Kovboj v zelenině

Tři zimní sezóny chodím v jednom a tom samém nepromokavém klobouku od Bushmana a v křiváku od kamaráda (díky, Lorde!), bez výjimky a furt. Klobouk a křivák, křivák a klobouk. Když byly ty příšerný zimy, přidala jsem k tomu důkladné ovinutí, asi nějak takhle:

IMG122
Z období příšerných mrazů na začátku roku 2012. Přísahám, že i když jsem se fotila mobilem do zrcadla, kachnopysk nedělám!

Jak se oteplilo, vyměnila jsem křivák nejdřív za svetr a/nebo pončo, pak jsem odložila i ty. Klobouk nosím, když má pršet, jinak nosím do slunka nový epesní slamák.

Ale protože dneska prší od rána a má pršet ještě několik dní v kuse, stáhla jsem křivák z ramínka v předsíni, narazila bušklobouk na kebuli a vyrazila ven. Logicky jsem se tedy v křiváku a bušklobouku taky vracela z práce a absolvovala nákupy.

(A jak jsem byla ráda – já nesnáším, pokud mi prší do obličeje a/nebo na ramena a za krk, jinak je mi to srdečně jedno. Klobouk pršení do obličeje zabraňuje velmi efektivně, poráží ho až pršení vodorovné, což je stejně hnus tak jako tak.)

Celých těch X let, co bydlíme na stejném místě, nakupuju v těch samých obchodech, vytrvale a beze změny. Taky se všemi prodavači vtipkujeme a oni si podle mě řídí hodinky, protože nakupuju pravidelně cestou z práce.

Dnes jsem zaplatila v zelenině a strkám nákup do tašky přes rameno. Prodavač, příjemný to Vietnamec, se najednou začne smát, gestikulovat a pak z něj vypadne: „Kauboj, Amerika!“ a kyne směrem k bušklobouku.

Pravila jsem, že mám chřest proklatě nízko a se smíchem odešla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *