Něco nového: Fitball

Prý „líný aerobik„. Ha! Nadřela jsem se jak už dlouho ne! V neděli jsme se v rámci zkoušení nových věcí vydaly na jednu lekci fitballu v centru Prahy a musím říct, že jsem opět objevila svaly, o kterých jsem neměla ani tušení. Respektive, nevěděla jsem, že si lze přetížit jenom některé jejich části.

Dobrá zpráva je, že pokud potřebujete posílit záda, je tohle zábava přesně pro vás. Špatná zpráva je, že pokud nemáte aspoň jakous takous kondici, budete brečet.

Ono se to tváří nevinně: v rytmu aerobiku budete hopsat na míči. Hurá, to zní skvěle! A míče jsou kulaté a příjemné a sranda!

Jistě, jen do chvíle, než pochopíte, že musíte kmitat zadnicí do míče v rytmu hudby, které je rychlejší, než by bylo na pořádné zhoupnutí potřeba. A tak nemůžete dosednout pořádně a z výšky, protože byste z rytmu vypadli, děláte vlastně vsedě jen krátké hmity, což je docela silová záležitost, zapojujete svaly způsobem, který by je v seriálu Byl jednou jeden život donutil se ptát: „Co to dělá? A co to ode mě chce? Tohle já neumím!“, a ještě navíc musíte překonávat odpor míče, který vám taky nic nedaruje. Zdaleka na něm nesedíte jako pecka, je to dynamická pomůcka a budete ho využívat pěkně v pohybu.

Dobře, teď jsem mnoha slovy a poněkud děsivě popsala to, že se na míči musíte houpat rychle a jenom trochu a ještě u toho děláte různé věci rukama a nohama, podobně jako u aerobiku vestoje. Je to o něco jednodušší než „normální“ aerobik v tom, že jste opravdu vsedě, a když na to přijdete, můžete využít míč k tomu, abyste si trochu odpočinuli. Taky se to dá líp udýchat, právě proto, že sedíte na zadku, ať už přitom s tím zadkem děláte cokoli.

Struktura hodiny byla obvyklá: rozehřátí, protažení, aerobní část, posilovací část a strečink. Lektorka nás všemi provedla s úsměvem na rtech a nešetřila chválou, když se nám něco povedlo.

Tady se musím přiznat, že díky své postavě jsem rozhodně nepatřila mezi oblíbenkyně tělocvikářek jak na základce, tak na gymplu, a proto dodnes čekám, odkud zase přiletí něco o tom, že mám hodit tou svou tlustou prdelí, nebo že nic neumím. Naštěstí všechny lektorky, se kterými jsem měla za ta léta tu čest, byly nejen velmi profesionální, ale také velmi chápavé, takže si začínám zvykat u cvičení na pozitivní motivaci. Což je fajn pocit.

Je mi jasné, že takhle by to mělo vypadat, a že poznámky od tělocvikářek byly neprofesionální a nebyly na místě. Trochu je i chápu, musí hlídat většinou 15-20 malých (nebo mladých) holek najednou, a když všechny vyšplhají po tyči aspoň do půlky a jen dvě to řeší tak, že vyskočí co nejvýš, chytnou se tyče a staticky na ní visí, dokud nesklouznou dolů, pak holt nejsou na úrovni ostatních. Jenže poznámky „ty jsi úplně nemožná“ a podobně to neřeší. Zvlášť, když jsou od autority, a zvlášť když je pak děti po té autoritě s velkou radostí papouškují.

No nic, konec emo-vložky, zpátky k fitballu.

Tyhle míče jsou rehabilitační pomůcka, a právem. Ale zároveň vás dokážou pěkně potrápit, zvlášť při snaze provádět pohyb předváděný lektorkou, držet balanc a ještě se u toho pohupovat do rytmu. Navíc z nich jde docela dobře sletět. A když jsme pak přešli na posilovací část hodiny a měli jsme si házet míčem z rukou do nohou a zpět, nedařilo se mi ho chytnout nohama, padal mi, a protože jsem byla v první řadě, padal mi na cvičitelku, která to brala s humorem. Nicméně, fitball je tedy i vcelku účinná zbraň.

Lekce fitballu mi mimo jiné předvedla, že své míče doma i v práci prakticky nevyužívám. A že se toho s nimi dá dělat hodně – kromě jejich využití jako podložky pro posilování břicha a zad, si na nich můžete i zaklikovat, nebo dělat obrácené sklapovačky (ale těch cviků je prostě spousta). Ujišťuju vás, že se u nich zapotíte o něco víc, než u těch obyčejných, taky zapojíte trochu jinou sadu svalů. Náročnější cviky doporučuju raději předem projít pod dohledem trenéra, abyste si ze samé horlivosti neublížili, to ale platí prakticky pro každý stroj a pomůcku – pokud s nimi chcete cvičit pořádně, měl by vás to naučit někdo, kdo ví, co dělá. Jinak budete v lepším případě plýtvat energií na neúčinné cviky, v tom horším se můžete zranit.

Já jsem se z hodiny odplazila pořádně vyčerpaná, včera mě bolela namožená záda, dnes se to přeneslo do kolen, takže sotva chodím. Kamarádka si namohla kotníky a kolena. Je to dobré cvičení, ale mimo naši výkonnostní ligu. A ještě jsem buď někde v šatně nebo cestou domů ztratila náušnici, což je ke cvičení velmi relevantní…

Taky jsem zjistila, že konečně budu moct dělat aspoň jakés takés kliky a podobně: kvůli svému zmršenému loktu se nemůžu pořádně opřít ani o dlaně, ani o předloktí. Ne, když se snažím o vzpor na zemi nebo tak něco. Ale na míči to jde. Takhle nějak:

Verdikt: Je to super cvičení, a kdo se nebojí námahy, rozhodně by si ho měl alespoň vyzkoušet. Pokud se taky v téhle oblasti nepohybujete (polo)profesionálně, zjistíte, že s míčem jdou vyvádět věci, co by jeden nevěřil. Rozhodně to bylo velmi poučné!

Příště: BOSU Core

1 komentář u „Něco nového: Fitball“

  1. Náušnice se buď najde, nebo vyrobí nová. Jdu přemýšlet, jestli jsem už dostatečně šílená, abych se tady u nás začala poohlížet po podobných kratochvílích (budu muset nějak vyvážit trdlačení na bruslích, které jsou v plánu, jen co sleze to bílé cosi, co mi z chodníků a stezek dělá kluziště).
    Safra, píšeš tyhle články s takovým nadšením, až to začíná být nebezpečné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *