Provokace

První věc, která se mi stane vždycky, když se pokusím o sebemenší úpravu jídelníčku, je pocit vlčího hladu. Je to hlad, který vzniká spíš díky reflexu „ježišmarjá, dieta“, než opravdovým nedostatkem jídla, a pronásleduje mě, ať dělám, co dělám. Dochází tak k docela hnusnému jevu, kdy pomalu dožužlávám jídlo, co se mi prostě už do břicha nevejde (helou, syrová mrkvi), a zároveň bych snědla bábu s nůší a vola i s kopytama.

Dnes v noci proběhl následující rozhovor:

Já: „Mám strašnej hlad.“
Manžel: „Tak ho zkus zaspat.“
Já: „Babička mi vždycky radila ‚Tak ho hlaď a říkej mu Malej‘.“
Manžel: (po chvíli ticha) „Takovej sebevrah nejsem!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *