Volila jsem, ale šťastná z toho nejsem

Nechtěla jsem jít k volbám, nechtěla. Ve facebookové debatě mě ale přesvědčil Fionorův argument:

„Jedním z nejtěžších prvků demokracie je pro lidi to, že musí volit mezi variantami, které často nejsou nijak lákavé – proto většina občanů nevědomky preferuje totalitu, která je do volby nenutí. Proto lidé hledají absolutní pravdy – jako smysl života – které jim zajistí, že se nebudou muset zabývat nejistotou, která je ale základem svobody.“

Tak jsem využila toho, že jsem věděla, koho volit opravdu nechci za žádnou cenu, a ještě jednou jsem narychlo propátrala program zelených. Našla jsem v něm kousky, se kterými jsem se mohla ztotožnit, se slovy „jdu volit zelený, bude prdel“, jsem popadla občanku, klíče a volební lístky a mazala do školy.

(Na manželovu otázku, proč to má bejt prdel, jsem odpověděla, že se můžu buď smát nebo brečet a brečet už mě nebaví.)

Jako obvykle, na seznamu našeho okrsku jsme jediní dva pod naším písmenkem abecedy, a než si mě paní odškrtla, pokecaly jsme o tom, že letos fakt moc není koho. A rovnou jsem jí řekla, že manžel nepřijde, protože on prostě definitivně nemá koho – to já u nás doma praktikuju politiku menšího zla, manžel má zas politiku „buď s tím souhlasím plně, nebo je volit prostě nebudu“.

A tak jsem se vydala za plentu, začala listovat lístky a hledat teda ty zelený. Byli předposlední, za nimi uzavírala výčet už jen Koruna česká. Majíc na paměti možnost kroužkování, začala jsem pročítat (ano, až v tu chvíli) seznam kandidujících, zakroužkovala jsem své favority, odvolila, odpochodovala domů a sedla k tomuto článku.

Připadá mi strašně o ničem, stejně, jako mi připadaly celé tyhle volby. Nakonec jsem volila proto, abych vůbec volila. Takový malý český politický l’art pour l’art. Nemůžu se totiž zbavit toho pocitu, že ať už volby vyhraje kterákoli strana, se mnou, jakožto s voličem, bude tak jako tak vymr… vyje… sakra, došla mi slušná slova. No prostě, já jako volič prohraju v každém případě.

No, kluci a holky zelený, třeba se mýlím. Buďte tý lásky a ukažte mi, že vás podceňuju, jo?

3 komentáře u „Volila jsem, ale šťastná z toho nejsem“

  1. Řeknu ti, jak jsem se tak včera postupně dozvídala výsledky voleb, začala jsem zase ztrácet víru v lidstvo.

  2. Volby vyhrálo koblihové kuře. Zaplaťbůh nedošlo na třešně. Ovšem celý ten cirkus jistí samuraj, takže jsem zcela zmatena:) Jen si tak říkám, že to fakt mohlo dopadnout mnohem hůř. Děsila mě představa oranžovorudé záře nad Kladnem.
    Jako velmi potěšující vidím totální výprask obou prezidentských partají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *