Ranní autobus

image
Typický pohled z okna autobusu

Ranní autobus. Vepředu se baví tři řidiči. 80 % lidí snídá, včetně borce s krabičkou a lžící. Jinak rozvrstvených 70 % lidí si něco čte: knihy, mobily, tablety, noviny… Půlka nás má na uších sluchátka. Jsme rovnoměrně rozvrstvený po celém buse, hezky jeden na dvojsedadle, obložení taškama. Ani jeden z nás se neobtěžuje vylézt z bundy nebo kabátu, řidič moc netopí, tak je to tak akorát. I když teploměr na hodinách hlásí 26 stupňů Celsia. To jako za dva měsíce touhle dobou? Holt, ranní autobus…

Posted from WordPress for Android

Já nejsem vlastenec

Po delší době došlo na vzkříšení i tohoto blogu – dlouho mi ve psaní překážely nejrůznější faktory, jako napadení domény triumvirat.cz malwarem, pak chvíli trvalo, než se vše dalo do pořádku, no a pak přišlo totální vysílení a nedostatek času. Ale protože bych jinak psala sáhodlouhý status na Facebook, rozhodla jsem se, že je ta pravá chvíle napsat sem. Pokračování textu Já nejsem vlastenec

Stěhovací anabáze – bordel na kolečkách

Kocour pomáhal asoiň vybalovat, když už nic jiného...
Kocour pomáhal aspoň vybalovat, když už nic jiného…

Každý, kdo se někdy stěhoval, a teď myslím opravdu stěhoval, se vším všudy a veškerým nábytkem, mi dá za pravdu, že samotný proces, kdy nabědne parta chlápků, kteří všechno poberou, naskládají do auta, odvezou a vyloží v nové předsíni (a pokud jste chytří při balení, rovnou v těch pokojích, kam co patří), načež jim zaplatíte a oni zmizí, je ta jednodušší a příjemnější část. Pokračování textu Stěhovací anabáze – bordel na kolečkách

Stěhovací anabáze – IKEA

Tak jo. Stáhla jsem si i chytrou aplikaci, abych mohla psát články z mobilu, a stejně je tu pusto a prázdno. Proč? Protože se příští týden stěhujeme. S tím jsou spojené různé veselosti, jako například velká (s)potřeba krabic, třídění věcí na vezmu-nevezmu-prodám-vyhodím, hádky o to, kde v novém bytě co bude, nadávání na omezené finance, a taky strach, jak to vlastně všechno stihneme. Pokračování textu Stěhovací anabáze – IKEA

Uprchlické filozofování

vojáček v okapuHeh, uprchlická kontroverze. Na jednu stranu má Roy Beck se svýma žvýkačkama pravdu v tom, že prostě přijímat další a další emigranty nic neřeší v místech, ze kterých emigrují.

Ale dalším faktorem je, že kolikrát tito lidé nepotřebují emigrovat natrvalo, nýbrž se potřebují vyhnout faktorům, které by je a jejich rodinu mohly vyhladit – Židé za druhé světové, různé etnické a náboženské menšiny z míst, kde demokratický režim znají akorát z novinových článků o zahraničí, včetně mnoha obyvatel zemí Sovětského svazu. Tyto lidi tento kousek přednášky na videu (nevím, jestli to byla celá) naprosto ignoruje. Pokračování textu Uprchlické filozofování

Něco nového

Trávím teď spoustu času na cestách. Přece jen, téměř denní dojíždění mi žere tři až čtyři hodiny, nějaký čas věnuju práci, pak se doplížím domů, padnu hubou na držku a ani nezapnu počítač. Ale protože jsem si nedávno (ok, relativně nedávno) pořídila telefon, který mi supluje kancelář v kapse, stáhla jsem si aplikaci na ovládání wordpressích blogů a právě tvořím první pokusný článek. Pokračování textu Něco nového

Vstáváme z mrtvých

Tomu jedlému na obrázku se říká "kulič" a kliknutím se dostanete na stránku plnou velikonočních receptů. V ruštině.
Tomu jedlému na obrázku se říká „kulič“ a kliknutím se dostanete na stránku plnou velikonočních receptů. V ruštině.

