Cipollovy základní zákony lidské stupidity

Často se odvolávám na Cipollovy zákony lidské stupidity. Dávala jsem k dispozici odkaz na jejich kratší znění v češtině i na celou esej v angličtině, ale mám pocit, že až doteď nebylo celé přeložené znění na českém netu dostupné (pokud je, prosím hoďte mi odkaz do komentářů).

Carlo Maria Cipolla, jehož příjmení znamená v jeho rodném jazyce „cibule“, byl italský ekonom a historik, který se spíš než o konkrétní fakta a čísla daleko více zajímal o příčiny konkrétních ekonomických a společenských jevů v historii. Je na internetu známý právě svou prací na téma lidské stupidity.

Narodil se 15.8.1922 v italské Pavii, kde také 5.9.2000 zemřel po dlouhém boji s Parkinsonovou nemocí. Studoval na italských školách a univerzitách (svůj první doktorát získal v roce 1944 na univerzitě v Pavii) a v roce 1953 odjel do USA, aby tam o šest let později začal přednášet na Kalifornské univerzitě v Berkeley, což mu vydrželo až do konce jeho aktivní kariéry v roce 1991. Vydal přes 20 knih o ekonomické situaci Itálie ve středověku a na počátku moderní doby, na různá sociologická témata včetně přelidnění a proslavil se mimo jiné i humorně podaným pojednáním o lidské stupiditě.

Cipollovy základní zákony lidské stupidity sice prvně vyšly tiskem v Itálii v roce 1988 v rámci sbírky Allegro ma non troppo (hudebníci poznají pokyn „svižně, ale ne příliš“ nebo také „vesele, ale nepřehánět“), ale už na o dva roky starších poznámkách k této eseji si autor udělal noticku, že chce, aby toto jeho dílo nepodléhalo vlastnickým právům a bylo volně šiřitelné. To samé zopakoval i v roce 1992. Po jeho smrti došlo ke sporům, jelikož se jeho dědicové pokoušeli získat na tento text copyright, ale díky jasnému vyjádření profesora Cipolly zůstávají  jeho zákony lidské stupidity i nadále bezplatně přístupné všem.

(Druhá esej v Allegro ma non troppo, respektive pořadím první, je Role koření (a černého pepře obzvláště) ve vývoji středověké ekonomiky, kde autor sleduje zajímavé souvislosti mezi dovozem koření a nárůstem obyvatelstva na konci středověku a postuluje kauzalitu založenou na údajných afrodiziakálních účincích černého pepře. Profesor Cipolla měl evidentně smysl pro humor.)

Cipollovy základní zákony lidské stupidity jsou přesně takové, jak praví jejich název – základní. Nesnaží se vysvětlovat, odkud se stupidní lidé berou, proč jsou stupidní nebo jak je stupidity zbavit. Takové téma by vlastně pořádně ani v eseji obsáhnout nešlo. Objasňují ale ty důležité věci: že takoví jedinci mezi námi jsou, je zbytečné myslet si, že nejsou, jak je rozpoznat a podobně. A tak se pohodlně usaďte a konečně si je celé v češtině volně dostupné přečtěte, tedy hned potom, co poděkuji svému manželovi za korekturu překladu.

ZÁKLADNÍ ZÁKONY LIDSKÉ STUPIDITY
Carlo M. Cipolla
ilustroval James Donnelly

První základní zákon lidské stupidity bez jakýchkoli nejasností praví, že:

Všichni neustále a nevyhnutelně podceňují počet stupidních jedinců mezi námi.

Toto prohlášení vypadá na první pohled triviálně, neurčitě a přehnaně. Bližší prozkoumání nicméně odhalí jeho realistickou pravdivost. Nezáleží na tom, jak moc si někdo myslí, že jsou lidé stupidní – je opakovaně a neustále zaskočen tím, že:

a) lidé, které dříve považoval za rozumné a inteligentní, jsou ve skutečnosti nestydatě stupidní.

b) den za dnem ho s neustálou monotónností z jeho záležitostí vyrušují stupidní jedinci, kteří se náhle a nenadále objevují v těch nejméně vhodných místech a v těch nejnepravděpodobnějších okamžicích.

Tento první základní zákon mi brání v tom, abych určil konkrétní číselnou hodnotu stupidní části lidstva v celkové populaci – jakýkoli číselný odhad by se nakonec ukázal jako podcenění situace. A tak budu na následujících stránkách označovat počet stupidních lidí symbolem σ.

DRUHÝ ZÁKLADNÍ ZÁKON

Kulturní trendy, které jsou na Západě zrovna v módě, dávají přednost rovnostářskému

přístupu k životu. Lidé si rádi myslí, že lidské bytosti jsou produktem perfektně vykalibrovaného stroje na masovou výrobu. Zvláště genetikové a sociologové se mohou přetrhnout, aby za pomoci obrovské masy vědeckých údajů a formulací dokázali, že všichni lidé jsou si přirozeně rovni, a pokud jsou si někteří rovnější, je to otázkou výchovy, nikoli jejich přirozenosti. K tomuto obecně rozšířenému názoru mám své výhrady. Je mým pevným přesvědčením, které je podpořeno léty pozorování a pokusů, že lidé si nejsou rovni, že někteří jsou stupidní a jiní ne, a že tento rozdíl je dán přirozeností člověka a nikoli vlivem a faktorem kultury. Člověk je stupidní stejně, jako je zrzavý – lidé patří do skupiny stupidních stejně, jako má s jinými stejnou krevní skupinu. Stupidní člověk se narodí jako stupidní díky zásahu shůry. I když jsem přesvědčen, že je část lidstva stupidní, a že jsou takoví díky genetickým faktorům, nejsem reakcionář, který by se potajmu snažil o opětovné zavedení třídní nebo rasové diskriminace. Pevně věřím v to, že stupidita je nediskriminovatelným právem všech lidských skupin a je rovnoměrně a přímo úměrně rozšířena. Tento fakt je vědecky vyjádřen v tomto druhém základním zákonu, který praví, že

Pravděpodobnost, že je někdo stupidní, nezávisí na žádné jiné charakteristice této osoby.

Vypadá to, že v tomto ohledu příroda skutečně překonala sama sebe. Je dobře známo, že se přírodě vcelku záhadně daří udržovat relativní frekvenci výskytu některých přírodních úkazů na konstantní úrovni. Kupříkladu, ať už se lidé rozmnožují na severním pólu nebo na rovníku, ať už jsou odpovídající páry ve vyvinutých nebo rozvojových zemích, ať už jsou černí, rudí, bílí nebo žlutí, poměr chlapečků a holčiček mezi novorozeňaty je konstantní, s lehkým příklonem na stranu chlapečků. Nevíme, jak příroda tohoto úžasného výsledku dosahuje, ale víme, že aby ho dosáhla, musí příroda operovat s velkými čísly. Nejzajímavějším faktem ohledně frekvence stupidity je, že se přírodě daří tuto frekvenci udržet na úrovni pravděpodobnosti bez ohledu na velikost skupiny.

A tak nalézáme stejné procento stupidních lidí, ať už se bavíme o velmi velkých nebo velmi malých skupinách. Žádná jiná sada pozorovatelných úkazů nám nenabízí tak udivující důkaz o možnostech přírody.

Důkaz, že vzdělání nemá s touto pravděpodobností nic společného, byl zjištěn díky experimentům prováděným na mnoha univerzitách po celém světě. Smíšená populace univerzity by se dala rozdělit do pěti hlavních skupin, konkrétně na manuální pracovníky, administrativní pracovníky, studenty, vedení a profesory.

Kdykoli jsem zkoumal manuální pracovníky, zjistil jsem, že část σ z nich je stupidní. Jelikož hodnota σ byla vyšší, než jsem očekával (první zákon), složil jsem poklonu oblíbené teorii tím, že jsem si nejprve myslel, že za to mohou diskriminace, chudoba a nedostatek vzdělání. Ale jak jsem stoupal po sociálním žebříčku, zjistil jsem, že to samé procento se vztahuje i na administrativní pracovníky a na studenty. Ještě působivější byly výsledky profesorů. Ať už jsem bral v potaz velkou univerzitu nebo malou střední školu, známý nebo neznámý ústav, zjistil jsem, že ta samá část σ mezi profesory byla stupidní. Byl jsem těmito výsledky natolik udiven, že jsem svůj výzkum schválně zaměřil na speciální skupinu, skutečnou elitu, na nositele Nobelovy ceny. Výsledek potvrdil, že příroda vládne všemu: část σ nositelů Nobelovy ceny byla stupidní.

