Bircher müsli a porridge

oves1Posmívá se Angličan Skotovi: „Vy ve Skotsku jíte oves – my ho dáváme koňům!“

Skot klidně odtuší: „Však proto jsou taky angličtí koně a Skoti nejlepší na světě.“

Tak jsme se zařehtali (a ano, na obrázku je Sean Connery a za ním nápis „Dressed to kilt“) a můžeme jít receptit.

Je pravda, že ne každý má ovesné vločky rád. Ti, co oves neberou do úst z principu, protože nejsou ani koně, ani Skoti, ba ani Švýcaři (bircher müsli je švýcarský recept), tady přestanou číst – vtip už viděli, můžou zalistovat jinam. Třeba na stránky Triumvirátu a popřemýšlet, jestli nemají v šuplíku něco, k čemu by jim chyběla zpětná vazba. Zbytek vesele pokračuje.

Porridge

O skotské ovesné kaši toho bylo řečeno, napsáno a i jinak komunikováno mnoho. Slovo samotné je zkomolenina výrazu „pottage“, což znamenalo hustou zeleninovou polévku, ať už s masem nebo bez. Troufám si domyslit, že postupně se ovsem zahušťovalo a zahušťovalo, až se z toho stala spíš kaše. Existuje víc receptů než Skotů, já si z těch, co mi byly dostupné, zkompilovala tenhle.

Na jednu porci porridge (= pro jednoho člověka) budete potřebovat:

  • 50 g ovesných vloček – tvrďáci Skoti jí nahrubo sekané, ale stejně dobře to funguje i u těch s nápisem „jemné“
  • 2 deci vody
  • 1 deci mléka
  • špetku soli – solidní špetku a nelze vynechat; to je jedno, jestli si pak kaši osladíte nebo ne. V jednom receptu stálo (volně přeloženo): „Je jedno, jestli jíte porridge tak, jak má být, nebo si ho sladíte jako Sassenachové – sůl tam musí být vždycky!“
  • další ochucovadla (med, máslo, cukr, ovoce – nebo taky klidně pepř a papriku, prostě podle chuti)

Vezměte suchý kastrol a jen tak, nasucho, vločky opražte, až začnou vonět a možná lehce i chytat barvu. V tomhle stádiu se od sporáku nevzdalujte ani na krok, i kdybyste si měli připadat, že na ně čumíte jak u blbejch. Hranice mezi opražením a spálením je u těchto věcí velmi tenká a lze ji překročit velmi snadno.

Jakmile máte pocit, že mají vločky dost, zalijte je vodou a přihoďte špetku soli.

Teď se můžete rozhodnout – buď přilijete mléko a přihodíte všechna ostatní ochucovadla hned (tak to dělám já), nebo puristicky nejdřív dovaříte kaši a všechno ostatní do ní vmícháte až potom. V každém případě vařte tak dlouho, až se vám začne líbit, jak je hustá, přemístěte ji do misky, v případě potřeby dochuťte a snězte.

Bircher Müsli

Müsli mixů můžete koupit (sakra, ulítla mi aliterace) nepřeberné množství. Problém je v tom, že drtivá většina komerčně dostupných směsí má v sobě poměrně hodně cukru a tuku, takže se to z kategorie „jídlo“ posouvá do kategorie „cukrovinka“. Taky bohužel nebývají úplně čerstvé. Můžete to obejít třeba tím, že si na stránkách Mixit.cz namícháte směs přesně pode své vlastní chuti. Ale kdyby vám připadalo, že jsou na vás moc suché, jděte ještě o krok dál: vezměte trochu vloček, vodu a něco na ochucení a máte hotovo.

No dobře, nebudeme až takoví puritáni. Dejte si do nich třeba mléko místo vody…

Ještě než půjdu na recept, neodpustím si trochu historie a vysvětlení: Traduje se, že kolem roku 1900 dovolenkoval švýcarský lékař Maximilian Bircher-Benner se svou ženou kdesi v horách. Dostali tam jednou k snídani kašičku z nevařeného ovsa (Mues = kaše, -li = alemanská zdrobnělina; Müsli nebo Muesli = kašička) a ono to bylo dobré! Milý doktor si zapsal recept a po návratu do Zürichu, kde měl své sanatorium, s ním začal krmit své pacienty, čímž ho proslavil.

Doktor Bircher, stejně jako většina ostatních lékařů té doby, věřil na přirozenou stravu (pokud možno co nejméně upravovanou a minimum masa), pravidelný režim a dostatek pohybu. Dnes víme, že měl v lecčems pravdu, ale myslím, že většina z nás by téměř klášterní režim v jeho sanatoriu, kde měli pacienti budíček, dostávali k jídlu převážně ovoce, zeleninu a ořechy, přes den cvičili a pracovali na čerstvém vzduchu a večerku měli v devět, moc nevítala. Nebo aspoň ne na dlouho.

Původní recept na Bircherovo Müsli byl jednoduchý: 1 lžíce nahrubo sekaných vloček namočených přes noc ve 2-3 lžících vody, 1 lžíce citronové šťávy, 1 lžíce kondenzovaného mléka (v té době byly problémy s tuberkulózou dobytka apod., proto se čerstvé mléčné výrobky používaly ve městech málokdy; na venkově šlo nahradit lžící smetany), 200 g strouhaného jablka (jedno větší, raději kyselejší odrůdy) a navrch posypat  lžící mletých oříšků nebo mandlí.

Jak vidíte, šlo opravdu o patlavou kašičku, nikoli o křupavé kousky, o kterých vám dnes reklamy tvrdí, že si je máte zalít mlékem a chroupat okamžitě. Proto obzvlášť ve Švýcarsku pozor – když vám nabídnou Bircher Müsli, nabízí vám zpravidla různě ochucenou nevařenou ovesnou kaši.

Konec dějepisné přednášky, jdeme na věc. Co budete potřebovat na jednu porci:

  • 50 g nahrubo sekaných ovesných vloček (použijete-li jemné, zkraťte dobu máčení, jinak budete mít spíš sliz než kaši – já to zkusila jednou a od té doby používám hrubé)
  • 3x tolik mléka, tj. 1,5 deci
  • 1 nastrouhané větší jablko (máte-li na jablka alergie, vymyslete si nějakou jinou ovocnou náhradu o váze cca 200 g)
  • trocha citronové šťávy
  • libovolná další dochucovadla a ovoce (rozinky, med, tmavý třtinový cukr, koření, oříšky všeho druhu…)

Večer smíchejte vločky a mléko, vražte je do lednice a vzpomeňte si na ně ráno. Ráno vytáhněte kašičku z lednice, vmíchejte zbytek, snězte.

To bylo keců kvůli tak krátkému receptu, co?

1 komentář u „Bircher müsli a porridge“

  1. hmm, asi dělám Bircher Müsli a ani o tom nevím. Jen to ten druhý den lehce povařím (no, spíš zahřeju) a s jablkem se nestrouhám. Většinou tam skončí trochu čokoládových ťupek a banán.

Komentáře nejsou povoleny.