Před týdnem byly Velikonoce křesťanské, dnes jsou Velikonoce ortodoxní, jaro je tady a příroda se budí ze zimního spánku. Se vším tím kříšením okolo je načase vzkřísit i bložínek. Dostane hezky do nového roku nový kabátek (ještě o něco jednodušší, než ten předchozí) – a taky novou odvahu.

V článku Případ neodbytného tvrdohlavce jste se dočetli o kamarádovi, který přestal být kamarádem, a začal být nebezpečným prudičem. Tento člověk již svou bývalou dohnal a my ostatní jsme pro něj tímto bezpředmětní, tak už je vcelku jedno, co a kam napíšu. I nadále platí, že jakmile se objeví kdekoli v blízkosti mé nebo mé rodiny, budeme vytáčet číslo na PČR. Nicméně kromě této nepříjemnosti to znamená, že se tu opět začnou objevovat články. Těšte se.

Proč nejím houby a ryby aneb PF 2015

Za zdí noví sousedé pouští bujarý ruský popík, který manžela vyhnal do kuchyně, kde může aspoň jakž takž v klidu pracovat. Já jsem obsadila jeho počítač, na kterém se přece jen pracuje pohodlněji, než na tom mém notebooku, tabletu i mobilu (hm, že bychom měli doma menší výpočetní centrum?) a čelím záplavě estrádních melodií albem Lindy Hop! (40 Swing Jazz Dance Classics) – docela to funguje, rozhodně se cítím lépe. Pokračování textu Proč nejím houby a ryby aneb PF 2015

Případ neodbytného tvrdohlavce

Asi jste si všimli, že tady moc příspěvků nepřibývá, přitom zážitků mám více než dost. Má to dva důvody:

Mám velmi málo času – dojíždím téměř denně do jiného města za prací, studuju vysokou školu, dvakrát do týdne mám tréninky lukostřelby a ještě navíc chodím jednou týdně na kurz výroby šperků. Mám extrémně málo času a večer padám na nos do postele a jsem ráda, když si můžu přečíst něco velmi nenáročného na odreagování se nebo i jen tak usnout.

Ten druhý důvod je o něco nepříjemnější: kvůli tomu, že jeden dřívější kamarád neustál rozpad svého vztahu a nedořešené ekonomické situace se svou bývalou, propadl dojmu, že může obtěžovat její okolí, když se mu nedaří podrobit přímému tlaku ji.

Ano, mám svého stalkera, ke kterému jsem přišla tak, že si nehodlám nikým diktovat, s kým se smím a nesmím stýkat, a odmítla jsem navíc dělat neplacenou sekretářku, tedy shánět panáčkovi bejvalku, když se mu nepovedlo se jí dovolat.

Poté, co jsem dotyčného zablokovala na Ksichtknize i ve svém telefonu, takže se mi nedovolá, ani kdyby se na uši postavil, prokázal svou vynalézavost tím, že mi zavolal ze skrytého čísla, aby mi sdělil, že ví, že jsem s dotyčnou v kontaktu. Ano, už zase v kontaktu jsme, nadáváme na jeho zatvrzelost.

Naštěstí se ke stalkingu mé osoby staví tak nějak polovičatě – pravděpodobně proto, že dobře ví, že ve chvíli, kdy by se objevil u nás přede dveřma, ví celá rodina, že má volat na tísňovou linku Policie České republiky.

Proto opět veřejně opakuju: nech mě na pokoji. Neobtěžuj mě. Nemám s vašima záležitostma nic společného. Nenechám si od tebe diktovat, s kým se budu stýkat a komu o tom budu dávat vědět. Pokud budeš v tomto chování pokračovat, učiním krok, který mi na místní služebně dnes doporučili. Zapomeň na to, že existuju.

Všem ostatním se musím omluvit a sdělit jim, že zálohuju všechny SMS, které mi přijdou a které odesílám. Zároveň bohužel nemohu uveřejňovat detaily z toho, kde jsem byla a co jsem dělala, protože nehodlám této stalkující osobě poskytnout další informace k tomu, aby mě mohla pohodlně stopovat cybersvětem.