Vraž do toho deset lotů másla

(Tento článek byl zveřejněn 23.1.2011 na starém blogu)

„Opřu se o kuchyňskou linku, na chvíli zavřu oči, a pak začnu svůj hojivý rituál stejně, jako jsem to vídala u mámy. Uvařila si kávu, pustila gramofon, mrkla na mě a pošeptala mi svou nejoblíbenější větu z kuchařské knihy Magdaleny Dobromily Rettigové:

‚Vraž do toho deset lotů másla.‘

Takhle se vyvolává duch dobrých dní.“

(H. Michopulu, Kuchařka Zpátky domů, vydalo nakladatelství Smart Press v roce 2007 – na trhu je k dostání druhé vydání. Tahle slova jsou koncem úvodu kapitoly „Na bolavou duši“)

Ne, já se hojit nepotřebuju. Jednak jsem včera měla „léčivou kachnu“ – nikdo ji neumí tak, jako Turtis – a jednak se mi do cesty zase přimotala má obvyklá hadonoší náhoda.

Už několik let jsem sháněla Domácí kuchařku M. D. Rettigové. Právě leží vedle mě na posteli a mám přečtený kousek polévek (a úvod a autorčiny předmluvy k prvnímu, druhému, třetímu a čtvrtému vydání). Mám ji od včerejška, kdy jsem se o ní náhodou zmínila před Turtis, ta zašmátrala v hlubinách svých odkladních skříní (já bych se bála, že se odtamtud něco vynoří a spolkne mě, ale ona je odvážná) a suverénně během deseti minut vytáhla vydání ke dvoustému výročí autorčina narození z roku 1986…

Nejen, že tu věc vytáhla – ona mi ji mírnyx-týrnyx dala!

Knígu v ceně čtyřmístného čísla. Že ona ji už nepotřebuje a už ji léta nevytáhla.

Mám z ní obrovskou radost. Sice jsem ji v den prvního svátku vánočního našla nascanovanou zde, ale kniha je kniha. Toužila jsem držet ji v rukách, láskyplně otáčet její stránky, pohladit prstem vytištěná písmenka a nebýt závislá na bateriích.

A teď ji mám.

O Domácí kuchařce koluje spousta různých zvěstí, a tak mě zajímalo, co je na tom pravdy. Chtěla jsem si ji přečíst sama. Ale nejhlavnějším důvodem pro mě bylo přesvědčení, že je Domácí kuchařka jakýmsi Svatým grálem české kuchyně. Ne, nenutím vám to, pokud žijete a vaříte s láskou i bez Rettigové, budiž vám přáno. Ale já píšu o sobě. Vidím to podobně, jak to popsala sama „Léna Dobromila Retiková“ v předmluvě k prvnímu vydání :

„Všeobecná a dílem spravedlivá stížnost jest, že se v naší mateřské řeči žádná knížka kuchařská nenachází, podle které by se dívčinky v malých městech, jakož i na statcích, zámcích, farách a dědinách řídit mohly. Jestiť arci dostatečný počet kněh kuchařských, také českých – nechci sice cenu kněh těchto ztenčovat neb snížovat, protože jsem snad nejmenší částku jich viděla a potud žádnou tak neprozkoumala, abych ji snad chválit neb tupit mohla, co tím méně bych učinila, protože každý jiný způsob vaření má a každému stejná potrava k chuti nepřijde. Jen toliko lze mně o těchto knihách říci, že málokterá do malých měst se hodí, protože věci ty, jichž k těm pokrmům zapotřebí, zřídka k dostání a málo povědomy jsou; a tím se stane, že děvčátka, a také i zkušenější domácí hospodyně stěžují, že těm knihám nerozumí, protože zcela neznámé potravy i nářadí v nich nachází.

Umínila jsem sobě tedy již před třemi lety něco o pokrmech ku Košíčku mému připojiti; skrze rozličné nehody se to až potud zdrželo, a již mnohou předhůzku jsem skrze to zakusila. Spěchám tedy mojim milým vlastenkám tuto knížečku podati; nevydávám ji za žádnou dokonalou knihu kuchařskou, jest to jenom sbírka jídel, jak je má babička a máti (obě Češky), vařily, a já všecky zkoušejíc, tak dalece chutné k požívání shledala. Neníť kniha velká, rozličnými zbytečnostmi přeplněná, ale za každé jídlo, když se dostatečně dle předpisu uhledí, stojím, že k požívání bude. Vynasnažila jsem se vše zřetelně a srozumitelně vyjádřiti, a připomínám tedy jen ještě toliko, že čistota, pořádek a dobré vyhovění každé, i maličké věci v kuchyni základ celého umění kuchařského jest.“

Dnes ráno se mě manžel, který chápe a podporuje mou posedlost kuchyní, i když sám má na vaření nejraději ty povedené výsledky, zeptal, jak to, že se ta kniha takhle dochovala a je tak známá. To tenkrát nebyly jiné kuchařky?

Ale byly, jistěže byly. Sama Rettigová to píše hned v prvním odstavci předmluvy k prvnímu vydání, jak jste ostatně mohli sami číst. Já přetrvání Domácí kuchařky vidím ve dvou hlavních bodech:

a) Byla dostatečně jednoduchá a pracovala s dostupnými surovinami. To se od té doby změnilo – anebo jste schopní co dva týdny vyrábět račí máslo, jehož recept začíná „Uvaří se 30 raků v slané vodě…“, které prakticky výhradně slouží k dochucování polévek a omáček, ať už v den „masitý nebo postní“? Tenkrát ale nebyl žádný problém milé raky sehnat, a pak je ve slané vodě uvařit.

b) Byla vlastenka. Znala osobně Jungmanna i Palackého, její manžel byl sám buditel. Sakra, Jirásek o ní napsal životopisnou hru M. D. Rettigová. Její manžel byl významným úředníkem a dělal radního v několika městech, ona se vesele angažovala, kde bylo potřeba. V Ústí nad Orlicí vedla Českou knihovnu. V Litomyšli, kde nakonec zemřela, nechala vyčistit studánku a postavit altán. Vedla kurzy pro mladé ženy, kde je učila domácí práce, ale i dalšímu vzdělání. Půjčovala jim české knihy, předčítala jim, organizovala předčítání české poezie a prózy, dopisovala si s mnoha ostatními Obrozenci – a nutno říci, že tenkrát se dopisy často dávaly přečíst známým, nebo se předčítaly nahlas před společností u kávy.

„Léna“, jak sama sobě říkala, měla obrovský vliv, ostatní vlastenci ji znali a uznávali – a její Domácí kuchařka byla dobrým nástrojem, jak povzbudit české národnostní cítění. I moravské – Rettigová byla jedním z mála vlastenců, kteří neoddělovali Čechy a Moravu. Ostatně, Božena Němcová blahé paměti onehdá objednala čtyři Domácí kuchařky pro své známé. Jedna tenkrát stávala zlaťák. A mimo jiné, Rettigová byla u všech významných událostí ve svém okolí a pak o nich psala pro časopis Květy. Rozhodně to nebyla nějaká měkká měšťka, která se držela sporáku, jak se občas lidé mylně domnívají.

Byla jedna z nich a byla jejich – a Vlastenci se postarali o to, aby nezapadla. Jak prosté. A za čtrnáct let bude její Domácí kuchařce 200 let…

Co se její pověstné extravagance v množství surovin týče, ještě jsem toho nepřečetla tolik, abych mohla soudit. Ale i tak, vemte si, že tenkrát kuchařka vařila pro celou rodinu (a mít více než tři děti zas nebyl takový problém) i služebnou čeleď. Taky si všimněte, že její první věta odkazuje mimo jiné na „zámky, statky, fary a dědiny“, kde se scházely větší společnosti. Podle toho, jak jsem knihu zatím zběžně prolistovala, většina jejích receptů je pro 8-12 osob…

A věta z titulku? 1 lot je 16 gramů. 10 lotů másla je tedy 160g másla – tedy zhruba tři pětiny dnešní kostky, která má 250g. Kolik že znáte receptů, kam ji vrazíte celou?

No nic, dál budu soudit, až si milou kuchařku přečtu (a v tomhle výročním vydání jsou i jiná její literární díla). Docela se na to těším, i když často listuju do slovníku. Přece jen, spisovatelkyně (jak se tenkrát říkalo) nazývala klavír libozněnou…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *