Něco nového: BOSU

BOSU ball nebo také BOSU ballance trainer je (kupodivu, když je tam to „ballance“) balanční podložka. Je to takový nafukovací půlmíč s pevnou základnou a dají se s ním vyvádět všelijaké věci, které jsou zdraví prospěšné. Včera jsme se s kamarádkou vydaly jeden typ cvičení s BOSU vyzkoušet.

Název je akronymem z anglického BOth Sides Up, neboli oběma stranami vzhůru. Můžete si ho totiž jak položit pevnou stranou na zem a balancovat přímo na té měkké části, tak můžete stát na té podložce a na ní balancovat zase trochu jinak. V roce 1999 ho vymyslel jistý David Beck jako bezpečnější alternativu ke klasickému fitness míči, protože tohle se s vámi jen tak neodkutálí (napsala vsedě na oranžovém míči, který má v kanceláři).

Na BOSU se mohou provádět různá cvičení. Můžete ho použít jako podložku při posilování:

Jako stupínek při aerobicu:

Nebo na něm v nejrůznějších polohách stát a balancovat:

 

Hlavní výhodou BOSU má být právě jeho nestabilita, která donutí člověka zatínat svaly, a to včetně těch hlubokých kosterních stabilizačních, neboli tzv. „core“. Tím se má zlepšovat držení těla, posilovat svalový korzet kolem páteře a břišní svaly.

Někteří nadšenci na příznivý vliv BOSU nedají dopustit natolik, že tvrdí, že při cvičení s BOSU se zapojuje více svalů, nebo že jsou více namáhané. V roce 2009 proběhla minimálně jedna zaznamenaná srovnávací studie s použitím půlmíče jako podložky při posilování, v roce 2010 zase při použití BOSU jako podložky při balančních cvičeních na jedné noze. Obě tyto studie ukázaly, že jak při použití BOSU tak při cvičení na stabilní podložce se svaly v těle namáhají úplně stejně.

To neznamená, že je BOSU k ničemu, znamená to, že je to prostě další cvičební pomůcka, která vám může nebo nemusí vyhovovat. To už je individuální věc, stejně jako někdo raději běhá a někdo jiný raději tahá činky.

Kamarádka se rozhodla najít si nějaký druh pohybu, u kterého se bude moci vyřádit a hlavně psychicky vybít, zároveň by ale neměla nic, kde jsou tvrdé dopady. Protože při BOSU se šlape do měkkého, přihlásily jsme se na lekci, kde se psalo „vhodné pro začátečníky i pokročilé“.

No, po včerejšku můžu směle říci, že zatím se budu držet obecně lekcí s vhodností „pro naprosté lemry, maximálně začátečníky“. Na to, že cvičím více-méně pravidelně něco přes dva roky, byla tohle bída s nouzí. Takhle stránky onoho fitka popisují lekci BOSU:

bosu

Bohužel musím říci, že zahřátí a prestretching lektorka prosvištěla rychlostí jen o trochu pomalejšího blesku, což se pak hlavně mně docela vymstilo. Ona rychlejší část lekce mě pak málem sestřelila úplně, neudýchala jsem to, a i když jsem si dělala daleko častější přestávky než všichni ostatní, ještě teď u mě přetrvávají dýchací obtíže. Prostě se dusím. Normálně k tomu potřebuju alespoň jeden-dva rozkvetlé šeříky, takže jsem myslela, že budu mít letos ještě aspoň měsíc-dva čas…

Ano, může být, že jsem tak z kondice, že to neudýchám. Ale vzhledem k mé neustále stoupající výkonnosti, kdy jsem byla na začátku schopná po deseti letech nečinnosti udýchat aerobic, nedává smysl, že by se mi mezitím kondice zhoršila. Druhý nejčastější důvod, kromě toho, kdy by měli v klimatizaci narvané právě ty rozkvetlé šeříky, je nedostatečné rozehřátí a připravení na cvičení…

Také mě trochu mrzelo okamžité zařazení choreografie, na kterou už evidentně všichni kromě nás byli zvyklí. Přece jen, lekce měla být vhodná i pro začátečníky, kteří netuší, co to znamená, když cvičitelka vykřikne „side to side“ nebo „leg curl“ (slovníček základních pojmů v aerobicu).

Je fakt, že to je takový obecný princip, učit nové cvičence principem „monkey see – monkey do“, neboli nechat je opičit se po těch zkušenějších a instruktorech s tím, že se dřív nebo později chytí, ale začátečníci mají dost co dělat s tím z balonu nespadnout, takže ve chvíli, kdy cvik vychytají, zpravidla se jim změní před nosem. Bohužel, to je kompromis hodiny vhodné pro začátečníky i pokročilé – kdyby nás tam bylo zase víc začátečníků, nepochybuji, že pokročilí návštěvníci by se docela nudili.

S posilovací částí jsem neměla žádný problém, dokonce jsem zvládala většinou těžší varianty cviků. Bohužel při balancování v dámském kliku jsem opět měla problémy s tím rozflákaným loktem. Zajímalo by mě, jestli se o něj vlastně ještě vůbec někdy pořádně opřu…

Když to shrnu, musím říct, že BOSU mi připadá roztomilé, ale není to něco, z čeho bych vysloveně pískala. Myslím, že už existuje spousta pomůcek, které mají v podstatě tu samou funkci, od overballů přes gymnastické míče až po klasické aerobic stupínky a lavice na posilování. Ta nestabilita nutí přece jen svaly pracovat trochu jinak, než jsou zvyklé, ale stejného efektu jde podle mě dosáhnout zařazením jiných cviků do rutiny. Já bych půlmíč asi využila na posilovací cviky, ale na to už právě mám několik overballů a jeden velký míč v práci a jeden doma, takže bosu samo o sobě by pro mě nemělo až takový význam. Navíc jsem měla neustále pocit, že si asi zvrtnu kotník, takže myslím, že tohle cvičení a tenhle typ pomůcky přinejmenším v nejbližší době nevyužiju.

Verdikt: je to o osobní preferenci. Odešla jsem sice příjemně protažená a zamakala jsem si, zároveň ale teď nemůžu pořádně dýchat a mám zaseknutá záda. BOSU je potřeba si zkusit na vlastní kůži a nedat na vyprávění, stejně jako u tolika různých věcí.

Příště: Port de Bras

3 komentáře u „Něco nového: BOSU“

  1. Cyberštamgast trénuje balanci poněkud jinak.
    Pojem „oběma stranami vzhůru“ zná, při klopýtnutí je to vždycky sázka do loterie, jestli člověk skončí na krovkách nebo na čuni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *