RED

(Tento článek byl 14.10.2010 uveřejněn na starém blogu)

Retired Extremely Dangerous – V důchodu, extrémně nebezpečný.

Dnes jsme si s manželem zase po delší době zašli do kina a naše volba padla zrovna na tenhle film. Rozhodně jsme nelitovali a skvěle jsme se pobavili.

*WARNING* Spoiler ahead. */WARNING*

Nebudu vám tady přežvýkávat synopse, které najdete na každém druhém rohu. Raději vám nabídnu svoje oblíbené momenty z filmu.

Jeden z nich je hned na začátku traileru, který jsem vložila do tohoto článku. Božská Helen Mirren mluví o tom, že nejde den ze dne přehodit vypínač a přestat být tím, kým je člověk celý život. A o to tady celý film jde.

Frank Moses se každé ráno vzbudí, sejde dolů do kuchyně, shrábne z linky hrst prášků, spolkne je, a žije svůj osamělý život ve výslužbě uprostřed standardního amerického předměstí. Po telefonu flirtuje s pracovnicí důchodového zabezpečení, která hltá přiblblé romány z červené knihovny a sní o troše vzrušení. Zrovna když se Frank dokope k vánoční výzdobě svého příbytku, zjeví se u něj doma komando, které mu má se stárnutím lehce pomoci. A tak se po jejich odstranění vydá za Sarah, kterou zná jen jako hlas v telefonu, a díky němu si díftka užije vzrušení víc než dost.

Ve chvíli, kdy ji prakticky unese, přikurtuje k posteli v motelu (a důvěrně ji seznámí se stříbrnou izolačkou přes hubu), aby odešel za starým parťákem pro pár informací, načež se Sarah osvobodí, zavolá si poldy, je na žádost CIA zadržena, zdrogována, opět Frankem unesena, načež následuje přestřelka se zatraceně charismaticky vyhlížejícím Karlem Urbanem AKA Agentem Cooperem, ohodnotí to holka, kterou tak nějak začnete brát, slovy: „Nečekala jsem, že budu unesená nebo zdrogovaná. A čekala jsem, že budete mít vlasy.“ Pak už jen dodá: „No, nebylo to zrovna nejlepší první rande. Ale nejhorší taky ne.“ A má vás v kapse.

Mladá idealistka zapletená s bandou stárnoucích agentů ve výslužbě, to by mohl být recept na pořádný trapas – ovšem když se to na plátně hemží oskarovými herci jako šváby v motelu, laťka je přece jen někde jinde.

Zapomeňte na zápletku – ta tam existuje prakticky jen pro to, aby měly postavy na čem pořádně vyniknout. Ať už paranoidní Marvin („Vytáhnu pašíka!“), profesionální Victorie (ta Beckhamová se musí ještě hodně snažit – co Helen Mirren dokáže s kabelkou, je neuvěřitelné), dobrácký Joe, který sice má rakovinu jater, ale zastřelit se nechce nechat nebo Ivan z ruské ambasády, který se s našimi hrdiny potkával (nejen) na opačných stranách barikád, všichni mají něco do sebe.

Tahle parta herců (minus Mary-Louise Parker a Karl Urban, u kterých bych ale věřila, že se časem do téhle kategorie taky dostanou) stárne s noblesou a miluju, jak dokáží předat celé hafo emocí prostě povytažením obočí a lehkým úsměvem.

Zajatá Sarah ve spárech Těch Zlých se nehroutí, nekňučí, nepláče – ale ani nevykřikuje opelichaná silácká prohlášení a nesnaží se o hrdinská gesta. Pro jednou se hrdinka s pistolí u hlavy chová jako hrdinka s pistolí u hlavy. Po záplavě hysterických princezen v nesnázích versus drsňačky, co pistole svačí naprosto běžně a nezaskočí jim ani onen proslavený náboj v komoře navíc, je tohle velmi příjemná změna. Taková lidská.

Victorii v bělostných šatech a černých kanadách obsluhující zatraceně velký kvér nemůžete nemilovat.

Agent Cooper řešící s ženou na handsfree jaké má koupit domů mléko, aby pak chladnokrevně pověsil maníka se stejným zaujetím s jakým já sešívám dopisy v práci, je zatraceně dobrý a rozhodně je důstojným protivníkem.

Pokud si chcete odpočinout a přitom se podívat na film, kde mají herci úroveň, šáhněte po RED. Koneckonců, jsou jako Semtex Blues po třiceti (a více) letech:


(Pokud ještě tápete, Semtex Blues bylo natočeno dvanáct let před Paní a panem Smithovými a dle mého názoru jsou daleko lepší…)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *