Domácí zmatky

Pravidelnější čtenáři už vědí, že bydlíme s mou matkou, která je bijec krokodýlů (a svědků Jehovových). Dvougenerační bydlení v jednom bytě je občas na palici, a jestli si mladší obecenstvo myslí, že to bude lepší, až budou starší, tak nebude.

Obě jsme zvyklé vést si vlastní domácnost (manžel vyklidil kuchyň a pravil něco ve smyslu, že se nám do teritoriálních sporů nebude plést) a doháníme se navzájem k šílenství – já myju nádobí pod tekoucí vodou, mamka to považuje za plýtvání. Naštěstí jsme se shodly na myčce.

Kdo, kdy a kde bude luxovat nebo vytírat je předmětem mnoha dohadů, výčitek a sporů, protože jsou chvíle, kdy je moc pozdě, kdy je člověk moc vyčerpaný, kdy má jiné plány, nebo potřebuje něco urgentně dodělat…

Kdo zrovna pere? No samozřejmě, že všichni najednou.

Kdo zrovna vaří? No samozřejmě, že obě najednou. A něco jiného.

Kde jsou moje věci? Překážely, tak jsou někde někam nějak uklizeny (jedna krabice na cukroví takhle skončila o Vánocích rozložená před kočičím písečkem, aby si o ni mohl čistit tlapky), momentálně třeba postrádám víko od své největší pixly na jídlo (večer budou palačinky, nechávám si odstát těsto). Anebo zapomene, že je na plechu teflonová folie a krájí na ní ostrým nožem, i když nůž silikonový pro tyhle účely leží NA TOM KOLÁČI…

Já jí zase vyhazuju jídlo, na které se těší, protože jsem paranoidní a mám pocit, že je tam mnohem dýl, než ve skutečnosti. A tak. A vůbec.

No a dneska jsem v dobré víře viděla potemnělou otevřenou pračku, tak jsem tam našvihala bílé prádlo, přilila štědře tekutého bělidla pro jemné tkaniny a stiskla čudlík. A ještě jsem si pomyslela, že doufám, že tam není nějaký zapomenutý barevný kapesník…

Nebyl tam. Místo toho tam byly mamčiny černé kalhoty… Naštěstí to vypadá, že se spíš podepsaly ony na prádle lehkým zašednutím, které by mělo přejít po dalším vyprání (uvidíme za hodinku), než že bych mamce vypálila na gatích fleky.

Je mi třiatřicet. Domácí soužití s rodičkou už fakt asi lepší nebude. Naštěstí se tomu dokážeme smát…

2 komentáře u „Domácí zmatky“

  1. Mně to čeká, pravda sice dočasně, od srpna. Snad sa nepozabíjíme. Stále nemůžu máti vysvětlit, že mytí nádobí pod čůrkem vody, kde čůrek vody používám pouze na smytí jarové vody z nádobí a po čas drhnutí nádobí je voda vypnuta, je nejen šetrnější co se týče množství vody, ale také daleko čistotnější a efektivnější mytí nádobí než je mytí ve špinavé vodě od předešlého nádobí již řádně vychladlé až studené v plně napuštěném dřezu. Přijde mi prostě nelogické mýt špinavé nádobí ve špinavé vodě. Mýt mastnotu místo v teplé ve studené.

    Marně se svým rodičům snažím vysvětlit, že i když su v koupelně půl hodiny, tak voda teče jen v případě, že ze sebe smývám použitou drogerii a ke spláchnutí pasty z kartáčku a z umyvadla. Voda NETEČE celú dobu, už vůbec ne, když se mydlím, pucuju zuby, češu mokré vlasy nebo utírám ručníkem apod.

    A ještě marněji se snažím máti vysvětlit, že nejlevnější neznamená zdraví prospěšné. Že šunkáček coby nějaký jakože šunkový nářez či EURO „šunka“ může kvalitativně konkurovat šunce nejvyšší (NEJJVYŠŠÍ!!!!) kvality a že roztíratelné „COSI“ se nemůže ani zdaleka kvalitativně či chuťově rovnat pravému českému máslu.
    Dřív jsem tyto bitky statečně usměrňovala mým převzatým tvrzením od máti: „Je to můj dům, moje pravidla. Bude to tak, jak chcu já! A ty si ve svém dělej co chceš.“
    Žel teď se na krátko dostanu do situace „Tady bydlí máti, ty jsi tu jen přechodně“, bohové všech vzezření, smilujte se!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *