Bacha na hry

Tohle je story, kterou tak nějak před třemi lety vyprávěl jeden kamarád z jistého kouta Čech, když se v Praze sešli administrátoři hry Bitefight a fóra k ní patřící. Snad si to ještě pamatuju dobře…

Bitefight je webovka, tenkrát byla velmi jednoduchá, od té doby prodělala několik update, které nám starým hráčům vždycky připadaly jako technické vylepšení k horšímu (ostatně jako vždy a u všeho). V zásadě jde o jediné – hráč si vybere stranu, jestli je vlkodlak nebo upír, a pak může buď útočit na někoho z té druhé strany, jít „lovit lidi“ na nějaký daný časový úsek, nebo pracovat na hřbitově za zlato. Samozřejmě, že jde o kořist, protože čím více zlata, tím lepší vybavení si člověk může koupit a tím více si může vylepšit statistiky.

Když už při útoku člověk (pardon, vlkodlak nebo upír) toho druhého přemohl, dostal určité procento z nechráněného zlata, které měl jeho protivník zrovna nastřádané. Protože kapacita pokladnice (ochrany zlata kupované za skutečné peníze) nebyly nijak zvlášť ohromující a ceny výstroje, zvlášť pak na vyšších úrovních, byly hodně vysoko, nezbývalo hráčům než šetřit, moc neútočit a modlit se, aby si do nich nikdo nepráskl, když už jim účet zlatem sice přetékal, ale na nový brnko to ještě nebylo. A taky si samozřejmě všichni přáli najít nějakou takovou našetřenou kasičku na té druhé straně.

Kamarád, který je sám o sobě osoba plachá, nevýrazná a snadno přehlédnutelná, takhle svou kasičku našel. Vybral ho pětkrát po sobě, hezky podle pravidel, a z dotyčného se vysypala spousta peněz. Počkal tedy pravidly stanovenou dobu, než si bude moct bouchnout znova, a zkusil to. Zase spousta zlata. A tak si milou kasičku choval jako oslíčka otřes se a pravidelně ji vybíral. Až mu začaly od jeho oběti chodit zprávy.

Nebyly zrovna vybíravé, dokonce si navzájem lehce vynadali – jeden, že ho prachsprostě obírá, druhý, že je to jenom hra a že by se na to neměl tak vázat.

Došlo i na tvrdá slova, a když zjistili, že jsou ze stejného místa, rozhodli se, že se setkají a vysvětlí si to hezky ručně. Konec internetových planých debat. A proč čekat, i když je pozdě v noci – tohle je otázka cti a mužnosti a vůbec!

V určený čas na určeném místě sedí náš kamarád a pokuřuje. Najednou vidí, že se blíží rychlým a důrazným krokem jeden jeho známý, tváří se rozrušeně a v ruce si nese bejsbolku:

„Jé, ahoj Ríšo*, co tady děláš?“

Kamarádovi bylo blbé říkat, že hraje jakousi hru a že si jde s někým vyřizovat účty, tak to zahrál do autu s tím, že v podstatě nic, jen tu na někoho čeká.

Jeho známý ho začal přesvědčovat, že on taky na někoho čeká a jestli by mu kamarád nepomohl tomu druhému důrazně vysvětlit, že se některé věci prostě nedělají.

Našemu kamarádovi začalo svítat, co se to tady děje, a tak postupně vytáhl ze svého známého celou tu historii, svorně si zanadávali na chování některých lidí na internetu, povyměňovali si další historky podobného rázu a ten známý pořád soptil, že ten člověk, na kterého čeká, je strašný kretén a ještě k tomu srab.

„No a jak se ten kretén vlastně jmenuje?“

„Jméno nevím, ale říká si Sir Tudlento*.“

„Hm, víš, to jsem vlastně já…“

Samozřejmě že v tu chvíli už na žádné ruční vysvětlování nedošlo, oba se pobaveně zasmáli a odešli domů. Ale historka na vyprávění je to pěkná…

______________________________________

* – Jméno i přezdívka jsou změněny a pokud jsem se náhodou trefila do něčího jména nebo existujícího nicku, tak sorry… 🙂

5 komentářů u „Bacha na hry“

  1. Dobrá historka, ale jednoho to přiměje se zamyslet, že kdyby oni dva pánové nebyli kamarádi, tak by to mohlo dopadnout taky úplně jinak a potom už by to tak vtipné nebylo. Jinak Bitefight taky čas od času hraji, ale toto se mi ještě nestalo *klepe na dřevo*, ale kdyby se náhodou něco podobného přihodilo, myslím, že bych to řešila potenciálně méně násilně. I když je pravda, že ten palcát, co mám za dveřmi, ve chvílích vzteku občas vypadá i docela hezky 🙂

    1. Jo jo, právě proto je potřeba dávat si bacha. Kamarádce, která z nás vydržela u adminování her Gameforge obecně (nejen Bitefightu) nejdýl, zase zmlátili jednou synovce u něj ve škole, protože někdo prásknul, jak se ona jmenuje občanským jménem a kluci mu natvrdo řekli „Tvoje teta nám zabanovala účty, takže máš smůlu.“

      1. Aj! Dosti drsná výchova (a určitě si dovedeš představit, jak bych to řešila já, ať už z pozice dítěte nebo jeho rodiče/tedy.)

  2. Bitefight 😀 To sem hrál někdy v 7. třídě snad 😀 Ale je pravda, že někteří hráči jsou vážně na přes držku. Jako neříkám že to je zásadní problém v životě člověka a mělo by se to trestat skutečnou fyzickou likvidací 😀 .Ale když někdo hraje onlinovku na odreagování (jako třeba já) a najednou se tam objeví takovéhle zmetek co si léčí sebevědomí (minimálně jednoho takového jsem potkal, věř mi! za ty roky onlinovek to už vycítíš :D), tak to vážně nakrkne 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *