Stěhovací anabáze – IKEA

Tak jo. Stáhla jsem si i chytrou aplikaci, abych mohla psát články z mobilu, a stejně je tu pusto a prázdno. Proč? Protože se příští týden stěhujeme. S tím jsou spojené různé veselosti, jako například velká (s)potřeba krabic, třídění věcí na vezmu-nevezmu-prodám-vyhodím, hádky o to, kde v novém bytě co bude, nadávání na omezené finance, a taky strach, jak to vlastně všechno stihneme.

Včera s tím byl spojený také výlet po obchodech, abychom si pořídili další věci, jako krabice na balení (Sikar s Darou nám sice čtrnáct kousků věnovali, ale do těch nacpeme knihy a jsme rádi), obaly na lepší šaty, držáky a police do nového bytu a další veselosti. Abychom v tom nelítali sami, půjčila jsem si od táty auto a zlanařila jsem svou sestru, aby si užila taky. A jak asi tušíte podle titulku i písničky, jeden z těch obchodů byla IKEA.

V Praze máme IKEA obchody dva – jeden na Zličíně, druhý na Černém mostě. Shodou okolností to jsou i názvy zastávek trasy metra B, která je pořád ještě nejdelší v Praze (pro srovnání: cesta z konečné na konečnou je na Áčku 29 minut, na Béčku 40 minut a na Céčku 35 minut). My si vybrali ten na Zličíně, protože jednak jsme mu blíž, jednak z Černého mostu velmi pravidelně odjíždím za prací a mám ho tak trochu plné zuby.

Dorazili jsme tam hladoví ale bez úhony, dokonce jsme našli místo na zaparkování hned u východu. To nás mělo varovat. Bohužel, nedbali jsme na naše instinkty městských shopperů a hrnuli se ke vchodu. Který byl zavřený. A chodili od něj lidi pryč. A vedle něj stála skupinka asi šesti prodejců ve firemních trikách s poněkud kyselým výrazem. A ještě na něm byla cedulka, kde stálo cosi o technických důvodech. Další debata probíhala asi takto:

Já: „Dobrý den, prosimvás, jak asi dlouho budou trvat ty technický důvody?“

IKEA-man: „Asi tak tři-čtyři hodiny. Minimálně.“

Já: „Aha. A můžu se zeptat, co se stalo?“

IKEA-man: „Praskly nám trubky.“

A bylo po žížalkách. Alespoň tedy po těch zličínských. No tak co, no tak pojedeme na Čerňák. Je to sice na opačném konci Prahy, ale když se budeme držet městského okruhu, nemůžeme to minout. Jak prosté! Hele, mám tu i mapku:

Co na tom, že je to nejdelší trasa - je to okruh a měla by být nejrychlejší!
Co na tom, že je to nejdelší trasa – je to okruh a měla by být nejrychlejší!

Ach, jak jsme byli naivní!

Dávno, dávno před lanovým mostem jsme se dostali do kolony, ve které jsme popojížděli přes už zmíněný most i kolem Štěrbohol. Strávili jsme v ní asi hodinu, před námi prastarý autobus, ještě takový ten kulatý, který by mohl být zfleku prohlášen za veterána, teploměr ukazoval, že je venku 39°C, a my se modlili, aby to ten starej bus před námi nezavařil. Kdybych neřídila, fotila bych ty brutální vyjeté koleje na mostě, protože takové vlnobití jsem naposledy viděla u moře.

Asi na pět kiláčků jsme si pak oddechli a dokonce jeli devadesát, jen abychom se dostali do další kolony těsně před sjezdem na nákupní zónu Černý most. Tahle naštěstí popojížděla daleko rychleji. Když jsme zajížděli do podzemních garáží IKEA, byli jsme štěstím bez sebe a hrnuli jsme se do restaurace.

Vynechám klasické IKEA tanečky, to všichni známe: zboží nikdy není tam, kde by ho zákazník logicky čekal. Například závěsné systémy do kuchyně, takové ty tyče, co se na ně dá pověsit ledasco, nejsou v doplňcích, ale v kuchyních. Děti, které zoufalí rodiče berou do dětského oddělení, kde jim pak musí kdejakou blbost brát z ruky a dávat zpátky, což milá dítka kvitují takovým rykem, že něco podobného muselo inspirovat Karla Maye při psaní o válečném pokřiku Indiánů. Plyšové jídlo. Mrkev v kalhotkách (kam se hrabe Spongebob). Disko koule. Postávání u dvou téměř identických držáků na ručníky a sáhodlouhé rozhovory o tom, který je lepší (sestra znuděně odešla plnit quest „osahat všechny polštáře“, a když se vrátila, našla nás pořád na tom samém místě při té samé debatě). Hledání zlomyslného výrobku, který se schovává až někde vzadu v regále a je vidět jen z určitého úhlu.

No a pak, když jsme konečně sehnali, co jsme potřebovali, jsme se vydali ještě do Obi, kam máme horu slev a věrnostní kartu. Jenže nejbližší Obi bylo v nákupní zóně ve Štěrboholech (na ulici Nákupní, což nám vyrazilo dech). Co jsme nečekali, byl Obi super-mega-ultra-market.

2015-07-18 18.51.25
Měli tam toho mnoho

Krabice na stěhování bydlí ve Štěrboholech u barev. Kdybyste je někdy hledali. Pak jsme se ještě vydali ulovit vodováhu, a zatímco já jsem chtěla tu co možná nejdelší, manžel chtěl šetřit místem. Sestru to opět přestalo bavit a tak jsem skončila s velkým zvonem na odpad na hlavě. V jednu chvíli už mi tam praskly i nervy (note to self: nebrat brutální přesčasy měsíc před stěhováním – prachy jsou fajn, ale zničená psýcha je zničená psýcha). Naštěstí jsme tam nakonec nebyli tak dlouho.

A co kvituju hodně s povděkem, byly dva velké drátěné koše poblíž vchodu. Na jednom byl nápis „voda pro zákazníky zdarma“ a na druhém „na prázdné lahve“. Voda fakt přišla vhod.

Každopádně, jsem ráda, že se nestěhujeme zas tak často. Včera jsme se nakonec vrátili domů osm hodin po tom, co jsme vyrazili, a jsme hodně vyčerpaní. A do soboty musíme zabalit celý byt. Ou jé.

5 komentářů: „Stěhovací anabáze – IKEA“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *