Ranní autobus

image
Typický pohled z okna autobusu

Ranní autobus. Vepředu se baví tři řidiči. 80 % lidí snídá, včetně borce s krabičkou a lžící. Jinak rozvrstvených 70 % lidí si něco čte: knihy, mobily, tablety, noviny… Půlka nás má na uších sluchátka. Jsme rovnoměrně rozvrstvený po celém buse, hezky jeden na dvojsedadle, obložení taškama. Ani jeden z nás se neobtěžuje vylézt z bundy nebo kabátu, řidič moc netopí, tak je to tak akorát. I když teploměr na hodinách hlásí 26 stupňů Celsia. To jako za dva měsíce touhle dobou? Holt, ranní autobus…

Posted from WordPress for Android

Já nejsem vlastenec

Po delší době došlo na vzkříšení i tohoto blogu – dlouho mi ve psaní překážely nejrůznější faktory, jako napadení domény triumvirat.cz malwarem, pak chvíli trvalo, než se vše dalo do pořádku, no a pak přišlo totální vysílení a nedostatek času. Ale protože bych jinak psala sáhodlouhý status na Facebook, rozhodla jsem se, že je ta pravá chvíle napsat sem. Pokračování textu Já nejsem vlastenec

Stěhovací anabáze – bordel na kolečkách

Kocour pomáhal asoiň vybalovat, když už nic jiného...
Kocour pomáhal aspoň vybalovat, když už nic jiného…

Každý, kdo se někdy stěhoval, a teď myslím opravdu stěhoval, se vším všudy a veškerým nábytkem, mi dá za pravdu, že samotný proces, kdy nabědne parta chlápků, kteří všechno poberou, naskládají do auta, odvezou a vyloží v nové předsíni (a pokud jste chytří při balení, rovnou v těch pokojích, kam co patří), načež jim zaplatíte a oni zmizí, je ta jednodušší a příjemnější část. Pokračování textu Stěhovací anabáze – bordel na kolečkách

Stěhovací anabáze – IKEA

Tak jo. Stáhla jsem si i chytrou aplikaci, abych mohla psát články z mobilu, a stejně je tu pusto a prázdno. Proč? Protože se příští týden stěhujeme. S tím jsou spojené různé veselosti, jako například velká (s)potřeba krabic, třídění věcí na vezmu-nevezmu-prodám-vyhodím, hádky o to, kde v novém bytě co bude, nadávání na omezené finance, a taky strach, jak to vlastně všechno stihneme. Pokračování textu Stěhovací anabáze – IKEA

Uprchlické filozofování

vojáček v okapuHeh, uprchlická kontroverze. Na jednu stranu má Roy Beck se svýma žvýkačkama pravdu v tom, že prostě přijímat další a další emigranty nic neřeší v místech, ze kterých emigrují.

Ale dalším faktorem je, že kolikrát tito lidé nepotřebují emigrovat natrvalo, nýbrž se potřebují vyhnout faktorům, které by je a jejich rodinu mohly vyhladit – Židé za druhé světové, různé etnické a náboženské menšiny z míst, kde demokratický režim znají akorát z novinových článků o zahraničí, včetně mnoha obyvatel zemí Sovětského svazu. Tyto lidi tento kousek přednášky na videu (nevím, jestli to byla celá) naprosto ignoruje. Pokračování textu Uprchlické filozofování

Něco nového

Trávím teď spoustu času na cestách. Přece jen, téměř denní dojíždění mi žere tři až čtyři hodiny, nějaký čas věnuju práci, pak se doplížím domů, padnu hubou na držku a ani nezapnu počítač. Ale protože jsem si nedávno (ok, relativně nedávno) pořídila telefon, který mi supluje kancelář v kapse, stáhla jsem si aplikaci na ovládání wordpressích blogů a právě tvořím první pokusný článek. Pokračování textu Něco nového

Jsem inkubovaný překladatel

Inkubátor je mimo všechny medické a živočišné definice taky taková organizace, která vytváří podmínky pro to, aby mohly vznikat a rozvíjet se nové podniky. Něco, co inkubuje, se postupně vytváří a vyvíjí se. Překladatelský (a tlumočnický) inkubátor si klade za cíl pomoci v rozvoji duším začínajícím na tomto poli. Dnes se v Praze konal první Translator Incubator – a já měla to štěstí, že jsem mohla být u toho.

Pokračování textu Jsem inkubovaný překladatel

Vstáváme z mrtvých

Tomu jedlému na obrázku se říká "kulič" a kliknutím se dostanete na stránku plnou velikonočních receptů. V ruštině.
Tomu jedlému na obrázku se říká „kulič“ a kliknutím se dostanete na stránku plnou velikonočních receptů. V ruštině.

Před týdnem byly Velikonoce křesťanské, dnes jsou Velikonoce ortodoxní, jaro je tady a příroda se budí ze zimního spánku. Se vším tím kříšením okolo je načase vzkřísit i bložínek. Dostane hezky do nového roku nový kabátek (ještě o něco jednodušší, než ten předchozí) – a taky novou odvahu.

V článku Případ neodbytného tvrdohlavce jste se dočetli o kamarádovi, který přestal být kamarádem, a začal být nebezpečným prudičem. Tento člověk již svou bývalou dohnal a my ostatní jsme pro něj tímto bezpředmětní, tak už je vcelku jedno, co a kam napíšu. I nadále platí, že jakmile se objeví kdekoli v blízkosti mé nebo mé rodiny, budeme vytáčet číslo na PČR. Nicméně kromě této nepříjemnosti to znamená, že se tu opět začnou objevovat články. Těšte se.