Bylo těžké tuto myšlenku přijmout a strávit, ale příliš mnoho výsledků pokusů prokázalo její zásadní pravdivost. Tento druhý základní zákon je ocelově pevný a nepřipouští žádné výjimky. Women’s Liberation Movement, Hnutí za osvobození žen, bude tento druhý základní zákon podporovat, jelikož ukazuje, že stupidní jedinci jsou proporcionálně stejně početní mezi muži i mezi ženami. Rozvojové země Třetího světa budou pravděpodobně hledat v druhém základním zákonu útěchu, jelikož v něm budou moci vidět důkaz, že i vyvinuté země nejsou až tak úplně vyvinuté. Ať už bude tento druhý základní zákon oblíbený nebo ne, jeho dopady jsou hrozivé – tento zákon naznačuje, že ať už se pohybujete v distingovaných kruzích nebo se skrýváte mezi polynéskými lovci lebek, ať už se zavřete do kláštera nebo se rozhodnete strávit zbytek svého života mezi krásnými a neřestnými ženami, vždy budete muset čelit stejnému procentu stupidních lidí. A toto procento (v souladu s prvním zákonem) bude vždy vyšší, než budete očekávat.

TŘETÍ (A ZLATÝ) ZÁKLADNÍ ZÁKON

Tento třetí základní zákon předpokládá, i když vysloveně neuvádí, že lidské bytosti lze rozdělit do čtyř základních kategorií: bezmocní (helpless; H), inteligentní (intelligent; I), bandité (bandit; B) a stupidní (stupid; S). Důvtipný čtenář jistě snadno rozpozná, že tyto čtyři kategorie odpovídají čtyřem oblastem, I, H, S, B, základního grafu (viz níže).

Jestliže Tom podnikne nějakou akci a utrpí ztrátu, zatímco Dick z toho bude mít prospěch, bude se Tom nacházet v poli H – jednal bezmocně. Jestliže Tom podnikne nějakou akci, ze které bude mít zisk jak on tak Dick, bude spadat do pole I – Tom jednal inteligentně. Jestliže Tom podnikne akci, kterou způsobí sobě prospěch a Dickovi ztrátu, bude v poli B – Tom jednal jako bandita. Stupidita se vztahuje k poli S a ke všem pozicím na ose Y pod bodem 0. Třetí základní zákon to vysvětluje jasně:

Stupidní jedinec je takový, který způsobuje ztrátu jiné osobě nebo skupině osob, zatímco sám z toho nemá žádný prospěch a dokonce sám může utrpět ztrátu.

Když se racionální lidé poprvé setkají s tímto třetím základním zákonem, instinktivně reagují pocitem skepticismu a nedůvěry. Pravdou je, že rozumní lidé mají problém s tím si nerozumné chování představit a pochopit ho. Ale nechme vznosnou teoretickou úroveň na pokoji a podívejme se na svůj běžný život pragmaticky. Všichni si vybavujeme okamžiky, kdy někdo udělal něco, co vyústilo v jeho zisk a naši ztrátu: měli jsme co do činění s banditou. Také si vybavujeme okamžiky, kdy někdo udělal něco, co bylo jemu ke škodě a nám ku prospěchu: jednali jsme s bezmocnou osobou. Můžeme si vybavit chvíle, kdy někdo udělal něco, díky čemu obě strany získaly: byl inteligentní. Takové okamžiky se opravdu stávají. Ale při troše zamyšlení musíte připustit, že tyto události se v našem běžném životě neobjevují nejčastěji. Náš život se povětšinou skládá z okamžiků, kdy jsme přišli o peníze a/nebo čas a/nebo energii a/nebo chuť, radost a zdraví díky nepravděpodobnému jednání nějakého absurdního tvora, který tím nemohl nic získat, a také nic z toho, že nás zesměšnil, způsobil nám těžkosti nebo nás poškodil, nezískal. Nikdo neví, nechápe a nemůže objasnit, proč tento absurdní tvor dělá to, co dělá. Ve skutečnosti žádné vysvětlení neexistuje – nebo spíš existuje jen jediné vysvětlení: tato osoba je stupidní.

ROZLOŽENÍ ČETNOSTI

Většina lidí nejedná stále stejně. Za určitých okolností se určitá osoba chová inteligentně a za jiných podmínek se stejný člověk bude chovat bezmocně. Jedinou důležitou výjimkou z tohoto pravidla jsou stupidní lidé, kteří běžně vykazují silné sklony k perfektně konzistentnímu chování ve všech oblastech lidské působnosti.

Z toho všeho vyplývá, že není možné, abychom na základním grafu určovali jen stupidní jedince. Můžeme pro každého vykalkulovat jeho průměrnou pozici na grafu 1 nezávisle na jeho nevyzpytatelnosti. Bezmocná osoba se může občas chovat inteligentně a někdy se zachová jako bandita. Ale protože je tato osoba v zásadě bezmocná, většina jejich jednání bude mít charakteristiky bezmocnosti. Takže obecně vzato, průměrná pozice této osoby, co se jejích akcí týče, ji umístí do kvadrantu H v základním grafu.

Fakt, že je na grafu možné znázornit jedince a ne jejich akce, nám umožňuje trochu se rozepsat o četnosti banditů a stupidních jedinců.

Dokonalý bandita je takový, který svou činností způsobuje ostatním ztráty ve stejné výši, jako jsou jeho zisky. Nejhrubším typem banditství je krádež. Osoba, která vás okrade o 100 liber, aniž by vám způsobila další ztrátu nebo škodu, je dokonalý bandita: vy ztrácíte 100 liber, on získává 100 liber. V základním grafu se dokonalí bandité objevují na diagonální čáře pod úhlem 45 stupňů, která rozděluje oblast B na dvě symetrické části (linie 0M na grafu 2).

Nicméně „dokonalých“ banditů je málo. Linie 0M oblast B rozděluje na dvě části, B1 a B2, a většina banditů spadá do jedné z těchto dvou částí.

Bandité, kteří spadají do části B1, jsou takoví jedinci, jejichž akce jim vynášejí větší zisk, než jsou ztráty, které způsobili ostatním. Všichni bandité, kteří mají nárok na pozici v oblasti B1 jsou bandité se stopami inteligence, a jak se blíží pravé části osy X, mají více a více charakteristik inteligentní osoby.

Bohužel, jedinců, kteří mají nárok na pozici v oblasti B1, není mnoho. Většina banditů ve skutečnosti spadá do oblasti B2. Ti jedinci, kteří spadají do této oblasti, jsou takové, jejichž činy jim vynáší menší zisk, než je škoda, kterou způsobili ostatním. Jestliže vás někdo zabije, aby vás okradl o padesát liber, nebo vás zavraždí, aby mohl strávit víkend v Monte Carlu s vaší ženou, můžete si být jistí, že není dokonalým banditou. I když použijeme jeho žebříček hodnot, abychom posoudili jeho zisk (ale přesto náš žebříček hodnot, abychom vyčíslili naše ztráty), spadá do oblasti B2 velmi blízko k hranici s čirou stupiditou. Generálové, kteří způsobí obrovské škody a nepočítaně ztrát na životech, aby za to získali povýšení nebo medaili, spadají do té samé oblasti.

Rozložení četnosti stupidních lidí je jiné, než rozšířenost banditů. Zatímco bandité jsou rozestřeni po celé oblasti, stupidní lidé jsou soustředěni podél jedné linie, a to na ose Y pod bodem 0. Důvodem proto je, že drtivá většina stupidních lidí jsou ve své stupiditě vytrvalí a neoblomní – jinými slovy, vytrvale trvají na způsobování škod a ztrát ostatním, aniž by z toho cokoli měli, ať už pozitivního nebo negativního.

Nicméně existují i lidé, kteří svými nepravděpodobnými akcemi nejen že způsobují ztráty ostatním, ale navíc ještě poškozují sami sebe. Dali by se nazvat superstupidními a v našem grafu by patřili do oblasti S nalevo od osy Y.

SÍLA STUPIDITY

Není těžké pochopit jak sociální, politická a výkonná moc zesiluje škodlivý potenciál stupidního jedince. Ale pořád je potřeba vysvětlit a pochopit, co to vlastně je, co činí stupidní osobu nebezpečnou pro jiné lidi – jinými slovy, co je to síla stupidity.

Stupidní lidé jsou v zásadě nebezpeční a škodliví proto, že rozumní lidé mají problém si představit a pochopit nerozumné chování. Inteligentní člověk může pochopit jednání bandity. Banditovy akce následují jistou logiku – ošklivou logiku, nicméně pořád je to logika. Bandita chce mít na svém kontě plus. Protože není dost inteligentní na to, aby vymyslel způsob, jak získat plus pro sebe i pro vás, získá své plus tím, že na vašem účtu připíše mínus. To je všechno špatně, ale je to racionální, a jste-li racionální, můžete to předvídat. Můžete předvídat banditovy akce, jeho hnusné manévry a ošklivé cíle, a často si můžete připravit obranu.

Jak vysvětluje třetí základní zákon, u stupidního jedince je to nemožné. Stupidní tvor vás bude obtěžovat bezdůvodně, nebude mít z toho žádný zisk, nebude mít žádný plán nebo intriky, a bude to v těch nejnepravděpodobnějších místech a okamžicích. Neexistuje žádný racionální způsob, jak říci, zda, kdy a proč stupidní jedinec zaútočí. Stojíte-li proti stupidnímu jedinci, jste mu plně vydáni na pospas. Protože chování stupidní osoby se neřídí logickými pravidly, vyplývá z toho, že:

a) je člověk obecně zaskočen nečekaností takového útoku a b) i když si takového útoku všimne, nemůže dát dohromady racionální obranu, protože útok sám o sobě žádnou racionální strukturu nemá.

Skutečnost, že jednání a činy stupidního tvora jsou naprosto chaotické a iracionální, nejen ztěžuje obranu, ale také činí jakýkoli protiútok extrémně obtížným – je to jako snažit se trefit předmět, který je schopný těch nejnepravděpodobnějších a nejnepředstavitelnějších pohybů. To je to, co měli na mysli jak Dickens, tak Schiller, když ten první řekl, že „se stupiditou a dobrým trávením člověk může lecčemu odolat,“ a ten druhý napsal, že „proti stupiditě sami bohové bojují marně.“

ČTVRTÝ ZÁKLADNÍ ZÁKON

Že bezmocní lidé, zvláště ti, kteří v našem kategorizačním systému spadají do oblasti H, běžně nerozpoznají, jak jsou stupidní lidé nebezpeční, není vůbec překvapivé. Že to nedokážou je jen jiný projev jejich bezmocnosti. To, co je skutečně udivující, je, že i inteligentní lidé a bandité často nedokážou rozeznat ničivou sílu, která je stupiditě vlastní. Je velice obtížné vysvětlit, proč v případě, kdy čelí stupidním jedincům, jak inteligentní lidé, tak bandité dělají tu chybu a dopřávají si pocit lhostejnosti a pohrdání, místo aby okamžitě začali vylučovat patřičné množství adrenalinu a začali si budovat své obrany.

Člověk je v pokušení věřit tomu, že stupidní jedinec uškodí jen sám sobě, ale to je zaměňování stupidity za bezmoc. Občas je člověk v pokušení být se stupidním jedincem v kontaktu, aby ho použil ke svým vlastním cílům. Takový manévr může mít jen katastrofální výsledky, jelikož a) je založen na naprostém nepochopení základní podstaty stupidity a b) dopřává stupidní osobě větší prostor, na kterém může své nadání využít. Člověk může doufat, že stupidního jedince přelstí, a do určité míry se to může i povést. Ale díky nevyzpytatelnému chování stupidního člověka nelze předvídat všechny jeho akce a reakce a dříve nebo později bude intrikán nepředvídatelným chováním svého stupidního partnera převálcován.

Toto je jasně shrnuto ve čtvrtém základním zákonu, který uvádí, že:

Nestupidní lidé vždy podceňují ničivou sílu stupidních jedinců. Nestupidní lidé zvláště zapomínají na to, že v jakékoli době, na jakémkoli místě a za jakýchkoli podmínek je jednání a/nebo stýkání se se stupidními lidmi vždy chyba, která vyjde draho.

V průběhu staletí a tisíciletí, ať už ve veřejném nebo v soukromém životě, bylo nesčetně jedinců, kteří na tento čtvrtý základní zákon zapomněli a toto opomenutí stálo lidstvo nevyčíslitelné škody.

PÁTÝ ZÁKLADNÍ ZÁKON

Místo toho, abychom se soustředili na blaho jedince, podívejme se na blaho společnosti, které je v tomto kontextu vyčísleno jako algebraický součet jednotlivých stavů mysli. Pro tuto analýzu je plné pochopení pátého základního zákona nezbytné. Na okraj lze poznamenat, že z těchto pěti základních zákonů je ten pátý rozhodně nejznámější a jeho přímý důsledek je velmi často citován. Pátý základní zákon konstatuje, že:

Stupidní člověk je ten nejnebezpečnější typ člověka.

Důsledkem tohoto zákona je, že:

Stupidní osoba je nebezpečnější než bandita.

Výsledkem jednání dokonalého bandity (osoby, která spadá na linii 0M na grafu 2) je čistě a jednoduše převod majetku a/nebo prospěchu. Po dokončení takové akce má bandita na svém kontě plus, které je rovno mínusu, co bandita někomu jinému způsobil. Společnost jako celek na tom není o nic líp nebo hůř. Pokud by všichni členové společnosti byli dokonalí bandité, společnost by stagnovala, ale nestala by se žádná větší katastrofa. Veškerá ekonomika by se sestávala z masivních přesunů majetku a zisku ve prospěch těch, kdo by jednali. Pokud by se všichni členové společnosti pravidelně střídali, nejen společnost jako celek, ale i jednotlivci by se nacházeli v perfektně stabilním stavu bez jakékoli změny.

Když jsou u toho stupidní lidé, je to něco úplně jiného. Stupidní lidé způsobují ztráty ostatním bez jakéhokoli zisku pro sebe sama. A tak společnost jako celek strádá. Systém, který jsme vyjádřili v základních grafech, ukazuje, že zatímco jednání všech jedinců, kteří jsou napravo od linie POM (viz graf 3) společnosti prospívají, jednání všech jedinců nalevo od té samé linie POM způsobují úpadek, i když do různé míry.

Jinými slovy, bezmocní lidé s příklonem k inteligenci (oblast H1), bandité se sklonem k inteligenci (oblast B1) a především inteligentní lidé (oblast I), ti všichni, byť do různé míry, přispívají ke zvyšování blahobytu společnosti. Na druhou stranu bandité se sklonem ke stupiditě (oblast B2) a bezmocní lidé s příklonem ke stupiditě (oblast H2) ještě přidávají další ztráty k těm, které způsobují stupidní lidé a zesilují tak nekalou ničivou sílu této skupiny.

To vše vybízí k zamyšlení nad chováním společnosti. Podle druhého základního zákona je stupidní část lidstva vyjádřena konstantou σ, která není ovlivněna časem, prostorem, rasou, třídou nebo jakoukoli další sociologickou, kulturní nebo historickou proměnnou. Domnívat se, že je počet stupidních lidí v upadající společnosti vyšší než ve společnosti, která je na vzestupu, by bylo zásadní chybou. Obě dvě tyto společnosti jsou promořeny stejným procentem stupidních lidí. Rozdíl mezi těmito dvěma společnostmi je ten, že v té upadající:

a) je stupidním členům společnosti ostatními členy dovoleno, aby byli více aktivní a více jednali, b) změnilo se složení nestupidní části obyvatelstva, přičemž došlo k relativnímu snížení populace v oblastěch I, H1 a B1 a úměrnému nárůstu populace H2 a B2.

Tento teoretický předpoklad je více než dostatečně potvrzen vyčerpávající analýzou historických případů. Historická analýza nám ve skutečnosti umožňuje přeformulovat tyto teoretické závěry více faktickým způsobem a s realističtějšími detaily.

Ať už se podíváme na společnost klasicistní, středověkou, moderní nebo současnou, zdůrazňuji, že každá země na vzestupu má svou nevyhnutelnou část σ stupidních lidí. Nicméně taková země na vzestupu má také nezvykle velkou část inteligentních lidí, kterým se daří udržet část σ na uzdě a zároveň vyprodukovat dostatek zisků pro sebe i ostatní členy komunity, což zajišťuje pokrok.

V zemi, která upadá, je procento stupidních lidí ve společnosti stále rovno σ, nicméně ve zbytku populace si lze mezi těmi u moci všimnout, že se znepokojivě rozmnožili bandité se sklony ke stupiditě (část B2 oblasti B v grafu 3), a mezi těmi, co u moci nejsou, je stejně znepokojivý nárůst bezmocných jedinců (oblast H v základním grafu 1). Taková změna ve složení nestupidní populace nevyhnutelně posiluje ničivou sílu části σ a činí z úpadku realitu. A celá země jde k čertu.

_____________________________________

(Tato teze je prací génia. Dostali jsme ji od čtenáře Sama Keena, který nám poslal tenkou šedou monografii vytištěnou v Bologni, Itálie. Stopa nás zavedla ke Carlovi M. Cipollovi, autorovi, který je v současnosti profesorem ekonomiky na Kalifornské univerzitě v Berkeley

Kevin Kelly, Whole Earth Review. Jaro 1987 str. 2-7)

Update: Prof. Cipolla odešel z Kalifornské univerzity v Berkeley v roce 1991 do důchodu a 5. září 2000 zemřel v Pavii, Itálie. Jeho dědicové se pokusili nad tímto textem získat kontrolu, ale byl zveřejněn jako volné dílo a nemůže být stažen.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *