HP VII Vol. 2 – aneb čím mě Yates dostal

(Tento článek byl zveřejněn 31.8.2011 na starém blogu)

Pokud jste někdo posledního Plotra ještě neviděli, berte na vědomí, že v tomhle článku ho hodlám dobře rozpitvat. Aneb Spoiler alert.

Předem podotýkám, že se mi v celém filmu líbily dvě scény: Snapeova vzpomínková sekvence, zvlášť pak její konec, kdy je naprosto zlomenej, objímá tu svou milovanou mrtvolku a spolu s Mini-Harrym soutěží o to, kdo umí víc a zoufaleji brečet. Druhá je pak naprostá manipulátorská podstata celého vztahu Brumbál-Harry, která se projevuje ve chvíli, kdy Brumbál vysvětluje Snapeovi že „Harry Potter must die“. Což je v podstatě jedna scéna. (Když to napíšu takhle, zní to až odpudivě okorale, ale musíte mi prominout, já už fakt nemůžu.)

Vlastně ještě dvě – jedna budiž jak se drak vyškrábal z podzemí gobliní banky a sedí si takhle na kupoli nad Londýnem (mimochodem, víte, že pravidla českého pravopisu uznávají jak „kupole“ tak „kopule“?); odkazované video je fansestřih, ale blbě se to hledalo, druhá je extrémně nervní Bellatrix Lestrangeová v podání zpolyjuiceované Hermiony. Helena B.C. z toho musela mít neskutečnou prdel a je to výborně zahraný.

Cena útěchy pak patří souboji Molly vs. Bellatrix (aneb neserte matku sedmi dětí) a Nevillovu „You and whose army?“, což byla prostě psina. Jo a ještě nahazování ochranných kouzel nad Bradavicema. Což se mi nepovedlo najít. Ale whatever, tady máme jednu výbornou McGonagallovou.

Tak, pochválili jsme Alana Rickmana a Helenu Bonham-Carter, že umí hrát, scénáristu, že mu sem tam ujela ruka a vytvořil scény, které mají švih a jsou vtipné (vzhledem k tomu, jak na mě působil zbytek filmu, asi fakt omylem), animátory za úžasnýho draka a? A už nic!

Vezmu to napřeskáčku, ale sorry, Bill Weasley se prostě ve filmech nepovedl. Namísto šaramantního krotitele duchů… eee, lámače kleteb, nebo jak se to v češtině, který má dlouhý vlasy, dračí zub v uchu a nosí kožený kalhoty (umíte spolu se mnou zařvat „rocker“?), máme plachého intelektuála, kterému akorát chybí brýle s kostěnou obroučkou a úsměv Gilderoye Lockharta! ne. Ne! NE!

Dál, obličej zohyzděný krutými jizvami, jak ho potrhal Fenrir = dvě paralelní linky. Hm. Fajn. Dobře. To bych snesla na svým ksichtě i já, nevíte, kde najdu nejbližšího vlkodlaka?

Dál, smrt nejoblíbenějšího kruťáckého kantora v dějinách (protože nikdo jiný se v historii filmu i literatury nemohl ke svým studentům chovat natolik krutě a přezíravě a být za to čtenářskou a diváckou obcí zbožňován) byla jedna velká FRAŠKA: „Máš oči své matky, Harry.“ *chcíp*

Cože?

Jo. Snape předá Harrymu vzpomínky (aneb nejlepší sekvenci celýho filmu), řekne mu, že má oči své matky, načež otočí hlavu na stranu a hekne. Jeden z největších antihrdinů několika posledních dekád právě natáh brka.

Ještě, že vzápětí následovala ona zmíněná vzpomínková sekvence, protože flashbacky jsou evidentně Yatesovou silnou stránkou. I v jedničce se mi nejvíc líbila ta animovaná vsuvka o třech bratřích. Sakra, nemohl mu někdo nakukat, že je celej film složenej z flashbacků? Mohli jsme mít doopravdy co obdivovat, namísto toho, abychom odcházeli z kina se dvěma-třema scénami v paměti, pocitem neurčitého hnusu a spoustou zapomenutelné (i když graficky dokonale ztvárněné) vaty mezi ušima.

Harry a Brumbál na nádraží? Tak na tu scénu mám jedno jediné veliké WTF. Jediná pozitiva: King’s Cross bylo opravdu bílé a vylidněné a Baby-Voldík byl opravdu odporný, jak si tak v klidu kňoural pod lavicí. A za to, jak Brumbál Harrymu sdělil pár věcí, by ode mě dostal takovou pecku do tlamy, že by mu ani posmrtná existence nepomohla.

„Harry Potter je mrtvý!“ Tak tahle scéna mě dostala. Já se zakuckala, protože mi zaskočilo pití, sestra a její doprovod, se kterým byla o pár týdnů později na tom samém filmu, dostali záchvat smíchu a odměnili tuhle frašku potleskem. Nevillova plamenná řeč a Harryho zajícoidní úprk z Hagridova náručí (mimochodem, aby Hagrid nepoznal, že Harry dejchá a tak vůbec, jak ho tak tahal kolem, musel bejt ještě větší trubka, než z něj Mini-Malfoy dělal) jsou ze stejnýho těsta. Dokonce i scéna v RoR je podobně pitomá a vyvolává akorát záchvaty smíchu. Teda u mně a mi podobných, nemusí to platit stoprocentně.

Jedna světlá stránka konce filmu je Malfoyovic rezolutní odchod, lépe řečeno jak Narcissa táhne za ruku Draca pryč a Lucius za nima váhá s výrazem „co to… kam to… to nemůžeme… hej, počkejte na mně!“

Ovšem když Voldík-Poldík sklátí Harryho další rundou Avada Kedavry (různé servery věnované koktejlům se shodují: jeden díl skořicového alkoholu Goldschläger, jeden díl likéru s příchutí zelených jablek, jeden díl zlaté tequily, jeden díl skotské whisky, zastříknout citronovou šťávou a přidat dva šplíchance tabasca, smíchat, podávat ve frťanu, zřejmě pít na ex), Narcissa Harryho tělo ani moc necloní – a ten blbec kejve hlavou. Za to by si zasloužil ještě jednu a pojít na potupnou otravu alkoholem.

Jo a scéna 19 let poté? Eugh! Doprčic, aspoň je mohli hrát jiní herci. Nejvíc mě dostala krátká doba trvanlivosti Draco Malfoye – zplesnivěl! Za co? Bože, za co?

Jinými slovy, Yates asi umí dělat dobrý řemeslo, ale to, co se mi na tom filmu líbilo, byly kousky, za které on zřejmě nemohl. Nebo já nevím, jak si to jinak vysvětlit.

Nezbývá mi než říct: „Díky bohu, oficiální Harry Plotr je u konce, můžu se držet fanfikcí!“

Jo a někdy bychom mohli zase zabrat Klacíkov nebo Ďíru, vzít vybavení a zásoby chlastu, a udělat si HP filmovej maraton. A u toho popíjet Avada Kedavry – ale to až za hodně, hodně dlouho…

1 komentář u „HP VII Vol. 2 – aneb čím mě Yates dostal“

  1. Na první zhlédnutí mi tento film přišel dosti úděsný, na druhé o něco málo lepší, ale je pravda, že u tvého článku jsem se nasmála víc než u celého filmu (nejvíce u tvé poznámky o plesnivějícím Dracovi) a proto ti patří můj dík 🙂 Je pravda, že tento film je častokrát nechtěně vtipný, mě osobně nejvíce dostala scéna, v níž se Harry vrhne na Voldemorta a oba padají dolů… už vidím spoustu pisálků slashových fanfiction, jak by toho krásně zneužili a jak bych se potom nad jejich výtvory lámala smíchy, ale podobných WTF momentů ve filmu bylo vážně hodně 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *