Provokace

První věc, která se mi stane vždycky, když se pokusím o sebemenší úpravu jídelníčku, je pocit vlčího hladu. Je to hlad, který vzniká spíš díky reflexu „ježišmarjá, dieta“, než opravdovým nedostatkem jídla, a pronásleduje mě, ať dělám, co dělám. Dochází tak k docela hnusnému jevu, kdy pomalu dožužlávám jídlo, co se mi prostě už do břicha nevejde (helou, syrová mrkvi), a zároveň bych snědla bábu s nůší a vola i s kopytama.

Dnes v noci proběhl následující rozhovor:

Já: „Mám strašnej hlad.“
Manžel: „Tak ho zkus zaspat.“
Já: „Babička mi vždycky radila ‚Tak ho hlaď a říkej mu Malej‘.“
Manžel: (po chvíli ticha) „Takovej sebevrah nejsem!“

Že by předzvěst?

(Hlod byl původně zveřejněn 7.11.2012 na starém blogu)

Kamarádka z USA se před 7 hodinami na FB rozčilovala, že už ji s volbama všichni vytáčejí, a že by mohli vyhrávat důstojně a prohrávat se ctí. Komentovalo jí to několik podobně otrávených lidí včetně mého manžela. Ten ji ujistil, že může být ráda, že to mají za sebou a měli jen dva kandidáty – naše začaly včera, máme před sebou dva měsíce a kandidátů jedenáct. Taky by ho prý nepřekvapilo, kdyby došlo na bitky v ulicích. A pak to dorazil:

„Myslím, že první Mortal Kombat měl míň účastníků než má naše první přímá volba prezidenta… ;-)“

Požitek z dobré knihy

Sikar mi popisoval nově nalezený antikvariát. Poslal i odkaz. Našla jsem tam leccos zajímavého (a ne, nebudeme se dělit, ještě byste nám ho vybrakovali) a slovo dalo slovo…

Rovnou podotýkám, že zveřejnění včetně nezatajení jména bylo se Sikarem probráno a ví o tom, že to tu visí 🙂