Obnova šatníku

Než se pustím do vzpomínání na poslední půlrok, musím se přiznat, že jsem od konce června ještě úplně nevybalila. Je to spojené i s tím, že spoustu věcí prostě není kam dát, a tak logicky muselo nastat brutální proklestění skříní.

Protože jsem prostě potřebovala místo, vyřadila jsem všechna trika a mikiny, které nosím tak jednou za rok. Když nepočítám každoroční plchy, na žádnou chatu nejezdíme, dílnu, abych si tam schovávala staré věci na práci, taky nemáme, takže všechno, co mi bylo jen trochu malé, necítila jsem se v tom dobře nebo jsem schovávala s tím, že „do toho zhubnu“ nebo „byl to můj oblíbený kus hadru“, šlo nemilosrdně pryč. Prozatím jsme s manželem odnesli do kontejneru ze tří poliček dvě plné velké tašky.

Jen tak na okraj, kontejner to byl takový ten na šaty pro charitu. Ještě mě čeká to samé s „visací“ částí skříně a pak ještě prošmejdím špajz a vytřídím boty.

Nicméně jsem nezůstala jen u vyřazování. Mám nějaké nové věci – tuhle kalhoty a sako z M&S, kteří jako jedni z mála mají rozumně střižené věci i ve větších velikostech. C&A bohužel v oddělení XXL nabízí zpravidla barevné stany na slona, ještě je jich málo a jsou schované za těhotenským oblečením. Támhle jiné kalhoty a jiné sako z obchodu, který dlouho platil za elegantní možnost pro plnoštíhlé a plné dámy. Bohužel jsem s ním ale skončila poté, co jsem zjistila, že zavážejí zboží vhodné pro starší ročníky, takže v něm člověk vypadá jako stará-mladá.

Co zbývá, kromě švadleny nebo vlastního šití? Zásilkové obchody. Mám pár kousků z Bonprixu, ale tam je sázkou do loterie, zda je kus opravdu střižený na větší ženu, nebo zda jen vzali střih na drobné postavy a jen ho po všech stránkách zvětšili. Taky mě nenaplňuje nadšením volba materiálu. Další internetové obchody, které jsem našla, buď operují s vyššími cenami, nebo s číslováním, které přišlo vhod mé o půl hlavy menší matce. No, aspoň má maminka nové šaty, i když zrovna na ty jsem se těšila hodně. Co se dá dělat.

Mé oblíbené puntíkované punjabi z Gangy.
Mé oblíbené puntíkované punjabi z Gangy.

Nicméně mám dva obchody, které mám velmi oblíbené. Jedním z nich je Ganga v Praze, která má také vlastní e-shop Sariobchod. Sárí, polosárí, punjabi (neboli kombinace haleny a kalhot), ale také halenky, sukně, šály, šaty… Je tam toho hodně ve všech velikostech, dovozem z Indie. Občas se sice stane, že mi něco ne úplně sedne, ale od toho jsou šijící kamarádi a úplatky.

Z e-shopu Yours Clothing, kliknutím byste se měli dostat přímo na jejich stránku v obchodě.
Z e-shopu Yours Clothing, kliknutím byste se měli dostat přímo na jejich stránku v obchodě.

Druhý, který mám ozkoušený na vlastní kůži, je britský Yours Clothing. Je věnován ženám se silnou postavou, věci jsou na ně skutečně střižené. A hlavně, málokdy něco takového na našich ulicích uvidíte. Když mi od nich přišly první šaty, které vidíte na obrázku, po vyzkoušení jsem se téměř rozbrečela. Po dlouhé době jsem se cítila pohodlně v oblečení, které mi padlo bez výhrad. Žádné kompromisy, žádné „tady fajn, támhle táhne/plandá“.

A to je právě ten rozdíl mezi většinou věcí pro plné a plnoštíhlé, které jsou masově k dostání u nás, a co za velmi dobrou cenu (zvlášť díky častým slevám a akcím) seženete v zahraničí. Jen dodám, že se platí předem kartou nebo přes PayPal a během sedmi pracovních dnů máte svou objednávku doma.

Příjemným bonusem je také nabídka doplňků včetně bižuterie, která je opět o

To jsou ony. Obrázek je opět odkazem.
To jsou ony. Obrázek je opět odkazem.

něčem jiném, než je nabízeno tady. Koupila jsem si tam náušnice (a jedny dokonce v půlce října poputují jako narozeninový dárek na Divoký Východ) a už mě stačila paní v Ganze pochválit, že jsou krásné a na českých ženách se něco takového málokdy vidí. Musela jsem se ale českých žen zastat: když se u nás něco takového neprodává, jak mají vůbec vědět o tom, že je něco takového k dostání? Přece jen, objednávat oblečení ze zahraničí je u nás spojeno s velkým pociťovaným rizikem a taky bývá na překážku poštovné…

No, ale mně se těch necelých deset Euro za balíček vyplatí. Protože díky těmto obchodům mám opět pocit, že se můžu obléct normálně, bez ohledu na velikost své postavy. Ano, samozřejmě, že se snažím zhubnout (o tom potom), ale nemůžu si přece dovolit chodit oblékaná jako hastroš do zelí. Kromě toho, že to má opravdu likvidační účinky na psychiku, to také působí neprofesionálně. A ve chvíli, kdy pracujete tak či onak ve službách, si nemůžete lajznout chodit v nepadnoucím oblečení nebo trávit dlouhé hodiny v něčem nepohodlném.

