Kominík pro štěstí

A je fakt, že to štěstí asi docela potřebujem, minimálně podle událostí posledních dnů.

Máme systém na umývání nádobí, který zahrnuje to, že manžel myje nádobí za celý den po večeři. Dělá to jen posledních pět let nebo tak nějak, výjimkou budiž parné léto, kdy se myje všechno furt, aby to nesmrdělo.

Včera byly celý den v dřezu plechy. Potřebovaly odmočit. Ne, že by je v jejich odpočinku někdo přes celý den rušil – ale ve chvíli, kdy oznámím, že za chvíli bude hotová večeře, sebere se máti a jde mýt plechy. To je jedno, že během čtvrt hodinky by se do nich pustil manžel.

Projdu kuchyní, abych sundala pokličku z fazolí (recept později), a koukám, jak máti rukou vybírá z dřezu odpad. Což by bylo naprosto v pohodě, nebýt toho, že jí z té ruky plné rozmáčené cibule a přísmažků (!!!) crčí krev.

Následovala debata typu „ježišmarjá, nech toho, krvácíš“ – „já vím, krev ránu čistí“, prokládaná intermezzy „Proč to děláš, když to za chvíli budeme dělat my?“ a „Ty vaše nové nože jsou moc nebezpečné a strašně ostré. Nesmí jen tak ležet v dřezu!“ To je jedno, že ty nože byly a) strčené do hrnce, aby neplandaly po dřezu, takže je z toho někdo logicky vytáhl, a b) jsou výrazně barevné (jasně oranžový a jasně zelený), a proto jdou přehlídnout jen velmi stěží…

Povedlo se mi máti odehnat od dřezu, protože lovkyni aligátorů a likvidátorku svědků Jehovových přece nějaký hluboký a crčící řez nemůže zastavit. Domluvily jsme se, že si tu ruku ošetří. Odběhla jsem pro náplasti a dezinfekci, a jak jsem z ní na třicet vteřin spustila oči, nasadila tomu korunu: tou stále krvácející rukou uchopila plastovou lopatičku a jala se vybírat hromádky z kočičího písečku.

Nechala toho až ve chvíli, kdy jsem proti ní výhružně napřáhla jódovou dezinfekci. Pravila, že to ne, že jód nechce, a šla si na ránu namáznout mumio. Pak následovala debata „ale když si to zalepím, tak to bude mokvat“, při čemž jí z prstu stále volně odkapávala krev. Její námitky byly ignorovány a prst jsem jí zalepila s tím, že krok jedna je „zastavit krvácení“ – sušení a mokvání může řešit potom.

No a na kominíky došlo dneska.

V deset ráno napsal manžel po Skype, že řemeslníci seshora shodili skrze náš světlík velký stavební náklad a máme byt plný prachu, až je sotva vidět. A že je to jako bychom spálili čtyři jídla najednou. Vzhledem k tomu, že se mi v poslední době povedlo při vaření provést několik „protipožárních cvičení“, mohl srovnávat. Chvíli jsme nadávali, pak mu to nedalo, a šel se jich zeptat, co s tím.

Ukázalo se, že to nejsou řemeslníci, nýbrž kominíci. A taky se ukázalo, že čistí komín, a že ta díra ve zdi koupelny, o které majitel pravil, že si jí nemáme všímat, je ve skutečnosti nezaslepený vývod komínu. Na to, že tam bydlíme nějakých sedm let, jsme měli kurva štěstí, že se něco takového nestalo dřív.

Taky máme štěstí v tom, že se na to přišlo teď: v jednom z bytů pod námi se dělají kamna, a bylo by otázkou času, než by nám tou nezaslepenou odbočkou začaly lítat jiskry.

Takže tak, milánkové, tohle se stane, když někdo nedodrží protipožární předpisy – a někdo jiný si toho nevšimne. Tentokrát ještě není pozdě, holt si zauklízíme jak lemry, ale kominíci jsou ještě tak hodní, že tu odbočku na místě zaslepí.

Přijít na něco takového proto, že začne hořet koupelna, by bylo daleko horší, nehledě na to, že mamky pokoj je ZA koupelnou a před spojovacími dveřmi mezi jejím a našim pokojem, který byl původně obývák, stojí z její i z naší strany docela bytelné skříně.

Běhá mi mráz po zádech a není mi úplně dobře z představy toho, co všechno se mohlo stát, jsem naštvaná, protože se tomuhle dalo poměrně snadno vyhnout, otrávená z uklízení už předem a ještě navíc smutná z představy, kolik peněz zahučí do úklidových pomůcek a prostředků.

Kominík tentokrát štěstí přinesl, i když to tak na první pohled nevypadá. Ale taky tý otravy kolem…

Follow my blog with Bloglovin

7 komentářů u „Kominík pro štěstí“

  1. Akční matky dokážou být velmi… akční:) Znám to, moje máti má podobné sklony a velmi podobné argumenty.
    S komínem jste měli dost kliku. Pan domácí by možná zasloužil trochu za uši. Tohle je vážně z jeho strany převeliká lemplovitost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *