Vlkodlaci vs. PMS

Můj manžel mě skvěle doplňuje. Zvláště pak svým smyslem pro humor. Kupříkladu takhle včera v noci, když jsme šli spát a já nadávala, jak je mi zle, a vyjmenovávala jednotlivé příznaky svých měsíčních obtíží (bolesti břicha, zad, hlavy, žaludek na vodě, otoky, přecitlivělost fyzická i psychická, aj.), přidala jsem k tomu, jak jsem v jakési knize četla, že si jedna ženská stěžovala, kdyby ji kousl vlkodlak, tak by to měla stejný, akorát by byla holt o něco chlupatější (něco o krvelačných bestiích jdoucích všem okolo po krku říkala).

Manžel byl chvíli ticho, pak pronesl bombu: „No jo, ale vlkodlaci nemají menopauzu.“

Je jasné, že jsme se tomu smáli dobrých pět minut.

Pak to ještě upřesnil: „Původně jsem chtěl říct, že narozdíl od toho druhýho problému nemají vlkodlaci pokoj ani když jsou těhotní, ale tohle znělo ještě líp.“

A po chvíli hovoru na téma, jak je zlý, špatný, má humor suchý tak, až se z něj práší, a jak ho za to miluju, prohlásil: „No řekni, kolik lidí by napadlo strašit vlkodlaka menopauzou…“

Hlídací psi demokracie

„Jestliže média o sobě stereotypně opakují, že jsou strážní psi demokracie, pak bychom neměli zapomínat na otázku, který demokrat je právě krmí.“

 

František Koukolík, Jana Drtilová – Vzpoura deprivantů: Nestvůry, nástroje, obrana – 2006 – nakladatelství Galén