Smíšené pocity

V sobotu jsme se po delší době setkaly. Říkám tomu Stará smečka, potkali jsme se všichni v admin teamu jedné webové klikačky, než jsme se po asi roce rozprchli do všech koutů Prahy, potažmo země. Pořád jsme více-méně v kontaktu (někdo více, někdo méně) a nevyměnila bych je za nic.

(Technicky vzato, Svědková není Stará smečka – ale ona je Všudesmečka a ještě navíc je to sakra moje Svědková!)

Každopádně, setkaly jsme se (ano, ypsilon je tu naprosto správně, byl to nakonec převážně babinec – akorát nám ještě hostitel, manžel jedné z nás a taky příslušník Staré smečky, ogriloval maso a zmizel na svou akci někde jinde v Praze), výborně jsme pokecaly, probraly všechno možné i nemožné. Prostředí bylo úžasné, jídlo skvělé a společnost ještě daleko daleko lepší. Nádhera.

A pak došla řeč na ty velké životní rány (těch ne úplně gigantických zažíváme prakticky neustále tolik, že už na ně nebereme ohled; když není pod zátěží jedna, jede druhá). Večer nám to nezkazilo, to se zas nenecháme, ale od té doby ve mně hlodá jedna věc, kterou považuju za nutné světu sdělit:

Když vám někdo dělá něco nelegálního, sepište s policajtama aspoň protokol. Je jedno, jestli to bude tvrzení proti tvrzení, nebo vám bude příslušník za pultem tvrdit, že když nemáte důkazy, oni s tím nic nemůžou udělat. Sepište protokol. Prosím. Trvejte na tom.

Snad tohle nikdy nebudete potřebovat.

2 komentáře u „Smíšené pocity“

  1. Zvláštní dovětek, trochu zlověstný ve světle toho předchozího povídání. Máš velké štěstí že svou smečku máš. Není nad to mít možnost takového odreagování. Jak já byla teď vděčná za to že jsem si mohla povídat s někým jiným než jen s kočkama, psama a papouškama o věcech lehce plynoucích kolem. A ne o problémech které mají ti okolo a které musím s nimi neustále řešit, zatímco své nemám s kým řešit. Byl to přímo balzám….jen bohužel dávkovaný strašně pomálu a málokdy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *