Draha & Co

(Tento článek byl zveřejněn 31.7.2010 na starém blogu)

Dneska mám pro vás zajímavost – a taky nenechám stranou sebe, žejo…

Začnu chlubením. Pravidelní návštěvníci si možná všimli, že jsem trochu pošachovala s menu – a hlavně že se objevily v menu i obrázky. Celkem dva. Někdo může udělat pche, to je toho, ale vzhledem k tomu, že můj talent se vždy soustřeďoval spíše na psaní než na grafiku (jak je ostatně vidět), je tohle pro mě velká výhra. A to mi ještě radil manžel, jak vrazit odkazy za obrázky.

Taky jsem konečně zavedla avatar pro nepřihlášené uživatele. Takhle vypadá to, co je na tom prťavým obrázku. Jsou to dveře německé ambasády v Praze, když tak…

neprihlaseny velky

(Já jsem vlastně chtěla začít omluvou, že se dnešní Soundtrack zobrazil pozdě, ale stejně je víkend a kdo nechrápe, je někde v tahu, takže jste si toho stejně nejspíš nevšimli…)

Myslím, že Simon’s Cat netřeba představovat. Mau! Pokud někoho zajímá, kde jsem ten badge vzala, stačí se podívat na oficiální stránky do sekce download. Simon dal dohromady fan pack, kde jsou různé bannery a badge, včetně animovaných a je to paráda.

Druhý, i když odshora první, obrázek je z Těchonických drah. Pokud vám slovo Těchonický něco říká, vzpomeňte na medoládu. Ano, správně, to jsou oni.

Já jsem na Vaváky vlastně přišla z trochu jiný strany, než že by mě zajímala medoláda nebo bych milovala ovce (vovce, když jsem ten Pražák). V roce 2008 jsem pracovala v jedné neziskovce a chodila jsem mimo jiné na školení do Neziskovky.cz. Uzmula jsem tam tuhle jakýsi časopis zdarma a v něm čirou náhodou našla zmínku o Vavácích (Vavákách?) a jejich webu, že se velmi líbil.

Jak známo, jsem člověk webový. Netrvalo dlouho a měla jsem jejich stránky otevřené, a když jsem si přečetla, co že to a jak že to a proč že to, poslala jsem svých prvních pár korun. Práce v neziskovce mě naučila, že občas je lepší vytrvalé kapání, než lavina peněz a pak dlouho nic, tak kdykoli můžu, pošlu alespoň pár drobných.

(Podobně podporuju útulek vedený OS Podbrdsko – mám nastavený trvalý příkaz na 50 korun měsíčně. Je to aspoň jedna nebo dvě konzervy navíc – holt v tuhle chvíli víc nemám.)

Musím se přiznat, že mě především zlákala grafika webu. Užírané čtyřlístky a ovce s držkou plnou nejen trávy, ale i hlodů („Já mám hlad jako vlk!“) jsou výborný. Projít si „krmící“ stránku je vždycky zábava. Ovečka Shaun si přeje v příštím životě být vlkem. Zvíře je huňaté a chodí zásadně naostro. Drahuška ujíždí na trávě. A Mařka je 100%wool ovečka. A to je jenom výběr…¨

Co mě ale zarazilo, byla zpráva z 18.6.2010 – že už přispělo 100 lidí.

Cože? Tak málo? Vždyť 5.8.2008 slavili padesátého přispěvatele! A to bylo sedm měsíců po spuštění webu…

Lidi, takhle to nende. Pošlete taky něco, pokud nemůžete poslat, aspoň informujte. Dyk je to škoda.

A hele, že vovce nejsou nudný! Tohle video už tu jednou bylo, ale baví mě pořád znova. Třeba vás pobaví dost na to, abyste vovce taky něčím potěšili…

Jo a vzhledem k tomu, že mi dnes skončila zkušební lhůta a šéf se o ničem nezmiňoval, mám práci v pohodě. Tak!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *