Liebster Blog Award

Tak jo, dorazilo to ke mně, a hned ze dvou stran, od Emstečkou a od Viv. Je to řetězák, takže koho řetězáky nebaví, přestane číst tady a počká si na další článek. Kdo netrpí alergií na meme (čti „mím“), může pokračovat, já vám to dovolím.

LBA se skládá z pěti kroků:

  1. Napsat 10 věcí o sobě
  2. Odpovědět na 10 otázek, které vymyslel ten, co vás k řetězáku přizval
  3. Vymyslet 10 otázek pro pokračovatele
  4. Vymyslet 5 lidí, které člověk do tohodle zatáhne
  5. Dát jim o tom vědět.

Jdeme na to – začneme deseti věcmi o mně. A fakt už nevím, kde je mám brát, protože to je tak standardní řetězáková položka, že blogoví veteráni jako já už na ni odpovídali tolikrát… No dobře, dobře:

  1. Nemám ráda lidi. Mám ráda nebo alespoň toleruji konkrétní jedince, které znám, ať už osobně nebo přes písmenka, ale lidi jako celek/větší skupinu obecně vzato považuju za šedou masu, jejíž inteligence se rovná inteligenci jejího nejblbějšího člena. A přitom všechny práce, které jsem kdy dělala, jsou založené na kontaktu s lidmi.
  2. Děsí mě lidská touha všechno škatulkovat a klasifikovat. Více ve starém článku Není divnej, je nemocnej, od té doby se v podstatě nic nezměnilo, akorát jsem při brouzdání kalnými vodami internetu objevila ještě pár „poruch“, které by se na mně hodily. Ale kašlu na to, protože mi úplně stačí fyzické diagnózy, psychické nepotřebuju. Raději ať se o mně říká, že jsem divná, než že mám OCD nebo misofonii nebo cokoliv dalšího.
  3. Dospěla jsem do stádia, kdy se koukám na své mladší kamarády a říkám si, že jsou nějaký měkký. Taky si myslím, že spoustě z nich chybí tak stovka či dvě výchovných srážek s blbcema, a že žijou strašně skleníkovej život. Manžel mě ovšem ujišťuje, že to samé si naši starší přátelé a rodiče říkali o nás, a taky přežíváme naprosto v pohodě.
  4. Ano, je mi třicet a mám tendence začít říkat „To za mejch mladejch let…“ a vyprávět, jak jsme to měli těžší a měli z toho větší radost. Což je chvílema pěkná blbost.
  5. Poslední tři měsíce hubnu dokola pořád ty samý tři kila. Už mě to nebaví.
  6. Od tohoto týdne chodím se špacírkou. Strašně mi usnadňuje život, zároveň mě ale štve, že nemám volnou ruku a ještě navíc je to pro mě určitá kapitulace před některými problémy.
  7. Jsem strašně ráda, že můj prohlížeč má možnost otevření „tajného“ okna, kdy se neukládá žádná historie ani cookies 🙂 Myslete si o tom, co chcete.
  8. Jsem zároveň strašně ctižádostivá a strašně pohodlná, až líná.
  9. Mám minimální potřebu kontaktovat lidi sama od sebe. Většinou razím filozofii „Když ti nechybím, nebudu tě otravovat“, a přitom bych jich spoustu ráda viděla. Ale je pro mě snadnější reagovat na jejich podněty, než vysílat svoje.
  10. Už nějakou dobu žiju v pocitu, že vůbec nic nestíhám, a tak se raději zahrabu do postele s notebookem a čtu si špatné fanfikce. Že by infoobezita?

Mno, a máme tu otázky od zadavatelů… Protože tu mám dvě sady, vezmu to na střídačku – jednu od Em, jednu od Viv, jednu od Em (tak, a teď si připadám jako „za maminku… za tatínka…“):

Kdyby sis mohl/a vybrat kterejkoli filmovej svět a zapadnout do něj jako postava, kterej by to byl a proč? A kdo by byla tvoje postava? Čím by byla důležitá?

Ježiš, těch by mohlo být! Buď bych chtěla žít ve světě Hvězdných válek, ve Star Treku anebo s A-Teamem 🙂 Moje postava by měla být někdo, kdo je sice v pozadí, ale je pro hlavní hrdiny nepostradatelný: dodavatel pro A-Team, inženýr na Enterprise nebo třeba spojovatelka u rebelů.

Jaká nejšílenější věc se vám v životě přihodila? Ať v kladném nebo záporném významu.

