Vločky Dr. Kelloga

Pozor – následující text je poněkud drastický (a krátký). Nicméně je to historická perlička, která se váže ke skladbě jídelníčku a myslím, že zrovna o tomhle by měli vědět všichni, co tvrdí, že ke zdravé snídani nic jiného než corn flakes nepotřebujete…

Dr. John Harvey Kellog žil v druhé polovině 19. a první polovině 20. století, od toho se také odvíjel jeho přístup k životu: příliš upravovaná strava je špatná, harmonie s přírodou je dobrá, sex je špatný a masturbace je přímo příšerná, ubírá životní energii a způsobuje mimo jiné rakovinu všeho možného, epilepsii, slepotu a taky mentální degeneraci. Rasová segregace je dobrá, protože kavkazoidní rasa je ta nejvíc nejlepší, ale z ní jenom Američani, imigranti jsou taky póvl.

A podobně.

Dr. Kellog vytáhl do války proti masturbaci s velmi velkým zaujetím, zvláště pak u dětí. Co doporučoval jako osvědčené prostředky, bychom dnes považovali za týrání a mrzačení. Všimněte si toho výrazu „osvědčené“ – to znamená, že tohle někomu udělal, nebo nechal udělat, a pak dotyčného jedince pozoroval:

  • Obřízka pro chlapce pro dosažení menší citlivosti.
  • Přetažení předkožky přes žalud a její prošití drátem pro znemožnění erekce.
  • Potírání dívčích klitorisů fenolem (kyselina karbolová).

Také doporučoval u žen klitoris odstranit úplně, stejně jako stydké pysky. O svazování dětí, použití elektrických šoků v případě erekce, nedejbože poluce, nemluvě.

Nevěříte? Je to v jeho knize z roku 1877 „Plain Facts for Old and Young“ (odkaz v Aj).

Tahle jeho posedlost sexem a masturbací prý přestala kolem roku 1920 (své extrémní výroky však prý nikdy neodvolal), ale mezitím v roce 1897 se svým mladším bratrem Willem Keithem Kellogem založili společnost, která začala vyrábět první kukuřičné lupínky (corn flakes). Recept bratrů Kellogů měl být založen na „vyvážené“ stravě a zabraňovat tak nečistým choutkám.

Kvůli receptuře se nakonec bratři rozhádali a nepromluvili spolu už ani slovo – Will chtěl do vloček přidat cukr, aby byly chutnější, John trval na původní čisté variantě, která neměla dodávat příliš energie a vytvářet tak v těle bujnost. Pravda, když bylo Johnovi devadesát let, chtěl poslat svému bratrovi dopis ve snaze o usmíření, jeho sekretářka však usoudila, že se její šéf ponížil, a odmítla dopis poslat. Will se tak o něm dozvěděl až po Johnově smrti.

Dr. Kellog se zasloužil o mnohé, co se týče udržování zdraví. Mezi prvními mluvil o důležitosti pitného režimu, o škodlivosti příliš tučné stravy, odmítal operace, které nebyly k léčbě nutné. Mezi jeho pacienty patřili mimo jiné Amélie Earhartová, Roald Amundsen, George Bernard Shaw nebo Henry Ford. Ale jeho snaha o vytlačení masa a proteinů obecně z jídelníčku nebo krutý postoj vůči sexuálnímu pudu ukazuje, že nikdo nemůže mít pravdu ve všem. Proto bychom si měli dávat pozor na všechny autority – jen proto, že se nemýlily předtím, neznamená, že se nebudou mýlit nikdy. Musíme přemýšlet vlastní hlavou.

A k tomu patří i uvědomění si toho, že kukuřičné vločky, ještě než k nim byl přidán cukr, byly vyvinuty proto, aby děti nebyly příliš bujné a neměly energii na masturbaci. Víme, že bílkoviny jsou nezbytně nutné nejen pro děti ve vývinu, ale i pro dospělé. Samozřejmě to neznamená, že se musíme přejídat vejci nebo masem, ale rozhodně bychom neměli spoléhat na samotné vločky k snídani jako na dostatečný zdroj živin.

2 komentáře u „Vločky Dr. Kelloga“

  1. A já jsem si říkala, odkud je mi to jméno povědomé.
    Vločky občas baštím, ale jen když mám dovolenou, je jaro/léto a doma je také ovocný jogurt a slanina a vajíčka a tmavý toastový chleba. Pěkně nachystat, od každého trochu, v klidu si vše vychutnat a pak se pomaličku rozjet. Ano, pomaličku. Kam by se jedna hnala, na dovolené.
    Co se týče oněch dalších výroků dr.Kelloga – to století přímo nahrávalo podobným puritánským postojům a týrání. Euro-americká společnost byla na cestě vědy a poznání, takže kdejaký muž způsobil svému okolí spousty trápení ve jménu lékařství, vzdělání, zlepšování života – stačí si vybrat, všude se našli vedle myslících a přemýšlejících vědců i podobní tvoři. (A ano, byli to muži: pamatujete? Druhá polovina 19. století. Žena se mohla maximálně tak usmívat a všechno trpně snášet, o počátku nového století nemluvě.)
    Doporučuji si přečíst třeba spis At Home od Billa Brysona. Zábava na dlouhé jarní mrazivé večery zajištěna.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *