Tři věci uzavřít, jednu novou začít

(Tento příspěvek byl zveřejněn 31.12.2011 na starém blogu)

Dnes máme Silvestra a můžu říct, že si docela užívám, jak se válím v posteli na břiše a nic neřeším. Žádný party, příprava jídla (dobře, k večeru půjdu dělat jarní závitky s masem, díky Agrrr za recepis* – sehnala jsem i ty hliníkový nudle!), vyhýbání se opilcům. Ani nemám jasno, jestli vlastně bude pražskej novorční ohňostroj a kdy. Tím, jak ho loni zatrhli v rámci úspor, porušili z mého pohledu „tradici“ a už to tak nějak není vono…

Nicméně, je načase zavřít (nebo aspoň dovysvětlit) některé hlody, které tu padly:

Pokračování textu Tři věci uzavřít, jednu novou začít

Nemám ráda lidi

(Tento článek byl zveřejněn 9.12.2011 na starém blogu)

… už zase. Asi jste si všimli, že v poslední době nejsem extra akční. Mám zase svoje probliky, pravděpodobně se opět prokousávám malfunkcí své psychiky (can’t be arsed to find out) a den po výborný večeři s manželem, Dáří a Sikarem jsem musela utéct z jídelny (no tak, až po zaplacení), protože každý zvuk bolel. A tak podobně. Ale v poslední době taky zažívám tak parádní srážky s blbcem, že se mi zakoktává procesor a RAMky krutě nestíhají. Je pak jednodušší jít si číst fanfikci o tom, jak blíže neurčení mimozemšťané unesli Mycrofta Holmese, který je ožral, donutil vstoupit do vesmírné obdoby cizinecké legie a ještě podepsat smlouvu, ve které mu přenechávají svou loď a veškerou technickou dokumentaci…

Pokračování textu Nemám ráda lidi

Krizové Vánoce

(Tento článek byl zveřejněn 20.12.2011 na starém blogu)

Tak se na mě z mnoha stran valilo nejdřív, že letošní Vánoce budou chudé a nebude se moc utrácet. A pak se na mě začalo valit, že lidi neplánují utrácet méně, než doposud, a to ani přes krizi. Chtěla bych se nad tím trochu pozastavit, protože podle knihy Milana Vodičky Den, kdy došly prachy (odkazy zde, zde a zde) byla jedním z průvodních jevů dlouhého šetření touha utratit každý halíř, který člověku prošel rukama – a po nás potopa. Jinými slovy, neustálé uvědomování si, že je potřeba se omezovat prakticky na všem, je pěkně psychicky náročné a člověku z toho často hrábne.

Pokračování textu Krizové Vánoce

Zavřete dveře, Jamesi

(Tento článek byl zveřejněn 3.12.2011 na starém blogu)

S tátou překládáme. Ptám se ho sem tam na radu ohledně záludných slovíček, na která nestačím. Občas mi přijde naprosto dokonalá odpověď, jako například teď. Myslím, že máme novou hlášku…

Nevím, proč si myslíte, že jsem normální

(Tento článek byl zveřejněn 20.11.2011 na starém blogu)

Já jsem psychicky odlišná od normálu, jediný důvod, proč na to nemám žádnou diagnózu, je ten, že mě nikdy nikdo nedostal (a nedostane) k psychologovi nebo psychiatrovi. Nemám proti nim vcelku nic kromě silné alergické reakce na jejich titul? povolání? Jak to vlastně nazvat? Whatever.

Pokračování textu Nevím, proč si myslíte, že jsem normální

Modrým inkoustem

15.1.2000

modrým inkoustem píšu na bílou stránku
a u tabule stojí další z nás
zas vydán někomu je napospas
a hodně z vás má teď už na kahánku

Mé myšlenky létají někde venku, pryč
mé tělo sedí, duch se vznáší
a jako kůň se pořád plaší
jen ztrácím opět od okovů těžký klíč

jsem duchem jinde, na onačích místech
a sbírám psaní po dubových listech
a miluju se s Tebou, víš…

pak navracím se s nechutí a znova
a lovím vzduchem shora padlá slova
než k životu mám stejně k snění blíž

Vaříme s úsměvem

Včera u nás vznikaly vepřové řízky a brkaše, stavila se ségra na žemlovku a podala pomocnou ruku při obalování. A jak to bývá, hrabalo nám.

Krájím vepřové na plátky, ségra stojí u hromádky, strká do ní prstem: „Poke!“
Já jí hrozím nožem, že „Pork!“
Vzniká polotovar „Poke the pork!“
Za zády nám probíhá manžel s výkřikem „Spock!“
Ségra se zlomila, já taky, a vznikl jazykolam 21. století:

Spock poked pork with a spork.

Přezrálá hruška

Tohle mě napadlo včera cestou z práce a asi to brzo použiju v některé povídce:

„Život je jako přezrálá hruška – voňavá, slibuje skvělou chuť a je na dosah. Když ji ale chytíš, abys ji konečně utrhl, rozmáčkne se ti mezi prsty, pokud možno tě co nejvíc ohodí a hlavně, zdaleka pak nevoní tak sladce…“

Ztráta důstojnosti – ale jeho nebo naší?

(Tento článek byl zveřejněn 25.10.2011 na starém blogu)

Od té chvíle, kdy se na Novinkách objevilo video se zakrvavenou mrtvolou Muammara Kaddáfího, je mi neustále lehce špatně od žaludku. Dobře to vystihnul pan Jiří Pokorný na svém blogu – a já se konečně dostala k tomu, sepsat, co mi na tomhle sakra vadí.

Pokračování textu Ztráta důstojnosti – ale jeho nebo naší?