Mno, ono občas stačí podívat se na můj blog, co se děje kolem… Ale ve zlém bych asi vybrala události popsané v článku Jak jsme mohli být mrtví, v dobrém pak byla dobře šílená naše svatba.

Když se ti naposledy zdálo něco, co sis přál/a, aby se splnilo, co to bylo?

Asi to, že máme s manželem děti a bydlíme ve vlastním domku. Jen by ty děti nemusely být zrovna osmerčata, jak se mi zdálo…

Existuje skupina lidí, kterou skutečně nesnášíte (být s nimi v uzavřeném prostoru by skončilo katastrofálně a tak…)?

Ano, jsou to sluníčkoví pokrytci s nevyvratitelným názorem, který je jediný možný správný, a tak nevedou dialogy, ale využívají chvíle, kdy mluví někdo s jiným názorem, aby si odpočali a zopakovali to, co mleli už předtím. Většinou jsou to lidé, kteří si o sobě taky myslí, že jsou nějak strašně divní, a proto je společnost nepřijímá, ale to, že se chovají jako hovada, a proto si s nima nikdo nechce hrát, už nevidí, a tak se považují za osvětáře a mučedníky.

Můžeš změnit jednu věc na svém blogu. Co to bude?

Víc komentářů, tedy větší diskuze pod příspěvky 🙂

Nejhorší a nejlepší knížka, kterou jste v poslední době četli.

Umění psát od Nigela Wattse byla poslední kniha, kterou jsem teď dočetla, a považuju ji za takřka geniální. Hodně mi sedla. Vzhledem k tomu, že se díky účasti v porotě jak Velké literární soutěže New Weird, tak nově i soutěže O dračí řád, která mě teprve čeká, a i díky Triumvirátu, se setkávám různými kvalitami povídek, mám sto chutí uvést některé z nich, ale protože to není kniha, pak bych uvedla asi sborník Poselství píšťaly, který je sice nadějným počinem, ale je dle mého názoru velmi rozkolísaný a tak a vůbec…

Můžeš změnit jednu věc ve své minulosti. Kterou si vybereš?

Asi bych se ujistila, že člověk, se kterým jsem se v roce 2006 rozešla, pochopil na místě, že jsem se s ním rozešla…

Jakou muziku posloucháte, když tvoříte (pokud nějakou posloucháte), a co vás naopak ruší a rozptyluje?

Poslouchám zpravidla jakékoli instrumentálky a ruší mě všechno, co má slova, ale z obojího existují výjimky. Nejvíc stejně záleží na momentální náladě a možnostech.

Kdo z rodiny je tvůj největší vzor a proč?

Rodina je pro mě moc blízko a díky své kritické podstatě vidím jejich chyby. Zároveň ale každý dosáhl něčeho, co je chvályhodné. Takže tak nějak všichni a nikdo a tak je to asi v pořádku.

Místo k životu: město, vesnice, samota? A proč?

Samota u města, protože mám ráda příležitosti, které jsou ve velkém městě, zároveň si ale nejlíp odpočinu daleko od lidí.

Kterého člověka bys vzal/a na cestu kolem světa a proč?

Manžela, protože jsme celkově kompatibilní a on je opravdu má trpělivější a racionálnější polovina 🙂 S ním si užiju nejvíc srandy a prostě mě s ním baví svět…

Existuje něco (činnost, věc), co máte rádi, ale vlastně se za to stydíte? (Vyjma všech možných 18+ záležitostí a čuňárniček… nebo jak chcete, žejo…)

Čtu fanfikce 🙂 A občas je i píšu.

Dovedeš si představit, že bys aspoň na čas zakořenil/a v některé z cizích zemí? Která by to byla? Co tě tam láká?

Rozhodně ano, dokonce se tak několikrát na čas stalo. Velmi mě láká Nový Zéland, kde se mi líbí, že je tak daleko, jeho příroda a klima a to, že se tam mluví jazykem, kterému rozumím. Do určité míry taky Švýcarsko, konkrétně basilejský kanton, protože jsem tam už byla a strašně se mi tam líbilo.

Chtěli byste mít nějakou superschopnost? Jakou a proč?

Hmmm, tak to je dilema. Musím si opravdu vybrat jenom jednu? Pak superrychlost. Anebo schopnost překonat vlastní lenost, ta by úplně stačila 🙂

Viděl/a jsi v poslední době nějaký opravdu hodně dobrý film, který můžeš doporučit?

Poslední film, který jsem viděla, byl A-Team. Mám ho opravdu velmi ráda, takže doporučuju.

Pokud jíte maso, dokázali byste sami zabít zvíře, z kterého pochází?

Kdybych neukecala nikoho jinýho, aby to udělal za mně, pak ano. Sice ne s radostí, ale maso je maso.

Jak bys popsal/a (pár vět, netřeba slohovku) svůj byt/dům někomu, kdo tam nikdy nebyl?

„Bydlíme tam my s manželem v jednom pokoji, v druhým mamka a ve třetím spolubydla. Kuchyň a předsíň je území nikoho. Stačí?“

Souhlasíte s tradičním rozdělením rodinných rolí? Ať už ano, nebo ne, zkuste napsat proč…

A vono jako něco takovýho existuje? Já si myslím, že lidi se maj domluvit, kdo dělá co, nebo jestli si to přehazujou, a pak se toho držet. Ale měli by se domluvit tak, aby to vyhovovalo všem, ne že jeden se cítí dobře a druhý ne a třetí je z toho úplně hin (myslíme i na děti, ne?)

Máš nějaký svůj koutek nebo místo, kde je ti dobře a kam se rád/a ukrýváš? Co je na něm tak kouzelného?

Nemám, páč doma není kam a venku nestíhám. Takže tak. Ve vlastním bydlení plánuju zavedení dílny.

Chtěli byste žít věčně i za cenu toho, že všichni kolem vás by takovou výsadu neměli?

Jako někdo, kdo je naprosto smířený s tím, že žijeme více životů, akorát u toho měníme kapotáž, jako někdo, kdo hltal Tolkienovy čaroděje a elfy, a jako někdo, kdo přečetl tuny scifek, kde si donekonečna mohl život prodlužovat každý, kdo na to měl, klíďo prďo. Ono s tím, že „všichni ostatní“ by tu výsadu neměli se dá taky všelijak čarovat, víme?

Uf, tak tohle bylo dlouhý. Honem, ještě deset otázek:

  1. Jakou frázi opravdu bytostně nesnášíte? Jak se vám zprotivila? Souvisí s tím nějaká historka?
  2. Nejoblíbenější denní doba? Daří se vám často užít si ji?
  3. Byli byste ochotní stát se cyborgem? Kde je pro vás hranice?
  4. Pěstujete si klon, který se má stát vaším náhradním tělem, až to vaše vlastní bude moc staré. Ale zjistíte, že má vlastní vzpomínky a myšlenky. Když tělo převezmete, jeho mysl přestane existovat, přepíše ho vaše vlastní. Uděláte to nebo ne? Je to pro vás vražda? A proč?
  5. Představte si, že je naše země ve válce a každý člověk má za povinnost nějak pomáhat armádě. Můžete si ale vybrat jak. Jaká bude vaše forma pomoci a proč?
  6. Přejedli nebo přepili jste se něčeho tak, že jste danou potravinu pak nějakou dobu nemohli ani cítit? Je s tím spojená nějaká historka?
  7. Máte nějaký systém na to, jak zvládat rozčilení? Jak dobře funguje?
  8. Posloucháte právě teď nějakou hudbu? Jestli ano, jakou?
  9. Podívejte se z nejbližšího okna. Napište tři věci, které vidíte.
  10. Máte nějaké plány na dnešní večer? Myslíte si, že je dodržíte?

Ou jé, jdeme na (téměř) poslední krok. Rozhodně do toho navezeme Sikara a Ekyelku, protože dobře jim tak, no a k tomu přizveme k věci Kittanyu, Dese a Suss, protože jsem zvědavá a taky trochu zákeřná.

No, a teď jim o tom jdu dát taky vědět…

3 komentáře u „Liebster Blog Award“

    1. Nejseš. Snad každej, koho znám, je na něco takovýho alergickej… já to mám třeba u „ty nejsi schopná“. Protože to dost používal táta, a já jsem nějak zdědila máminu alergii na tuhle větu. Ono taky když nad tebou někdo sedí dvě hodiny, pokouší se ti brutálním způsobem nacpat do hlavy matematický vzorce, který nemáš šanci chápat, protože si zrovna připadáš jako největší hovno a dement, a ještě to korunuje takovým pěkným: „Ty nejsi schopná se soustředit, prostě!“… 😀 Uf, ještě že už je to pryč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *