Okurky na lince

Nemocná Cirrat je občas pohled pro bohy. Mé myšlenkové pochody jsou pak srozumitelné jen mně, a to ještě pouze v tom okamžiku. Nicméně okurky.

Objevila se jich piksla, jsou neznámého původu a neznámého určení, protože je koupila máti. To vím proto, že jsou jednak moc velké a jednak Albert-kvalita, které já se vyhýbám jako čert kříži. No a zatím bydlí na lince.

(Proč se nespoléhám na paměť? Protože mám výpadky. V období nemoci pak obzvláště.)

Nicméně piksla. Plete se všude jako Montmorency při balení (Jerome Klapka Jerome, Tři muži ve člunu a na toulkách): šáhnu po másle, mám v ruce okurky. Otvírám džem, ony jsou to okurky. Chci nutellu?

Až po chvíli se přistihnu, že smutně čumím do piksly okurek a přemítám, jak je budu mazat na chleba…

8 komentářů u „Okurky na lince“

    1. Za posledních pět let nic takového jako okurková sezóna nebylo – vím to, pracuji v médiích a na okurkovku čekám jako na smilování.

  1. Někdy se záhadným způsobem objeví v domácnosti věc kterou většinou noikdo po dotazu nekoupil a hlavně nikdo nejí….asi Čerfí díry či chybka v Matrixu. Doporučuji až ti bude líp uvařit z nich znojemský gulášek 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *