsou zdarma do dobrých rukou:

košišty košišty2

Překlad z pekla

To máte tak, když máte oficiální technologickou metodiku zátěžových zkoušek v ruštině a potřebujete ji dát do češtiny. Pak je samozřejmě „logické“ vzít tu věc a postupně ji nastrkat do Google Translatoru, pak mi ji dát na „opravu gramatiky“. Už jsem se dávno na opravu vykašlala, překládám to načisto, ale podělím se s vámi o jedno srovnání, abyste měli představu:

Pokračování textu Překlad z pekla

A je to v hajzlu…

To nic, to je jen takový výkřik do tmy – jak jinak totiž popsat to, že člověk pečlivě a s láskou k tělu vlastnímu i svých blízkých vybere velké ekonomické balení toaletního papíru, které s sebou tahá po všech čertech a ďáblech, aby ho nakonec zapomněl na poště na takovém tom pultíku na tašky?

Samozřejmě, že když jsem se vrátila, už tam nebyl. Stejně jako posledně…