A jak je vidět, ono to jde! Jen to chce hledat, hledat a hledat!

Je ještě jeden internetový obchod, který jsem zatím nevyzkoušela. Patří totiž mezi ty s o něco vyššími cenami, zato se mi velmi líbí jejich nabídka. Je to americký ModCloth a je pro všechny velikosti. Podle recenzí něco padne lépe, něco hůře, každopádně tu slintám na kostkované šaty „pro knihovnici“ a přemýšlím, kde vydělat další prachy.

boty2Ale zmínila jsem tu, že budu taky třídit boty. Před pár měsíci jsem se přihlásila na XXL modeling, byla to akce Full of Beauty. V pátek se měl konat casting, ale kvůli nemoci jednoho z organizátorů odpadl. Nevím proč mě to zaskočilo, ale jedna z podmínek castingu je mít boty na vysokém podpatku, bavíme se o 8 až 10 cm. Vzhledem ke své váze jsem tento typ obutí před několika lety (asi tak před osmi) odložila. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se vypravit na lov a pořídit si něco, co by mi vydrželo na ten jeden casting. Když to vyjde, začnu hledat boty, které mi vydrží dýl, ale prozatím se mi do téhle zábavy moc investovat nechce.

boty1Ono taky kam v Praze v takových šteklích! Když někde není Tour de kočičí hlava, je tam aspoň chodník či vozovka z dílny japonského architekta Samykanal Samayama. To aby se člověk pořád bál, že někde uvízne, podpatek si ulomí a podobně.

Když jsem se zdržovala v Německu a ve švýcarské Basileji, nosila jsem podobné jehly poměrně často. Jakmile totiž jednou přijdete na to, jak na vysokých podpatcích chodit, zjistíte, že je to jen otázka toho, jak dlouho vám vaše chodidla odpustí de facto stání na špičkách. Na patu sice došlapujete pořád, ale daleko větší část vaší váhy je prostě vpředu.

Z obrázků jste asi pochopili, že lov se povedl. Sice už jsem byla na FB upozorněna, že minimálně ty černé jsou poměrně choulostivé, ale jak říkám, jeden casting mi prozatím stačí. I když bych byla ráda, aby mi ty červené vydržely o něco déle – skvěle se mi hodí hned k několika šatům. A pokud nevíte, jak urychlit proces prošlápnutí bot, kupte si malou láhev vodky a silonové ponožky. Vodkou vylijte boty, stačí jen málo, ale trefte se na místa, která potřebujete povolit. Natáhněte si silonky a vlezte do lihových bot. Teď v nich choďte (nebo seďte, to je jedno, hlavně je mějte na noze), dokud neuschnou. Funguje to na kůži i syntetiku, na látku jsem to zatím nezkoušela.

Takže Citrátová teď bude zase vypadat o něco líp. Díky bohu!

2 komentáře u „Obnova šatníku“

  1. Jé. Je krásné, když i člověk s nadváhou si neřekne: Móda je jen na hubené, tak na to kašlu. A najít něco dobrého je hrozně pracné, kašlu na to. Myslím si, že umíš skvěle volit a na první fotce se sloníky ti to moc sluší.

    Vyhazování oblečení je velmi zvláštní rituál. Každý mluví o tom, jak ho bolí vzdávání se starých věcí, ale já to beru velmi pozitivně. Přece jen ještě teď mám ve skříni oblečení, které jsem nosila v deseti letech. Nosím totiž to škaredé a obnošené po doma, jelikož jsem hrozné prase. Ale když vyhazuju, tak mohu konečně dát pryč věci, které jsem podědila nebo jsem dostala k Vánocům od maminky, která absolutně nezná můj vkus, pěkně zamaskované mezi zbytek a odnést to z bytu dříve, než ti stačí prohrabat. Nepříjemné tričko s flitry, které jsou zachyceny zespoda a hrozně škrábou, tepláková souprava, která na mně plandá a dále. A pokud vyřazuji něco pěkného z důvodu, že už mi to není, maminka se o to postará. Je o deset kilo lehčí než já a hubenější, jak jinak vysvětlit to, že v práci nosí moje kalhoty, které jsem nosila ve druhé třídě? A to mě ve chvíli, kdy jsem ještě rostla, nehorázně štvalo. Já mohla po půl roce dávat věci pryč, ona si je stejně mohla přivlastnit a ještě je může třeba pět let nosit, než jsou seprané nebo děravé.

  2. Věci ze svého tlustého období jsem vyhodila s gustem. No, teď už vydržet, protože nic jinýho než džíny ve velikosti 29 nemám a kupovat si větší už nikdy nechci. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *